Plexo - Nočné Mory (2017; Neni Problem)

Idylka na pláži v Karibiku. Ležíš na dece a hledíš na horizont, který díky modři moře a oblohy splývá. V ruce držíš svůj oblíbený letní koktejl a vedle tebe se opaluje spoře oděná místní modelka, která si svým pohledem vyžaduje pozornost. V tom však dojde ke zvratu, objeví se příšera z hlubin, která vystoupá s první vlnou příboje a slupne nejprve tvou společnici. A pak se sápe po tobě. Děs, křik, strach, zoufalost… Probudíš se spocený v posteli v podzimní noci ve středu Evropy. Stále přemýšlíš, co ti ta noční můra chtěla říct, ale jedno by sis měl uvědomit. Byl to jen sen, který nenabude reality. Mnohem horší noční můra tě čeká o pár hodin později, kdy vstaneš a vyrazíš do ulic bojovat o své holé přežití.

Tohle není náběh na nový román, ve kterém si půjde dobro a zlo po krku. Není ani v plánu běhat po hradě s hůlkou v ruce a vyřvávat slůvka, kterým rozumí jen děti. Chtěl jsem pouze lehce nabudit atmosféru, kterou ve mně vyvolala nová deska Plexa. Přestože bychom se názvem mohly domnívat, že člen stáje Není Problem sní a některé hudební nezdary pro něj mohou být noční můrou, pravdou je to, že autor tohoto nosiče jen popisuje život a nástrahy. Nic není zadarmo, i v městě jsi jak v džungli a kdo se nedokáže adaptovat, ten půjde z kola ven.

Plexo je na svém novém díle zase o něco starší, ale zdá se, že zestárl především na mysli. Možná by bylo lepší volit slovo dozrál. Jeho další mnohaminutová zpověď je anabází do hlavy člověka, který u všeho hledá důvod a příčinu. Již první skladbou „Comeback“ dostaneme jasný signál, že rap není korýtko, u kterého je nutné chrochtat i bez pohnutek. Plexo má plán B, hudba je pro něj ventil a on prostě jen otočil kohoutkem a tu páru pustil do bomby, ze které ji nyní hromadně nasáváte.

Plexo: Nejdřív jsem byl zpěvák a až potom rapper. Kdybych měl větší rozsah, dělal bych i R'n'B

V šestadvaceti letech nemáte hlavu plnou mouder, ale začínáte zjišťovat, že se Země netočí kolem vás, ale kolem Slunce. Plexo se nechce vzdávat mladické vzpurné povahy a bezstarostnosti, ale zároveň cítí i zodpovědnost a závazky vůči rodině, okolí, přátelům a možná i posluchačům. V tom posledním případě není vázán sliby a nutností vydávat, ale ví, že skupina posluchačů je početná a disk ukojí jejich hlad a jemu umožní se hudebně zase o něco více vyvíjet. Jeho životní cesta je z hudbou spojená již od dětství, proto nelze toto pouto zpřetrhat. A tak jako před několika měsíci vypustil Smack svou „Terapii“, možná jsou i „Nočné mory“ sondou do strastí Plexa. Jak sám přiznává, poslední roky se utápěl v alkoholu a nešťastném vztahu.

Pokud se ptáš, proč mám o tomto interpretovi tolik informací, tak to bude asi tím, že jsem věnoval několik hodin svého času poslechu jeho nového materiálu. V těch hordách slov to lze vše vyslechnout a popřemýšlet nad pointou. Ta se dere na povrch prakticky od úvodní skladby, ale definitivně položena s jasným odkazem je až v posledním řádku tracklistu. Plexo nechtěl brečet nad rozlitým mlékem, zastavil se, spočítal si, kolik je jedna plus jedna, a vyšlo mu, že dál to takhle nejde. Docela razantní změna, kterou by bez desky okolí nezpozorovalo, ale díky ni se to k nám dostalo. Vše, dobré, zlé, úsměvné, ironické, ale vyzrálé. Je jen otázkou, zda to pochopí mladší generace, která se chce bavit a ne parafrázovat o nedostatcích a hledat odpovědi na otazníky, které před dvacítkou v občance nevidíš.

Už jsem to lehce naťuknul, ale obávám se, že nové album Plexa poputuje k uším fanoušků, které si již dokázal za pár let ve hře vychovat, popřípadě osloví nové, věkově starší. Obsahem i zpracováním je deska vyspělá, mladému publiku možná až moc nic neříkající. Já bych však chtěl vyzdvihnout hudební stránku věci, neboť je znát, že Plexo k rapu přistupuje jako k hudbě, nikoliv módní značce. Projevem je čistý, netlačí na pilu a dokáže používat svůj rozsah i mimo notované rerfrény. Nejeden konkurent v branži se pak musí ptát, kde jsou ty vokodéry, bez kterých to u nich ve studiu přeci nejde.

„Nočné Mory“ jsou zajímavou deskou, která si rozhodně zaslouží vaší pozornost. Již po prvním poslechu je jasné, že není dělaná za účelem obohacení na kontě, ale hudebního rozvoje. Sonda do hlavy umělce, který si prošel reinkarnací ve své hlavě a dokázal z ní vysypat bordel. Až na pár signálů se nejedná o dílo, které by mělo obsahovat zaručené a funkční hity, album mě baví více jako celek a nevadí mi ho nechat běžet od začátku do konce. Kvitujeme dobrý výběr beatů a fakt, že autor u psaní svých textů přemýšlí. Hosté jsou v tomto případě dobrým zpestřením a nestrhávají na sebe zbytečně pozornost. Možná bych ubral ten lehce rádiový plyn, ale ve finále mi tahle deska neutkví v paměti díky své měkkosti, ale faktem, že Plexo dokázal předstoupit před dav a otevřel se dokořán.

8/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná