Minirecenze: G.O.O.D. Music, DJ Vadim, Bill Ortiz

Kanye West uvádí svou partu G.O.O.D., DJ Vadim a Bill Ortiz prezentují sólo počiny.

G.O.O.D. Music – Cruel Summer

Jedno z nejočekávanějších alb letošního roku vstupuje dnešním dnem do prodeje. Cruel Summer od Kanyeho party G.O.O.D. obestírá vlna pozornosti. Právem. Delší dobu na něj úspěšně lákaly singly “Mercy“, “Don’t Like” a “New God Flow”.

I přes dojem, který singly mohly vyvolat, se Kanye na desce nedrží pouze aktuálního a temného “trap” zvuku a nabízí i jemnější skladby v podobě “Bliss”. Jistá neukotvenost je přitom tím, co sráží Cruel Summer o stupeň dolů. Album obsahuje desítky hostů a producentů a pokud Pusha T hovoří o Kanyeho dirigentských schopnostech a zručnosti převést vizi do reálu, při takovém počtu externistů může chicagský rodák jen těžko uspět. Ne vždy totiž album nabízí tak přímočaré momenty jako jejich společné “New God Flow”.

Právě intenzita a naléhavost dělají z podobných skladeb nejvýraznější zářezy. Zvlášť “New God Flow”, obsahující retrospektivní verš od Ghostface, působí dojmem, že Pusha dává do svých slok veškeré emoce, dobré i zlé.

Rozhodně se nedá říct, že “The Morning”, “Higher” nebo “Sin City” jsou špatné songy. To určitě ne. Jen v konkurenci šíleného beatu od Hit-Boye v “Cold” nezanechají hlubší dojem. I přes lyrickou akrobacii, kterou předvádí Cyhi, i přes triumfální návrat, který slaví Mase.

Cruel Summer je skvělá deska, s řadou prvotřídních skladeb. A zůstat pouze v rukou G.O.O.D., našla by svou pravou tvář.

Hodnocení: 8 / 10

DJ Vadim – Don't Be Scared

Don't Be Scared představuje pro Vadima šestou studiovou sólo desku a stejně jako v předchozích případech na ní opět zvukově experimentuje. Pokud tak posledním materiálem, který jste od petrohradského rodáka slyšeli, byla sovětská alba USSR, nabídne Don't Be Scared zajímavé překvapení.

Ty tam jsou temné beaty a pochmurná nálada, Vadim nyní čerpá inspiraci ze svých celosvětových cest a veškeré zkušenosti na albu odráží. Střídají se zde vlivy dancehallu, afrických rytmů nebo aktuálních klubových hitů. Na první poslech je patrné, že Don't Be Scared definuje uvolněnou, různorodou a v jistém smyslu taneční desku.

Některé věci ale u Vadima přetrvávají, především pak schopnost album odvyprávět a pomocí úryvků z filmů a jiných nahrávek představit ústřední téma a stavět na něm. To v tomto případě znamená posouvat hranice a vydávat se dál. Don't Be Scared je tak minimálně do “Bally Umar“ výborně koncipované s úvodními dvěma instrumentálními skladbami a čtveřicí tracků v čele s “I'm Feeling U“ s Greg Blackmanem a grimem odkojené “This DJ“ s JMan.

Od “Bally Umar“, které na rozdíl od zbytku působí nesourodě, začne Don't Be Scared mírně ztrácet, což nezachrání ani živelná Yarah Bravo v “Leader“.

Vadim po celou dobu ukazuje na nejvyšší úrovni své kompoziční schopnosti, které sice kolikrát přebijí i hosty jako v „Vah Vaow“ s Heidi Vogel, ale minimálně tímto způsobem obratně navazuje na předešlou tvorbu.

Hodnocení: 7 / 10

Bill Ortiz – Highest Wish

Trumpetisté nemají k hip-hopu obecně příliš blízko, alespoň pokud se nejedná o Billa Ortize, současného člena doprovodné kapely Carlose Santany a bývalou koncertní součást neméně populárních Tony! Toni! Toné!.

Pokud jeden očekává, že Ortiz na albu jen sem tam foukne do trumpety a uzme veškerý kredit, bude příjemně překvapen. Nejen že Ortizův nástroj doplňuje každou skladbu a v řadě z nich mu patří dlouhé sólo, rodák ze San Francisca má navíc ve většině songů na svědomí programování bicích, zahrání piána nebo trubky a obstarání doplňujících efektů. Zmateně tak na Highest Wish působí jen označování tracků přívlastkem Red Velvet Remix, Kush Remix nebo Mental Remix, které v praxi znamenají, že jeden z producentů dál přetvořil jádro, které Ortiz spolu s dalšími muzikanty obstaral.

Vítěz ceny Grammy ale se svou partou rozhodně nezkouší následovat stopy The Roots a Highest Wish je v porovnání materiálem filadelfského kolektivu více ovlivněné jazzem a nese se v pomalejším tempu. To nicméně nebrání tomu, aby Casual z Hieroglyphics ve “We Are What We Are“ a Zumbi ze Zion I v titulním “Highest Wish“ připravili dva z vrcholů alba. To je kolikrát až překvapivě politcké a sociální, když “Winter In America“ představuje cover verzi stejnojmenné skladby od Gil Scott-Herona a Linda Tillery přednáší v “I Still Believe“ řeč Martina Luther Kinga při obdržení Nobelovy ceny za mír.

I přes své nekonvenční provedení ale Highest Wish drží v souhrnu velmi dobře, otevírajíc dveře pro podobné budoucí kolaborace.

Hodnocení: 7 / 10
 

Lukas - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná