Paulie Garand - Harant (2010, Ty Nikdy Records)

Fanoušci kapely BPM to mají těžké. Když jim jejich „básníci“ servírují skladby se sdělením, kolikrát se nedokážou prokousat přes básnické kudrlinky a mezi řádky se spíše ztrácí, než by mezi nimi dokázali číst. Teď vydává sólo jedna třetina party a řádky jsou přímočaré a jasné jak facka. Bohužel tam ale není zase až tolik toho sdělení, tak se toho fandové BPM zase moc nedoví. S tím nedostatkem poslání to není zase až tak špatné, nicméně album Harant je (téměř) úplně jiné než všechny věci od BPM. Zatímco desky Slova a Horizonty byly poetické dýchánky, Harant je striktní rapovka. S trochou nadsázky by se dalo říct, že Paulie to má podobně jako Pharrell. Ten má pro ženský The Neptunes a pro psy underdoga N.E.R.D. Paulie už od úplného počátku začal vydávat „dospělé desky“, jako kdyby přeskočil mladistvé spratkovské období, kdy se natáčí rap o rapu. Ne, že by ho v sobě neměl, to určitě ne, ale možná mu to tenkrát přišlo jen jako málo originální a ztráta času. Proto to potlačil do kouta duše a nechal pokojně spát. Přesto se to v něm nadále kumulovalo a nakonec i vybouchlo. Celou dobu jedl v rukavičkách v noblesních restauracích, dodržujíc společenské normy, teď dostal chuť nažrat se rukama se svojí smečkou. S Harantem nastavuje Paulie svojí druhou zvířecí tvář. Paulie je nejen poeta, ale také nefalšovaný harant. Normální fakan. Drzej spratek s prořízlou hubou, který jízlivě komentuje dění na scéně a tupé následování už tupého stáda (“Fame“), chování rádoby velkých hvězd a dacanů (“H8“), dozvíš se, že není úplně takový slušňák a suchar jak by si mohl někdo myslet (“Mámin hodnej syn“), že občas chytne slinu a je k nezastavení (“Nonstop“) a v neposlední řadě také jako správný patriot vzpomíná na rodný “Liberec“. Samozřejmě taky z toho spratkovského úhlu. Paulie, co má holý úd, si užívá světských neřestí. Hulí brka, chlastá, honí si Ještěd a ponocuje. Vykřikuje „ou“, „džee“, „jee“, mluví o hejtu, strýtu, pálí wýd, válí čengliš jak ostřílený lingvista. Rapuje o rapu. Používá rým pro rým. Chodí okolo horké kaše, aniž by ji zblajznul. Přesto má tohle na první pohled přízemní počínání svoje nezaměnitelné kouzlo. Když dva chodí okolo horké kaše, není to vždy stejné. Vždy jde o to, jestli má dotyčný, co nabídnout. Není žádným tajemstvím, že Paulie „to“ má. Je natolik vtipný a chytrý na to, aby ti s grácií a nonšalancí vysvětlil, že „to možná myslíš dobře, ale jsi tak trochu debil“. Navíc, kde Paulie ubral na vážnosti a sdělení, tak třikrát přidal na technice. To je další markantní rozdíl mezi Harantem a předešlou tvorbou. Zatímco dříve jasně vítězil obsah nad formou, na Harantovi má forma lehce na vrch a v některých skladbách přímo surově sráží obsah k zemi. Paulie promakal přednes. Zkouší, co všechno dokáže, nezůstává jen v jedné poloze. Jede klasickou spratkovskou flow. Jako by si kolikrát říkal, že tentokrát je důležitější, jak to řeknu, než co řeknu. Aby fanoušci BPM nebyli úplně v šoku a aby to nebyl obrat o 180 stupňů, tak sem Paulie zakomponoval tři skladby, které se nesou v jeho tradičním duchu. Všechny skladby “Časovaná“, “Imprese Ulic“ i Nejsme nic“ s Lipem, v podstatě pracují především s nostalgií, vzpomíná se ať už na období, místa či události. I přesto, že by byl Paulie schopen vyprodukovat komplet album, dal příležitost i jiným. I tento tah se osvědčil. Nejen, že Dtonate, DJ Wich či DJ Fatte jsou osvědčené veličiny, co mají vždycky v rukávu nějaký ten trumf, dělají album i pestřejší. Nechybí tu skoro nic. Striktní bubny, ale i procítěnější věci. Boombap omotaný skrečí, soulové vokální samply, funky nádech, jakoby uprděnej Detroit, nemám opravdu s žádným instrem problém. Stejně jako poslední desky z labelu Ty Nikdy, tak i tuhle můžeš v klidu podpořit. Harant se mi navíc z poslední várky líbí nejvíc. Chlív styl jede.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná