O.C. & A.G. - Oasis: Together Brothers (2009, D.I.T.C. / Nature Sounds)

Koncem roku 2009 se doslova roztrhl pytel s kolaboračními projekty, kde si kryly záda legendy ze zlaté éry hip hopu. Krs One a Buckshot udělili pár dobrých rad, jak přežít v džungli, Masta Ace a Edo.G pro změnu dokázali, že schopnost pobavit je pořád umění a nakonec i spolupráce Del The Funky Homosapien a Tame One byla zajímavým příspěvkem a jasným důkazem toho, že když smícháš dva různé styly a dvě známé tváře, tak na tom vždy profituje především posluchač. Dva je víc než jeden. O.C. a A.G., verbální část spolku D.I.T.C., si odbyla premiéru už v tracku “Weed&Drinks“ na albu Bon Appetit. Rozuměli si natolik dobře, že se rozhodli, že by mohli ruku v ruce spáchat rovnou dlouhohrající zločin. Sice jim to trvalo pár let, ale nakonec to dotáhli do vítězného konce. Se sloganem „máme styl jako Bruce Lee, to znamená, že náš styl je nemít žádný styl“, nahráli 17 skladeb, které si meze sebe produkčně rozebrali kolegové z Diggin´In The Crates Show a Lord Finesse, jednu ukořistil Statik Selektah a většinu(9 ze 17i) pak zhudebnila vcelku neokoukaná tvář E. Blaze. Upřímně řečeno, největší obavu jsem měl právě z toho, pro jaký zvuk se tohle těžkotonážní duo rozhodne. Nepřišel jsem totiž na chuť nové desce Live Hard od Show& AG a co se týká O.C.ho, ten nerapoval do slušných beatů od dob Jewels. Naštěstí můj pesimismus není na místě. Fanoušci je samozřejmě tlačí do klasiky, tradičního boom bapu, samplů, skrečovaných refrénů, těžké basy a prostě typického NY zvuku, který je kdysi tak proslavil. Prosby zde byly vyslyšeny, i za cenu, že uslyšíš samply, které tu už byly, ale současně aktuálnost zajišťují i synťáky, které však poměrně slušně harmonizují se starým postupem. Propojení klape a tahle symbióza mi připomněla druhý sólový počin Get Dirty Radio od Andre The Giant. Oasis je opět především exhibice dvou veteránů (na albu proto nenajdeš ani jednoho rappera, ve dvou pouze hostuje zpěvačka Mirror Image), kteří mají co nabídnout. Prim tu hrají jejich flow a štiplavé rýmy, které někdy jen tak předhazují bez většího plánu jako v titulní skladbě: „Test my amplitude, I´m amped to do it, my brain is telekinetic, flow high octane minus ethanol, fools left behind I leave them weeping short.“ Někdy si dají práci, jako třeba v “Contagious“, kde verše používají k přirovnávání různých nemocí k hip hopu. Inspiruje je všechno, dokonce i prasečí chřipka: „We´re something like the flu going round, none immune to the sound, you catch it like germs when you give people a pound“. Nemusíš ani všemu rozumět a stejně cítíš ten proud jejich slov. Jejich královská flow proplouvá deskou jako gigantický remorkér, který sem tam připluje pro beat, který zdechnul. Vrcholem a třešničkou je asi poté závěrečná osobní skladba “Pain“, kde se oba protagonisté obouvají do textu bez slitování a jejich intimní zpověď musí zcenit každý: „Demons front and center gets nasty like a microwave dinner, wife´s diagnosed with a physical dilemma, I try to stay strong by refusing to fall, so mentally I need to lean with my back up against the wall“. Koncept „vrátíme rap zpět domů do New Yorku“ či „naše album je jako oáza v nekonečné vyprahlé a smrt přinášející poušti“ začíná být trochu omšelý, nudný a nikdy může dokonce lézt i na nervy. Rap naštěstí neumírá, protože O.C. a A.G. asi nemají v ruce živou vodu. Nicméně album Oasis jim rozhodně ostudu neudělá a stojí každopádně za vaší kontrolu. Fanoušky bezpochyby potěší. V případě O.C.ho bych to dokonce viděl na obnovení zpackané reputace a konečně vykročení správným směrem.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná