Mortal Cabinet - Necrotica (2015; ZNK)

Pod peřinou s lampičkou v ruce listuji bookletem ze záhrobí. Pokud si pamatuji, takový strach jsem ještě neměl. Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu k výstupní bráně mého milovaného žánru, ale i vstupním vratům země mrtvých, kde rohatej diktuje tempo. Po té cestě se brodím masovými hroby a už je mi jasné, proč tohle město duchů mělo na počátku ukazatel ZNK. Starostou je Řezník, který vyrazil do ulic v novém sáčku, přesto se stejným volebním slibem.

Nepřísluší mi hodnotit hudbu, kterou de facto neposlouchám, ale nejsem ten, co zavírá oči před výzvami a schoulen v koutě křičí ne. Při poslechu mi však rockový nádech nevadí, neboť kytary zbytečně netrhají struny a interpreti nechtějí přeřvat celý stadion Camp Nou. Překvapivě je v hrdle nejtvrdší právě Řezník, u kterého to bylo možné čekat, neboť si popravdě ani love song s hebkým hláskem v jeho podání nedokážu představit. Jako rockový laik však musím ocenit instrumentální atmosféru, která dotváří celkové dílo a i bez mluveného slova vím, kam jsem se to dostal. Vůbec by mě nepřekvapilo, že bych byl jediným živým u přehrávače.

Celý obsah je abstraktní porci nekromance, která vás zavede tam, kde růžové kvítí rozhodně nekvete. Již v první skladbě jsme upozorněni na cirkus mrtvých, který každou skladbou graduje až do samotného finálu. Jako fanoušek hororů s prvky okultismu jsem si zcela jist, že ve studiu bylo při nahrávání tohoto materiálu přeříznuto nejedno slepičí hrdlo a propáleno svíček více než proudu v pěstírně konopí. Místo samotného satana však vylezlo na povrch dítko, které má velice zajímavý cover, který navazuje na kvalitní obaly stáje ZNK.

Při poslechu třetí skladby v tracklistu „Menší zlo“ jsem si vzpomněl na tuzemskou stálici Kabát, přesto jsem si jistý, že i když v tomto kolabu tří žánrů neumím moc číst, je někde jinde. Jak jsem již zmínil, nejedná se o jednoznačnou hudební kategorii, což tomuto dílu přidává na kráse. Není nikterak omezené a zasazené do rámu, přes které malíř dál malovat již nesmí. U Mortalu bylo možné improvizovat a zkoušet nové prvky, které nikdo nemohl ani vytýkat.

Zajímavé je sledovat především Řezníka, na kterého se hodlám více zaměřit. Český král horror coru se pomalu dotahuje na Jamese Colea, který také již dávno opustil břehy jedné polohy a zaškatulkování a je králem experimentu. Řezník tu nepolevuje v hlase, možná místy v dikci a údernosti (možná to skresluje bicí linkou, která je v rapu čitelnější), a zcela jistě ubral na vulgaritách. V tomto případě nestrhává pozornost provokací, ale spíše drží krok s tajemnou a děsivou partou. Necrotica sází na ponurost a temnost a nechce nikde na sílu útočit. Je jasné, že polovička Sodomy Gomory nebude nikdy Kapitánem láskou ani nebude koketovat s reggae. Je však nutné podotknout, že své role se v tomto projektu zhostil dobře a je vidět, že umí improvizovat a nestrhávat na sebe v kolektivu pozornost.

Mezi nejsilnější skladby této desky řadím úvodní „Cirkus mrtvých“, „Hlavonožec“ nebo „Orgie iluminátů“. Necrotica je dílem, které každého nezaujme na první poslech, nejen díky své depresivní atmosféře. Já musím přiznat, že mi stačilo pár poslechů, abych tomu na chuť přišel a zjistil, že mi i cizí území nevadí, i když žít bych tam nemohl.

8/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná