Obie Trice - Special Reserve ( 2009, MoSS Apeal Music)

Obie „real name, no gimmicks“ Trice už stačil během své kariéry rappera okusit obojí. Potloukal se ve stoce jako „no name“ interpret, ale i na vlastní kůži pocítil jaké je to vyhřívat se na výsluní jak užovka. Jako parťák Eminema stál na obřích pódiích před obrovskou masou lidí, rozdával na potkání interview a nahrával u major labelu. Nejdřív si tam připil na zdraví (Cheers 2003), potom šla druhá runda na něj (Second Round´s On Me 2006) a než stačil objednat dalšího panáka, tak skončil. Každý logicky čekal, že s třetím počinem bude vše gradovat a že dovrší trilogii, ale bohužel opak je pravdou. V roce 2008 totiž Obie sbalil u Shady Records fidlátka a odmlčel se. Opět stojí na začátku. Album Special Reserve není řádnou třetí studiovou nahrávkou, spíše jakási kolekce dříve neuveřejněných a prachem zapadaných skladeb, které syslil v šuplíku víc jak deset let. Ano, je to tak. Byť se to někomu nemusí během prvního poslechu zdát, materiál byl nahraný už před úspěšnou érou u Shady Records, to znamená někdy v rozmezí let 1997-2000. Tenhle fakt sebou přináší jak pozitiva, tak i bohužel záporné jevy. Snad největším plusem může být Obieho nespoutanost, autentičnost a spontánnost. Žádný label za zády, žádné kompromisy. Jen rap a k tomu beat. Jen to, co tenkrát prožíval a nad čím přemýšlel. Absolutní volný pád. Jeho hlad po mikrofonu a touha se prosadit je víc než evidentní a každou skladbu rapuje s maximálním nasazením a extrémním důrazem jako by měl zítra umřít. Ať už jsou to skladby jako “Got Hungry“se slovy jako „I gotta do something right now, ayo this life foul when my job just burns me out“ nebo pecka “Dope, Jobs, Homeless“ s povzdechem „I got a bitch a baby and I need a place to piss“, cítíš tu gigantickou touhu změnit svůj život od základu. Obie rapuje z perspektivy člověka, který nemá vůbec nic a který řeší trable jako nemít střechu nad hlavou, nemít co jíst a nemít práci. To je opravdový reality rap chudého kluka. Dokáže taky odlehčit jako ve skladbě “Jack My Dick“, kde v sobě nezapře roli komedianta, ale přesto je jeho hlavní témou ulice. Ve skladbě “On&On“ uděluje rady, jak třeba nikdy nikomu neříkat, kde bydlíš, aby tě nenašli, když někoho sejmeš a podobně. “You´ve Been Slain“ či “4 Stories“ jsou stořky z ghetta o betonové džungli a o tom, o čem přemýšlíš, když tě třeba postřelí. Produkci si na svá bedra naložil Kanaďan MoSS, který je velký chráněnec Prima a který se stal prvním producentem upsaným jeho firmě Works Of Mart. Díky tomu, že se Obie a MoSS společně poflakovali ve státě Ohio a dokonce tam i spolu bydleli v jednom pokoji, tak mu MoSS ušil beaty přímo na míru, tak jak potřeboval a jak si sám řekl. Jestli to popsat jedním slovem, tak určitě tvrdost. Pouliční špinavý styl, boombap jaký třeba MoSS dodal na poslední desky od Big Shuga. Otázkou zůstává, jestli jeden producent je výhoda či nevýhoda. Kompaktní zvuk je zaručen, nálada taky, nicméně různorodost dostává na prdel. Problém je taky trochu v tom, že je rok 2010 a některé fláky jsou už dvanáct let staré. Věřím ale tomu, že kdyby tahle deska vyšla ve své době, tak by to byla hrozná morda. Dnes pořád šlape, to je bez debat, ale ta aktuálnost tam prostě chybí. Navíc je slabinou i celkový čas 35 minut, když vezmete v potaz, že poslední skladba “Dope, Jobs, Homeless“ je 4 a půl minuty dlouhý bonus. Bez něj jen půl hodiny zábavy. To je škoda. Album Special Reserve je jednoznačně věnované Obieho fanouškům, kteří si chtějí zkompletovat jeho katalog, kteří chtějí poznat, jakou cestu během posledních deseti let urazil a kteří se chtějí alespoň trochu nakrmit před tím, než přijde hlavní chod v podobě LP Bottom´s Up. Zajímavé určitě i pro sběratelé rarit. Tohle je čistej underdog od Obie Trice. Stoka.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná