Otecko - Otis (2015; Spirit Music)

Mnohotvářný stín bratislavské scény, který vylézá pouze za šera. Za svitu slunce by zanikl stejně jako za zády Majka Spirita. Jenže osobitost stáje H16 nutí popřemýšlet, zda se skutečně všechno zlato třpytí, neboť se lze domnívat, že tento rok Otecko pod novým pseudonymem Otis svého týmového kolegu předčil. Nikoliv originalitou nebo chytlavými refrény, nýbrž pracovitostí, která konečně přináší šťavnaté plody několikaleté snahy. Legendární crew s platinovou flow útočí letos ze tří front a majestátný hrad nad Dunajem se otřásá v základech.

Underground je pojem, který často lidé pojí pouze s boombapem a starou školou. Podzemí se nachází i v alternativní selekci bratislavských zvuků, přestože tato metropole samotné metro vlastně postrádá. H16 bylo vždy decentním nositelem genů ze západu, které na Slovensku teprve počalo flirtovat a za svou revolučnost bylo často pranýřováno. Jenže tak jako si dnes postupně sedá například HAHA Crew či Pil C, tak Otecko již lebedí na tomto pomyslném trůnu, přestože k absolutistické vládě chybí ještě mnoho. Proč je však takový rozdíl mezi jeho debutem „To som ja“ z roku 2011 a novou deskou Otis?

Rozdíl je znát především již na coveru, kde autorova fotka naznačuje, že čtyři roky jsou znát na každém, i když ne markantně. Otis opět vyspěl a tolik let na scéně předurčuje ke zkušenostem, které se nekupují o víkendových slevách v marketech. Punchlines byly vždy to, co tohoto průbojného quarterbacka zvěstovalo. Ani na nové desce není Otecko pozadu a svou tvrdostí nastavuje posluchačům pravý opak oproti Spiritovi. Nemá cenu však nahlodávat loajalitu a věrnost ke své stáji, neboť je všem hned po první skladbě jasné, že stále kope za jednašestku.

Už jsi četl? Otis: Největším snem je moje album, které bych si i sám celé produkoval

Přirovnávání k velikánům naší civilizace kolaboruje se skromností na straně druhé, které ve finále při soudném pohledu značí zdravé ego podložené roky úspěchu, který by si neprůbojný člověk bez loktů nevyrazil. V tvorbě Otecka lze číst jako v jeho deníčku, který si vede každý večer na stagi i mimo ni, neboť skutečně opisuje pouze skutečnost. Stále se cítí lehce nedoceněný, jenže publikum, pro které je jeho tvorba směřována, a které ji naslouchá, se dá počítat na hlavy, nikoliv davy. Pokud neceníte tvorbu člověka kvůli jinému hudebnímu vyhranění, lze přiznat zásluhy alespoň za obsahovou výpověď, která tu někdy nabudí velice zajímavou atmosféru, jindy sklouzává k lehkému kalkulu v podobě chytlavosti a otřepanosti, která se však vrývá do mozku a lehce pamatuje.

Pokud se Otis ve svých textech nevěnuje rapu a své hudební rodině, najde si čas na tu skutečnou a pravou. Hlavním důvodem je především nový přírůstek, kterého se na jaře tohoto roku dočkal. Velice úderná a citově protkaná skladba sice lehce připomíná Emmu v podání Marpa, ale jisté odlišnosti zde k naleznutí jsou a především to ukazuje i lidskou stránku samotného autora, který není jen mikrofonový robot známý z vašich reproduktorů. Ve spojitosti s jeho dcerkou je znát ale i délka práce na celé desce, neboť se v jedné skladbě mluví o jejím příchodu a v další již popisuje krásu a radost, kterou mu dělá.

Nové album Otise je zajímavým a svěžím větrem především kvůli údernosti produkcí a jeho projevu. Nejedná se o žádné revoluční album v obsahu či inovátorství, ale jako celek si to pěkně sedá, aniž by se muselo na něco přehnaně tlačit. Je také znát, že hlavním záměrem bylo stavět na sobě samém a nenacpat do tracklistu přehnané množství hostů. Pokud nehledáte nějaké featové bomby, budete samozřejmě opět spokojeni, neboť kromě klasických tváří zde můžeme narazit i na nové hráče ze scény. Jak jsem již zmínil, hlavní silou celé dlouhohrajky je především rozmanitost ale jednotná údernost beatů, které jsou ohromným pokrokem v celkovém pohledu. Jak Otecko sám v rozhovoru zmínil, jeho vysněným stropem by bylo zaštítění celého alba svými instrumentály, proto uvidíme, zda se třeba u příštího alba zakousne do této výzvy.

Album Otis bylo pro mě velice příjemným překvapením, kdy jsem mohl přimhouřené oči pootevřít více, než jsem si původně myslel. Samozřejmě, že se zde najdou lehké nedostatky, které jsem se snažil v těchto řádcích naznačit, ale nemusím lámat rákosku při každé hodině poslechu, neboť tento žák vyrostl sám v lektora, který nabízí pomocnou ruku novým tvářím. Otis je poctivě vystavěnou deskou, která rozhodně neurazí a pokud jsem černému odlitku Spirita dal šest bodů, tak nemohu v tomto případě nedat ještě o bodík více.

7/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná