Marpo - R!OT (2013; PVP Label)

Nemusím jít za každou cenu s proudem a tvořit to, co tu už bylo. Tuto větu by si měla pokládat většina tuzemských umělců před spaním, neboť mi u nás stále přijde, že dnešní umělci se bojí novátorství a vytváří jistý kalkul, kterým neoslní, ale ani neurazí, a tak se pak nějak drží toho svého korýtka jako ti naši politici. Všechno nám to splývá v jednu instantní břečku, která se ještě ve vývařovnách druhé cenové u vlakového nádraží několik dekád vyváří a hosté se tváří spokojeně, neboť neočekávají, že by to mohlo chutnat i jinak. Ještě, že se mezi interprety najdou tací, kteří takto neuvažují a nebojí se přijít s něčím novým, co chutná jinak a náhodou i lépe. Nelze se potom divit, že se nám ne náhodou vyrýsuje comeback, který na scéně udělá takto svěží vítr. Marpo s novou deskou je zpět!

Už při jeho začátcích, které asi podstatná část dnešních fans nejspíše ani nepamatuje, si vzal svůj bagr a hrál si na svém písečku. Přesto však o sobě dal vždy vědět. Nebyl v ústraní, nebál se vzít svůj talent pevně do svých rukou, prostě se jen neměl chuť paktovat s něčím, čím tu víceméně pohrdal. Na rozdíl od těch našich pešků, chodících kolem horké kaše, se Marpo nebojí konkretizovat, a jmenovat ty, kteří mu jsou proti srsti. I jeho nová deska Riot je opět takovou revoltou, důkazem, že se to dá dělat i jinak a kvalitně.

Skromný tracklist byl autorem obhájen slovy, že nechtěl dělat desku o dvaceti zbytečných chodech, ale menu, kde každá část bude lahůdkou, která tě donutí se stát požíračem těchto songů. Posluchač by u této desky neměl mít chuť přepínat na další skladbu z důvodu, že by se mu tam některá jevila jako zbytečná. Nezbývá se tedy smířit, že když odmažeme „Prologue a Epilogue“ alias intro a outro, zůstane nám devět plnohodnotných tracků, kde však každý má potenciál se stát se hitem, neboť autor má nepopíratelný čuch na silná témata. Z celého konceptu možná lehce vybočuje song „Emma“, ale jeho láska k rodině je natolik bezmezná, že se nelze divit, že má své místo na desce a vlastně celou desku věnuje své dceři.

Riot je výpovědí o nespokojenosti s aktuálním děním a chuť něco změnit z Marpa vyloženě září, proto se není čemu divit, že to dokazuje i na pódiích. Pevné rodinné pouto jeho TroubleGangu je tu znát z každé fráze a i když tohle bratrství musel nalézt až za velkou louží, jazyková bariéra je tu dávno odbourána. Riot je taky velice osobní deska, která nesázela na nějaké zářné vykalkulované hosty, proto na výčtu pozvaných naleznete jen jména z jeho party.

Jak jsem již zmiňoval v reportu z jeho křtu, Marpovi se podařil asi nejlepší comeback v historii tuzemské scény. Možná této popularitě napomohla i aktuální vlna trapového šílenství, kterému se v Čechách v poslední době poměrně dosti daří. Přesto je nám nabídnuta deska, která vybočuje ze zaběhlého, stereotypního soudku, který je nám podsouván a výpovědní hodnota dokazuje, že autor má své priority pevně dané a neohání se jen prázdnými frázemi. 

8/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná