RUKAHORE_SHOP_BANNER

P.A.T. - Franto (2018; Pozor Records)

Hudbu již od jejího zrodu lemují vzestupy a pády. Každý interpret se pere o své místo a přízeň fanoušků. Někdo čeká, zda jeho tvorba okolí osloví a dá se hovořit o přirozené cestě, další jdou svému štěstí naproti za hranici morálních pravidel. Posedlost po slávě a úspěchu sem tam zastřela mysl i tvářím, které vykazovaly velký potenciál. Když se na veřejnosti objevil Pouličný Autor Tónov se skladbou „Naker“, vypadal jako hlas lidu, který se bude bít za pravdu a práva dělnické třídy. Rychlý vzestup ale odhalil karty a z mecenáše se vyklubal jasný kalkulátor. Jak ale bývalý prezident Havel často říkával: Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí.

Dlouho jsem zvažoval, jak k recenzi na desku „Franto“ přistoupit. Nakonec jsem se chtěl vydat ve šlépějích již skloňované hlavy státu, která razila směr sametového zacházení v rukavičkách. Na druhé straně jsem si ale pokládal otázku, zda provinění proti pravidlům není až do očí bijící. Když ve sportu porušíte pravidla a dopingová kontrola vás usvědčí, nemůžete čekat, že vás všichni budou oslavovat. V rapu tvoří beaty mnohdy až 70% úspěchu a bez jejich kvality to nejde. Když ale přebíráte s čistým svědomím nápady ze západu, zasluhujete si pak pozornost nejen v recenzi, ale i u posluchačů? P.A.T. vykazoval velký potenciál, ale jeho posedlost po úspěchu krásně odkryla jeho snahu být nejlepší za každou cenu.

Technická stránka rapu v tomto případě není zlá, ba naopak P.A.T. velice dobře ovládá disciplínu, na které si nemalý počet umělců vylámal zuby. Když se zaměříme ale na obsahovou stránku, tak je očividné, že cílí na nejzákladnější lidské pudy a je tvořena s nutností vyvolat v lidech okamžité emoce. Na jedné stránce zde máme věci, které se snaží nabudit soucit, pak tu jsou motivační fráze, které by ve vás měly probudit odhodlanost. Zbytek už je jen hra ega a dokazování, že ta pozice na scéně je vydřená, zasloužená a po právu. Trochu začínám být alergický na menšinové fňukání na fakt, že je autorovi často připomínán původ. Nabývám dojmu, že kdyby to stále neopakoval, tak už to ani nikdo neřeší.

Album „Franto“ se na oko tváří jako hlas z dělnické třídy, který burcuje krajany k boji za své cíle. Na druhé straně mince se však objevuje primitivnost autora a potřeba všem ukazovat na obdiv finance, které mu rap v poslední době přinesl. Skladbu „boty“ pak beru jako vrchol nevkusu, která nemá hlavu a patu a jedná se o šíleně stvořenou reklamu, která trumfla i Separa na poslední desce při prezentaci merche Pirát Army. Pokud bych měl ale ocenit nějakou vlastnost, tak je to schopnost prodávat, neboť P.A.T se jeví jako další marketingový král rapové scény, neboť dokáže prodat tělo bez duše. A proč ho nejeden hater v posledních dnech označil za plagiátora?

Na celou věc je třeba nahlédnout z širšího pohledu, neboť při defenzivní práci by mohl namítat, že využil jen nevědomosti a zaslepenosti posluchačů. Neznalost neomlouvá, ale v našich končinách se přehlíží. Většina děl, která je zde prezentována, se tváří jako revoluční a originální, ale jen po naše hranice. Bohužel zde máme nemalé množství fanoušků, kteří nikdy ani nezjistí, že stačí překročit pár státních hranic a nalézt díla, která jako by z oka vypadla tomu, co zde bojuje o status „kultovní“. Češi a Slováci to mnohdy ani nechtějí vidět a slyšet. Oni jiné řeči nerozumí, tomuto jo, tohle jim stačí, tohle je baví a to je hlavní. Není přeci podstatné, že hudba, která je primárně oslovila je plagiátorská práce. Dopující sportovec by dostal zákaz činnosti, student honosící se cizí prací by byl vyloučen, člověk za krádež cizího díla odsouzen, ale v českém a slovenském rapu toto prochází bez újmy. Proč to tedy nedělat, když to skoro nikdo neřeší?

Varianta, že samotný Pouličný Autor Tónov nemá ani tucha o krádeži produkcí ze západu, je jen málo pravděpodobná, protože v minulosti se stejného prohřešku dopustil i Mega M, když ve skladbě „Lóve“ od Prince Marocka využil až nápadně stejný beat jako německý Capital Bra ve věci „One night stand“. Nová deska „Franto“ však vykazuje drzost vyššího kalibru, neboť využívá vícero beatů od jedné tváře. Takzvaný otec žánru pak pouze vyzvedl zásilku funkčního materiálu ve Francii a v našich končinách jej prezentoval za svůj revoluční přínos pro scénu.

Bylo by zdlouhavé a zbytečné zde psát názvy zahraničních skladeb a věcí z „Franta“, které se až nápaditě výsledku podobají. Ostatně vás tyto ukázky doprovází celou tuto recenzi a obrázek si můžete udělat sami. Nejen hudební stránka věci, ale i samotné frázování a rap je až příliš podobný. Otec stylu, jak sám sebe skloňuje ve skladbě „Refresh“? Velebnosti, je mi zle. Mně osobně to stačí na to, abych této desce udělil pouhý bod z deseti. Ten dávám za čas strávený ve studiu. Kdybych byl přísný, skončila by tato recenze na protest bez hodnocení. A posluchače bych jen požádal, aby se probudili.

1/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

RH_SHOP

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná