Paulie Garand - Nirvana (2017, Garand brand & Ty Nikdy Records)

Když vydala dvojice Paulie Garand a Kenny Rough své druhé společné LP Boomerang, smetl jí Austy ze stolu s poměrně nesmlouvavým hodnocením. Ačkoli se s jeho tvrdým verdiktem úplně neztotožňuji, myslím si dodnes, že šlo o Harantovu nejslabší desku. Nešlo ani tak o Kennyho populárními prvky nasáklou, vanilkovou produkci. Ta, byť bych si jí dovedl představit spíše v rukou R&B umělců, jako je například Banks a jí podobné, nebyla takovým kamenem úrazu jako Pavlova znovu se opakující lyrika a přednes bez větší inovace. A o to zajímavější je slyšet, jak významnou cestu Paulie urazil mezi Boomerangem a nejčerstvějším albem Nirvána, které vydal opět coby sólista.

 
O novém přístupu k věci, jenž skrývá mnohem energičtější ambice, nejlépe vypovídá hned úvodní, pilotní skladba Nirvána, jíž produkoval shodou okolností opět Kenny. Scénáristické oko i ucho radí Harantovi si počkat, proto do nervózního, rytmického bubnu nejprve pomalu proniká temně laděné zvolání: „Don Garandinooo". Následuje první sloka, kde navyklého posluchače překvapí Harantovo ostré a sofistikované frázování, díky němuž má celá skladba energický spád, jenž Boomerangu chyběl. Ačkoli autor obě desky (Boomerang a Nirvánu) tvořil evidentně každou s jiným záměrem, nevyhnu se na následujících řádcích (pro lepší vyzdvihnutí rozdílů) dalšímu srovnání Nirvány s jejím předchůdcem.
 

Pamatuju poprvý na majk. Studio u Patrika, panelák a umakart. Hrotil jsem sloky na dema, aby to byla pila. U Rosecka doma, místo školy hrot. Mozoly, výchozí bod - V zrcadle

V tématech žádné větší novátorství nehledejte. Neony či Alcatraz jsou Harantovou stoprvní variací na potulky nočním městem. Songy Se mnou a Bali se opírají do Harantových nefanoušků, čemuž kontrastuje skladba Loyalty, kde se pro změnu mluví o kruhu autorových nejbližších. Méně oposlouchaná retrospektivní témata zazní v písních Vajgly či V zrcadle, kde Garandino promlouvá o svých tvůrčích začátcích. No a na vrch přidejte ještě party bangery jako Colosseum a Play. „To zase budou ty chytráci nadávat - kdepak je ten starej Harant, co jsme znali," říká Pavel v refrénu písně Bali. Když si ale vzpomenu na jeho prastarý rým: „Jediným mým velkým přáním je zůstat při zemi", řekl bych, že Nirvána je pozvolným návratem k Harantovi. Paulie, jenž se dosud nikdy moc neohlížel za svou minulostí nebo omyly a úzkostlivě si hlídal svou image, se už nebojí alespoň připustit, že nějaké chyby vůbec má  a do té minulosti taky občas nahlédne. Konkrétnější pojetí ale přichází hlavně s trackem V zrcadle. Lamentování do teatrálního beatu v tracku Se mnou nad tím, kolik rádoby kamarádů přináší byť jen troška slávy, mě nechává jaksi chladným, když pomyslím, že o tomhle Paulie hovořil poprvé už dávno. I tak je pozměněný náhled na jinak typická témata písní v souvislosti s Pavlovou tvorbou o něco zajímavější.
 
 
Největší pokrok zaznamenal Paulie, pokud jde o frázování, jež bylo na Boomerangu spíš uvolněné a zdaleka ne tak pestré. Úvodní Nirvána nebo Se mnou ukazují, že Harant umí sekat. Jen v některých pasážích (konec druhé sloky tracku Alcatraz nebo úvod jeho sloky v Loyalty) frázuje až překotně. Track Vajgly s těžko uchopitelným a pomalým rytmem zase ukazuje, že Pavel zvládá i různorodější a přitom přirozené frázování. O Paulieho nehasnoucím smyslu pro klidné tempo svědčí i píseň Re-generace. Flow libereckého reprezentanta je celkově výraznější, promyšlenější a méně předvídatelná, byť je slyšet, že některé prvky si ještě osedlává. Nový přednes dokonce místy pošle jeho barvu hlasu k polohám, které byste do autora dosud neřekli.
 

Zapálim vajgly, vodevřu cely. Nechám všechny vězně vzpomínek vypadnout z ulit. Čas hulit. Čas mluvit vo tom, co žijem, tak žádná schovka za ten naleštěnej bullshit - Vajgly

Jak jsem napsal v úvodu, nemyslím si, že by Kennyho produkce na Boomerangu byla nekvalitní nebo nevkusná. Kombinace optimistické hudební palety s Pavlovým častým kousáním do haters byla ale dost zvláštní. I proto vítám Paulieho rozhodnutí, vzhledem k tomu, že přitvrdil na barvě hlasu a náročnosti frázování, poskládat novou desku z ostřejších bubnů dalších producentů. Deska tak lépe drží jako celek. Kennyho beaty si ale z tracklistu ukrojily čtyři kousky. Nové poměry ztvárnil fenomenálně v úvodní Nirváně, písně V zrdcadle a Neony ještě nesou (stejně jako několik dalších stop) náznaky Boomerangu. Na podmazu songu Loyalty makal spolu s Pauliem. Special Beatz přichystal skvostný banger pro Colosseum. Madskillův sampl v tracku Se mnou je mimochodem stejný, jaký použil DJ Fatte v bombě Samá voda na poslední desce IF. Inphy doručil Pauliemu náročný, pomalý buben, jenž připomíná tvorbu Garandova oblíbeného Evidence. Lyrický a trochu komorní beat v tracku Alcatraz produkoval DJ Wich, stejně jako závěrečnou skladbu Re-Generace.
 
 
Mezi hosty stojí za zmínku Adissův charismatický refrén v Alcatrazu. Lenny tentokrát dostala jen malý prostor, kde projevit své schopnosti, a to v refrénu skladby Re-generace. Boy Wonder zajel na své poměry celkem standardní sloku, jež je však v rámci tuzemské úrovně stále nadprůměrná. Ideova sloka v Loyalty je sice chytlavá, ale postrádá větší hravost a Pepek se od mola pořádně odrazí vlastně až v úplném závěru. Naproti tomu Supa vepsal do Loyalty opět zlato s důvtipným refrénem, jeho sloka ale spíš vyvolává vášně kvůli dohadům, jestli je nebo není mířena proti Delikovi. Jak se stalo v poslední době zvykem, i Paulie Garand si pozval na Nirvánu jednoho hosta, s jehož účastí byste v jeho diskografii moc nepočítali, a tak se v tracku Vajgly objevil, coby přespolní hráč, Karlo aka Gumbgu. Ten projevil vztah ke kývající se staré škole i na vlastním disku 666 v písni NWO, kam přispěl brilantní slokou na oplátku Harant.
 
Album Nirvána je evidentně víc cíleno na současného rapového fanouška. Nepokouší se tolik o přesahy do jiných žánrů jako v případě Boomerangu, což by disku vzhledem k tomu, že Garandova flow vstoupila do většího hardcore módu, příliš neslušelo. Paulieho neopustil vkus pro atraktivní produkci, přičemž lehce spratkovská flow a textařina mu vrací auru za časů Haranta. I když náplň alba úplně nevyčnívá vedle ostatní současné tuzemské tvorby, určitě byste jí neměli pro její atraktivní ztvárnění a řemeslnou poctivost minout.
 

7,5/10

NTK - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná