MC Gey - Imaginarium Naprosto Běžných Podivností (2011, Ty Nikdy)

Jestli mě Gey někdy něčím bavil, tak to byl určitě tím, že je jinej. Počínaje svým zjevem, kterého jste nemohli přehlédnout ani v tisícihlavém kotli na HHK, přes jeho výtvarné vlohy a cítění až po jeho atypický humor, rap a hlavně texty. Jestli něco cením, tak určitě to, když jde někdo svojí cestou a nezní jako deset dalších MC´s. A to Gey určitě nezní, to je naprostý unikát. Tam, kam jde on, žádné stopy nejsou.

Stačí kouknout na v Čechách naprosto bezkonkurenční cover, který vypadá jako by byl dílem Josefa Lady znaveného psychotropní látkou neznámého původu, kterému do toho ještě kecal jedinečný Jiří Winter Neprakta. Každý bude hned vědět, že i poslech bude něco mimořádného, něco extra, na co jen tak nezapomeneš. Už na desce Turbulence Negativních dobrot jsem cítil jeho potenciál, nicméně tam mě ještě ta šílenost místy odrazovala a celkově bylo album jako celek hůře stravitelné. To se ale díky naverbování do Ty Nikdy spravilo a one and only DJ Fatte zbouchal beaty, které si Gey zaslouží a hlavně budou bližší tradičnímu rapovému fanouškovi, kterému mohla dělat předchozí tvorba nemalé problémy.

Tady je to tak trochu více předžvejkané a lehce poživatelné. Fattovi se tentokrát nebudu moc věnovat, protože všichni moc dobře vědí, co je to za blázna a co všechno dokáže. Podotknu jen to, že určitě nečekej materiál, který mu zůstal v šuplíku, který nikdo nechtěl anebo který se nevešel na jeho sólovku. Nevím, kam na ty nápady pořád chodí, do lesa ale určitě ne. Jen Fatte může zhudebnit benátskou love story “Kanály lásky“ s uřvanýma rackama nebo bublavou hymnu pro všechny podvodníky, co podvádí a ještě tahají lidi pod vodu “Podvodník“. Po textové stránce je to srozumitelnější než kdykoliv předtím, aniž by Gey zabloudil do temných lesů klišé a otřepaných frází. Autor tvrdí, že „deska je převážně o lidech a jejich dobrotách a špatnostech“, já tvrdím, že to jedna velká sranda. Ne ale vtipy, co zná každý a co se vypráví v každé hospodě, bavíme se o naprosto originálním a specifickém humoru. Imaginarium jsou příběhy imaginárních postav anebo reálných, které se jen jako imaginární tváří ,vyprávěné z perspektivy MC Geye.

Zatímco pro tebe je naprosto podivné připustit existenci neviditelného muže, pro neviditelného muže je naprosto normální koukat na tebe skrz prsty. Asi tak. Gey rád provokuje, rozebírá do detailu věci, o kterých lidé nechtějí ani okrajově mluvit („Puch je taky jenom vůně, to, že ji lidé nazvali smradem, je ukázkou slabé vůle“). Jestli Gey něco nesnáší, tak to jsou zaběhlá rapová schémata, mudrlantství a 1000 krát ohrané šablony. Jakmile po první sloce zjistí, že rapuje až moc vážně, ve druhé to všechno shodí a raději zařadí zpátečku viz. skladba “Blázinec“. „S trikem vod hoven, se nebojí žádných sraček“ a pálí do tebe skladby o běžném životě neviditelného muže (“Neviditelný“) nebo zasraný milostný příběh plný exkrementů zabalený do jednoho “Rande“(„založil jsem si profil, sem se trefil, nekrofil.cz, Si zabil!“). „To, co mám v ústech, mám i na jazyku a to, co mám na srdci, se zeptám kardiaků“. Kromě vtipných rýmů je album Imaginarium naprosto běžných podivností také oslavou českého jazyka a verbální gymnastiky, se kterou se u nás proslavil Kato, který je zde mimo jiné přítomen a to hned po boku dalšího fenomenálního flowera MC Jelínka (“Ať žijí duchové“).

Gey pracuje s dvojsmyslama, hraje si s významem slov, zkouší, co náš mateřský jazyk všechno dokáže, když si třeba vezme kořen slova a přidává různé předpony a přípony a podobně. Každopádně, jestli máš rád styl Prago Union, tohle ti bude určitě taky blízké. Album jako celek je naprosto jasných osm. Velký dík labelu Ty Nikdy, který dal příležitost zase někomu, kdo má talent a ještě ho při jeho spanilé jízdě usměrnili tím správným směrem. „Řekněme, že tu chybí nadhled, tak si vylez si nad rap a hlavně nebuď dřeveněj“.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná