Pio Squad - Stromy v bouři (2016; Avantgarda Music)

Domácí rapová historie nepamatuje zas tak mnoho comebacků. Když pominu studiové znovuzrození WWW na křídlech Bigg Bossu v roce 2006 a zprvu celkem slibný návrat DeFuckto v roce 2010, zapadá mi do pomyslného trojlístku asi jen Pio Squad, kteří své poslední opěvované dílo Interview přinesli v roce 2008. Před osmi lety! Za tu dobu se zpravidla hodně věcí změní. Eurodel byl sice otec už v době Interview, Efko se jím ale za tu dobu stal a jednotliví členové dnes celkově vykazují větší zápal pro dění ve světě okolo, než aby se uzavírali do rapové kostky. Něco v tom smyslu ostatně sami vzkázali rapu prostřednictvím Fatteovy producentské sólovky v tracku "Prase kozu potkalo" a později ve videoklipu "Čalantika".

 
Není to vlažné přešlapování v rohu. V jednom rozhovoru, pořízeným krátce před vydáním desky, zaznělo, že na dlouhých přípravách se podílel výběr co nejcelistvější selekce instrumentálů. Nakonec jsem uznal, že podobně osobitou práci se synthy a samply často ve spojení se špinavými bicími, a přitom energický party zvuk, jsem dlouho neslyšel. Přitom sound není jediná motivace k návratu, která je na Stromech v bouři cítit. Témata některých skladeb hovoří o aktuálních tématech, která hýbají naší, chcete-li, civilizací. I díky tomu se v partě z Jihlavy necítite jako ve společnosti přerostlých puberťáků, ani předčasných kmetů, ale jako v prostředí lidí, s nimiž se dá ten blázinec venku snést o trochu líp.
 

Živíme se tím, co tu nerostlo. Chlubíme se tím, co nám nepatří. Krví druhých a bůh ví koho všeho vykupujem štěstí našich dětí. - Tanec na hrobech

Jsou tu samozřejmě represent tracky jako Brickbars, Hadžime! nebo Hajzlemyjsmezjihlavy, kde se projevila láska autorů k domovině, a tak na skladbu nahnali počtený jihlavský rapový přebor. Vlastní hudební minulost připomínají autoři v pokračování Děláme všechno pro to, abysme se měli líp pt. 2, a zároveň téma vyjádřené v názvu počítá s jinými životními hodnotami, než na které je v dnešní době člověk již prakticky zvyklý. Pio současně uklidňují horkokrevné MCs skladbou To chce klid a ve starším singlu Kde se flákaj prozrazují i něco o své dlouhodobé absenci. Další témata už vystrkují hlavy ze zajetých rapových pravidel. Cílení na problémy třetího světa naznačil už starší kousek Čalantika a posléze i obal desky. Na desce se o nich dozvíte víc v písni Hranice, kde hlavně Eurodel projevil obrovský vklad, jenž vám názorně ukáže, že tyto problémy jsou s těmi našimi problémy dost spjaty. Ani na tom ale Stromy v bouři nestojí kompletně. V písních Noc na zemi, Vzkazy v lahvi nebo Tváře, kde se Efko a Eurodel vžívají do životů kolemjdoucích během jízdy na koncert, se projevuje spíš jistá kreativní zasněnost a reálná temata jdou stranou. Podstatně temnější pojetí podobného kouká z textu písně Tanec na hrobech. Na každém ze zmíněných receptů by se dala postavit celá deska a přestože mezi nimi Pio spíš střídavě listují, výsledek rozhodně nezní roztrhaně. Oproti některým prázdným tématům z Interview jako Zítra, Šampion nebo Život je z témat skladeb znát podstatně větší hlad a motivace.
 
 
Velmi podobně je na tom hudební stránka, která, jak už jsem napsal výše, je velmi celistvá, přestože se na instrumentálech podílela hned desítka jmen a prakticky nešlapou podle jednotného tvůrčího mustru. Například Quirogaův beat k Brickbars pěkně pracuje s kodrcavou melodií stejně jako Petijeeovo Kde se flákaj. Trochu akustičtější nádech dává stopáži Renkova produkce. Dlouho ne(vy)slyšený Enemy vtiskl svým příspěvkům dost halucinogenní feeling (Tanec na hrobech). Samozřejmě nesměl chybět J-Kid, jenž přispěl na desku naopak velmi svébytným (Bouře), čistým (Hranice) zvukem. Dubas naopak přihodil pořádně špinavou samplovačku. Jedním z nejlepších momentů na desce je ale beat písně Děláme všechno pro to, abysme se měli líp pt. 2, který má charismatický sampl, vkusné synthy, poctivý hiphopový buben a vynikající souznění v Eurodelem na refrénu. V rohu se krčí jen pár nevýrazných beatů jako v tracku Bouře. A s výše zmíněnými bombami si jaksi tentokrát neporadil ani dost přímočarý příspěvek DJe Wiche v To chce klid
 

Národy štvou se teď proti sobě a jdou jeden druhýmu hned po krku. Nenech sebou mávat jako slepá loutka, vede tenká čára od dobra ke zlu - Hranice

O přímočarosti však nemůže být řeč, pokud jde o flow. Efko na Stromech v bouři ještě víc zúročil basový potenciál, jímž disponuje jeho hlas a jede si často pomalu, ale podmanivě. I když jen málokteré podání uzemní stejně spolehlivě jako ve starším hitu Království. Eurodelovo frázování je o dost pestřejší, přičemž jeho vokál častěji zdobí nejrůznější filtry a efekty. Jeho výkon na desce odhaluje nemalý sólový potenciál a já začínám být zvědavý na jeho chystaný debut. De Puta Madre měl ještě na Interview několik slabších momentů, na Stromech se však usadil s jistotou a až na výjimku v podobě Brickbars, frázuje podstatně dovedněji. K tomu si připočítejte Supův výborně podaný (a napsaný) featuring v pecce Hadžime! Kato tentokrát přispěl ve skladbě Vzkazy v lahvi lyrickou slokou, tj. bez obvyklých slovních hříček. Řádky většiny jihlavských hostů nepředstavují nic moc dosud neslyšeného, ale hlavně v Hajzlemyjsmezjihlavy uspokojí každého, kdo má rád kolektivní energii bez ohledu na nevymáchanost huby.
 
 
S návratem Pio Squad jsem čekal opatrný rozjezd a spoléhání na zajeté koleje. Pánové se ale na desce Stromy v bouři rovnou pustili do důvodů, kvůli kterým se vrátili. Žádné testování nového stylu, žádné vzpomínání na staré časy, ale povýšení punkově elektronických i samplovaných bangerů do libozvučnějšího, kompaktnějšího a bohatšího celku. Osmiletá pauza prospěla Pio zejména v tom, že za tu dobu zvládli nastřádat témata, k nimž evidentně měli hlubší motivaci než na předchozích deskách. A dozrála i přednesová kondice autorů, byť ne zas tak moc, jak byste po osmi letech možná čekali. Mimo hledáček světa "ateistů, konzumentů, zlodějů" a v kraji "snobů, srabů a nevraživých pohledů" zůstávají Pio Squad tím, kým byli, jen celou věc posunuli hudebnějším a lyričtějším směrem. Mají nárok. Jak to říká De Puta Madre na konci jedné ze svých slok? „My nikdy nebudeme sloužit tomu, čemu jsme čím dál blíž, víš? Tomu, čemu zatim ty sám pořád ještě nevěříš..."
 

8/10

NTK - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná