MC Gey & DJ Fatte - Opičí král vrací úder (2014; Ty Nikdy)

S mačetou v ruce se prosekávám slovními obraty Geyova rovníkového pralesa, který sice nepřišel v nejvíce horkých dnech tohoto roku, zato rozpaluje mozkové závity na plné obrátky. Až bych si mohl chvílemi myslet, že tu ozónovou (verbální) díru v mé hlavě mohu podnítit skleníkovým efektem, bohužel ze svého pokoje mohu tak maximálně jen nasát tu atmosféru a vykouzlit obraz toho, co nám největší milovník psů na scéně připravil. Nevříská jako César z legendární planety opic, nepodmanil si celou říši, přesto jeho slova budou v radě sluchovodů jistě brány na zřetel.

„Opičí král je zpět, opičí král je tady…..“ Ano opět je to on, jehož siluetu poznám v přehrávači již podle jeho swagu. V ohozu svého dvorního krejčího neklade důraz na to, co je dobré, nebo chytlavé, neboť mu to je nejspíše zcela putna. Podotýkám, že někdy není na škodu jednou za čas ten šatník probrat a nevhodné kusy dát na charitu. Přestože značka DJ Fatte je v tuzemských beatshopech v kurzu více jak Hello Kitty, některé svršky bych přepral více, než v prvoplánu autor zamýšlel. Ne každý klade důraz jen na obsah, proto tím pak deska může ztratit na lesku hned po vyndání z obalu. Jako produkčně nevydařené kusy ze stáda beru...... ale co, nechám si to raději pro sebe, neboť mi Gey v Outru vyhrožuje, že když mu nedám 10/10, tak mi šáhne na ženu a na děti.

Je třeba si položit otázku, proč Gey tolik vříská kolem sebe a už nevystrkuje na návštěvníky české ZOO holou prdel plnou hoven, přesto má v ruce tik po leštění tužky s výronem inkoustu na papír. Hlavním milníkem bude asi to, že nemusí sám proplouvat v „Kanálech lásky“, nýbrž se svou novou drahou polovičkou pluje v jejich honosném korábu. Ta změna se musí vyřvat do světa, a přestože ji ne každý rozumí, prokousat se k pointě není zase takovej „voříšek“ jako ten imitátor ze zpráv TV Nova. Nová deska je jiná, než její předchůdce, je vyzrálejší a ustálenější. Přestože budí dojem primitivního přežvýkavce, je spočítaná do každé vteřiny stopáže a má jasné poselství. Nebrat se vážně, i když vážnými tématy překypuje.

Z chlípného konzumenta Dogy-coly se nám vykrystalizoval elegán situačního vtipu, který není vášnivý sběratel hlášek jako Kato, ale po stylu aktérů show „Na Stojáka“ improvizuje za pochodu. Všechna vážnost vyprchá s dvojsmysly, kterými je celé album prošpikováno. A že tohle ražničí jich má požehnaně. „…….jdu se s Fattem projít, tak bacha na walkmany“, „…chceš mě zabít? Nastav dlouhej čas ty noční ptáku“. Nechybí nám tu ani jeho osobitý humor plný trusu, což dokládá „Legranda“. Nemohu tu rozebírat každé spojení a unikum, neboť by k tomu více slušela naše rubrika „track po tracku“, nežli samotná recenze.

Přestože mě z hlavy nenapadá nikdo, komu by se Gey na scéně podobal, je i on odkojen hudbou, která se kolem něj točí. Nemyslím tím teď v současné době populární double time, který on s grácií trumfuje triple timem, ale takové ty kořeny, kde se topící chytá stébel. Pokud chce někde pouze plout, tak pluje, kde potřebuje zrychlit, tak vystřelí jak jelen z revíru. Dobrý je ale poznatek, že nikde nepůsobí plasticky. Žádný důraz na sílu. Ve všem je znát přirozenost, která chybí spoustě duším v našem sebestředném spektru egochrličů. Tyto poznatky vytušíte při poslechu, nemusí vám k tomu ani pomoci osobní konverzace s Geyem a já se pokorně přiznám, že jsem si své myšlenky před sepsáním těchto poznatků musel lehce potvrdit.

Podívejme se na hosty, kteří byli na tuto expedici pozváni. Idea a Boy Wonder pro mě nejsou žádným překvapením, neboť s vypuštěním druhého potomka Boybandu jsem s tím tak nějak počítal. Mozek Champion Soundu Radimo se osvědčil na předešlém disku a dobrou volbou je i nyní. Bohužel jsem zklamán z absence Chřesta, když mi tu figuruje Homo Teplota. Musím tedy podotknout, že track Stroj času má beat, který bych raději už nikdy neslyšel, ale obsah všech zúčastněných ho vynáší do nebes. Martin Svátek byl prý domluven dříve, než Mnichovská dohoda, proto není divu, že ho tu máme hned dvakrát.

Cover si sám Gey opět navrhnul podle svých představ, přesto se nemohu zbavit dojmu, že není tolik pestrý, jako sám obsah. Především by mě zajímalo, jakého rázu je finálně škrtnutý track s názvem „ Je těžký bejt černej“, který zanikl i s průměrným hostem, kterým měl být Eminem. Baví mě obraz opice, kterému z očí vytéká zrak. Pokud bys to chtěl pochopit více, doporučuju poslechnout skladbu „Moje džungle“. Každý tah nejen ve verbálním smyslu, ale i v tom ilustračním, má jasný záměr a já věřím, že pochopil nejen autor, ale i posluchač.

Nová deska „Opičí král vrací úder“ není pouhou replikou série Star Wars, nýbrž rozuzlením zápletky, která se více a více zaplétá v sama sebe, přestože má jasnou pointu. Čeština je krásný jazyk a Gey je bezesporu člověk, kterej nám jeho význam stěžuje. Nebo je to spasitel, který dnešního člověka z řádu Homo Fejsbůko nutí přemýšlet? Možná mě umáčká po přečtení této recenze Fatte prsty jako své MPC, ale možná bych preferoval další kus i s jinými beatmakery.

7,5/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná