Prago Union - V Barvách (2011, EMI)

Úspěch Dezorient Expressu se dal tak trochu předpovídat. Přišel po dlouhých šesti letech po debutu, a tudíž někdo mohl pozapomenout, jak moc kvalitní poezii Prago, servírují. Návrat byl proto o to mocnější, efektivnější, navíc Katovo rýmy jsou tak vtipné a chytré, že daleko přesahují hranice rapu a smlsne si na nich každý, kdo ví co a jak. Velkou roli sehrálo podle mě i načasování. PU přišli jako spása v době, kdy velká jména jako Pio, PSH, Indy nebo třeba LA4 buď desku neměli anebo měli, ale fanouškům jejich změna stylu moc nešmakovala. Očekávání před deskou V Barvách bylo tedy strašlivě obrovské, laťka v takových výškách, kde se bojí létat i samotní ptáci. Všichni očekávají přinejmenším stejný majstrštyk, jako byl DE anebo lépe ještě o kousek lepší počin. To může být bohužel ten okamžik lehkého zklamání, když člověk nedostane to, co chtěl. A ne proto, že by to bylo horší, ale že je to prostě jiné než čekal. A album V Barvách je jiné než ty předchozí. Přijít s předem daným pevným konceptem přináší pozitiva, ale i určitá rizika. Ano, zprvu to vypadá originálně, strašně efektivně a krásně, ale na druhou stranu téma barevného spektra je také dost banální, všední a ta hranice mezi originalitou a mixu klišé s velkou předvídatelností je tenká jako linie mezi láskou a nenávistí. Jsem přesvědčen, že z tohoto zdánlivě jednoduchého úkolu by dokázalo vybruslit se ctí jen málo rapperů u nás. Def je samozřejmě jedním z nich. Podařilo se mu skloubit Prago Union styl s tímhle konceptem tak, že si ponechal svoji tvář a přesto přišel s něčím jiným. Jiné je to určitě v tom, že je poslech jednodušší, přímočařejší a stravitelnější pro větší masu. Dané téma předem napoví, jakým se má posluchačova mysl ubírat a kde hledat, což bylo dříve kolikrát dost obtížné. Teď si může jen vychutnávat jednotlivé reflexe, asociace a nálady, aniž by se nechal rušit lámáním hlavy, jak to vlastně ten Def tentokrát myslel. Přesto to neznamená, že tu na vás nečíhají parádní dvojsmysly typu „jednu věc poznáš i z černobílých fotek / to když ti život mezi prstama protek / a ten zbytek, co máš v ruce, si můžeš tak akorát utřít do svých šortek“. Koncept klade částečně fantazii bariéry, přesto nečekej všední provařené přirovnání, protože Def je slovní hračička, který třeba popíše červenou se slovy: „obličej jako když se k tobě otočí pavián řití“ a který tě rozesměje hláškama jako „když chceš bejt hypnotizér, tak netrénuj sám doma před zrcadlem“ nebo „když přijde zubatá, půjde domů bez zubů“. Jeho klasickou verbální žonglovačku uslyšíš v “Tónovací“ a jako český GZA se představí v pecce “Vybarvená“, kterou chronologicky poskládal z jednotlivých názvů desek a tracků, které během své kariéry vytvořil, včetně éry Chaozz, 3D, Rigor i nevydané desky Já nejsem rapper. Vrcholem může být také skladba “Složená“, ve které slyšíš dvě odlišné verze jednoho příběhu, v první sloce z pohledu pana žlutého, ve druhé z pohledu pana modrého a třetí sloka vznikla spojením dvou předchozích. No jako promiň, tohle je už frajeřina, při kterých MC´s dávají dolů nejen klobouk, ale i tužku a papír. Co se týká muziky, tak se jelo podle plánu, že „beat by měl evokovat danou barvu“ a myslím, že se hlášku „barvy hrajou“ podařilo naplnit. Zamračená “Černá“, věnující se válce, je nejtemnější peckou, co Prago nahráli, nekompromisní drum´n´ bass instro nahání husí kůži. Podobného rytmu využívá i “Žlutá“, která nejdříve začíná líně, ale pak se s přibývajícími slunečními paprsky pekelně rozjede. V “Hnědé“ praská příjemná basa jako byste seděli u krbu během podzimního odpoledne a v “Modré“ slyšíš kapky a prameny, co tečou přes tvé uši. Trochu mě překvapilo, že Livě Band dostal příležitosti se předvést jen poskromnu, až na pár příspěvků to má na svých bedrech opět Kato a s jedním beatem vypomohl DJ Maro, kterému patří respekt za jeho přesné skreče, které jsou všude, kam se to hodilo. Instra jako taková jsou podobně jako texty přímočařejší a díky chytlavým, jednoduchým refrénům mají podle mě i hitové ambice. Nic komplikovaného, v čem by se posluchač ztrácel. Naopak vám jednotlivé motivy lezou rychle pod kůži a nutí vás broukat danou melodii. „Barvoslepí těžko duhu ocení“, ale ti, kteří netrpí žádným handicapem, si desku V Barvách opravdu vychutnají. Kato se opět vybarvil v těch nejzářivějších barvách a zároveň poprvé předvedl, že k tomu aby bojoval (bojoval?) o nejlepší desku roku, nepotřebuje žádnou šestiletku. Devět mínus.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná