Pablo Diablo - XIII (2013; Czarass Beatz Records)

„Píše se rok 2013, svět je a bude – rozumíš!“ Těmito slovy započíná nová deska Pabla Diabla, na kterou si její fanoušci museli počkat de facto celou jednu generaci lidskou, o té rapové ani nemluvě. Starý pseudonym musel umřít, aby se zrodil nový, i když sám autor hned zkraje praví, že už dávno mrtvý byl. Nesmazatelně se zaryl do chodníku slávy tuzemské scény, přesto stále plave ve stínu jako tichý zapadlý vlastenec. První deska jednoho z nejlepších českých lyriků je mezi námi!

Co si budeme nalhávat. Pablo je stále svůj a neohrabaně se dere svým podhoubím bez ohledů na trendy. Neočekává se, že ho bude poslouchat půlka náctiletého národa, nepíše chytlavé pasáže, zato je ale píše tak, že mnohé jeho hlášky již zlidověly a nejedna jistě ještě zlidoví. Při poslechu mi to opět připomíná ty roky Dizzastar či DeZrechts, jejich osobitý rukopis, který ale možná trochu stagnuje po finální stránce na místě. Nelze tu mluvit o nekvalitní produkci, nekvalitních textech i projevu, přesto mohu s jistotou konstatovat, že po rapové stránce, je zde Jelínek možná až příliš monotónní.

Textový posun je opět dosti znát, i když v tomto případě se jedná o čirý underground, kde nelze neustále hledat pointu, ale občas se jen potápět ve slovním punku. Deska je výpovědí vyzrálé osobnosti, která není náctiletého věku a neplácá se v klišé frázích, bez osobní zažitosti. Ne nadarmo je Jelínek řazen mezi top textaře v našich končinách. Desku otvírá pohřeb starého alter ega vyměněného za nové, možná trochu víc skeptičtější, přesto přeživší v koutku duše s nadějí. Osobitě zpracovaná témata „lidského potravního řetězce“ nabízí hlubší výpovědní hodnotu, ale i čiré parafrázování, které je Jelínkovi natolik blízké. Co vše nás může přivézt do záhuby z pohledu autora, se dozvíte po poslechu desky XIII.

První sólo deska je možná více osobnější, než deníček Hannah Montany, což dokládá i výčet hostů. Tradiční jména, mezi která lze řadit parťáky z DeZrechts (Many & Only O), ale nejspíše i Fattea, doplňuje ve výsledku Regie. Jednoduše, přesto zajímavě, tvořený obal dokládá bezohlednost vůči trendům, neboť je stylizován v jemném retro duchu, kde navíc pod diskem můžete nalézt menší foto sbírku autora a tradiční děkovačka tu též nechybí.

Pablo Diablo nám představuje desku, ke které si člověk musí najít cestu sám. Lze se asi spíšedomnívat, že bude jako v časech minulých kolovat z ruky do ruky, místo aby trhala žebříčky prodejnosti. Je nám podávána tak, jak to chodí „Na Jihu“, poctivě, od srdce a bez žádného potencionálního kalkulu. Kronikáře mezi fanoušky tuzemského rapu nadchne, střední generaci neurazí, a pro tu mladší bude asi spíše něčím dinosauřím, ale i tak bych mladé posluchače nepodceňoval, protože je jasné, že „ne každý netopýr je Batman“.

7/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná