Marpo - Lone Survivor (2016; Mafia Records)

Představ si šachovnici o 64 polích, které znamenají tvůj život a svět. Přirozeně si bráníš své území, svou polovinu herní plochy, a pokud ti ji chce soused zabrat, začneš kolem sebe kousat. Rodina je po tvém boku a spolu se svou královnou máš klíčovou roli v existenci bití. I pouhý pěšák je přítel, kterého postrádat není radno. Pokud jednu partii vyhraješ, nemáš ještě doživotní klid zaručen, neboť si přesedneš k dalšímu stolu a stejný herní scénář s jinými tahy opakuješ. A nejhorší je ten tikot hodin po tvém boku, který tě tlačí do kouta.

Zamotal jsem ti úvodním odstavcem hlavu? Nikoliv, stačí se na to podívat střízlivým pohledem a představit si tu spojilost. Marpo deskou „R!OT“ zaznamenal fenomenální comeback, na který v našich končinách nejsme zvyklí. Nutno podotknout, že díky své cílevědomosti neusnul na vavřínech a rozhodl se svou roli na scéně potvrdit. Nabízí se tedy otázka, co je těžší. Přesvědčit všechny o právu na své postavení nebo si to místo poté udržet a přežít všechny pokusy o převrat a odrazit všechny dýky směřující do tvých zad?

Nevidím do hlavy všem tuzemským hráčům, proto nemohu zcela plně soudit, jak to tam mají srovnané, ale u Marpa jsem přesvědčen, že už ví, co od života chce a co pro sebe a své okolí potřebuje. Pokud by to nevěděl a šel jen s proudem, tak by ho to semlelo, což ostatně zmiňuje i ve skladbě „Hrdina“. Nemohu se ubránit pocitu, že si již dávno prošel kritickým bodem, kdy se láme, zda kluk zůstane po zbytek života jen husťákem s vousy, nebo se z něj stane chlap s jasným poselstvím. Jestliže „R!OT“ poukazoval na rebelství a měl chuť si něco dokazovat, pak jeho následovník „Lone Survivor“ nese ušlechtilou stránku lidskosti a poukazuje nejen na autorovu zranitelnost, ale i nezdolnou touhu bojovat se vším, co by chtělo jeho hodnoty nabořit.

Marpo již není tím adolescentem, který vymetá každý zápas Sparty a na scéně jmenuje každého, kdo již dávno před ním použil tu naši lokální toaletu. Ještě pár let zpátky by bylo nemyslitelné, že ho místní smečka příjme mezi sebe a on bude na desce místo hostů z Floridy využívat slok zdejších prvoligových náčelníků. Nutno podotknout, že spolupráce s Ektorem nebo Separem funguje více než obstojně a oba singly se staly velkým lákadlem ještě před samotným vydáním. V tomto případě mě neurazila i účast Kaliho, kterému nemohu přijít dlouhodobě na chuť a bratrství stvrdili i Kap a Wohnout, kteří taktéž nechybí a zajímá mě, jak se poperou se svými avizovanými sóly.

Co se týče produkce, jedná se o pět o velmi povedené seskupení zvučných beatů. Vyčnívá z něj nejen textově, ale i hudebně skladba „Táta“, která je emotivní až na půdu Empire State Building. Každý otec by byl pyšný, kdyby mohl tam nahoře chytit vlaštovku, na kterou se nezapomíná. Nevím, kolik dá tento obsah fanouškům kromě skvělého podání, ale pro samotného autora bude mít nadosmrti neskutečnou hodnotu. A věřím, že ji za dvacet let ocení i jeho potomci. Až nečekaně skvěle funguje mrazivej sebedestrukční part ve skladbě „Drby“, po kterém mě nenapadá už nic, co Marpovi vyčíst. Samozřejmě to beru s úsměvem, a budu doufat, že podobná skladba nevznikne i po této recenzi, abych si na další desce již nedostatky nenašel.

Jeden odstavec samozřejmě věnuji i vytýkavým postřehům, které v mých očích desku sráží. V řeči skladeb se jedná o „Wolfpack“ a „Od 9ti do 5ti“, které mě beatem i verbálním obsahem přijdou jako stíny zbytku tracklistu. Celkově mě již trochu vadí autorovo slovíčkaření, co vše již dokázal a o co vše bojoval, ale na druhou stranu to chápu a cením jeho ctižádostivost. Zrovna Marpo není člověkem, který by něco dostal v rapu zadarmo. Přiznám se, že každému bláhovému plánu plně fandím, protože je to právě on, který boří českou zaprděnost.

Velmi mě zaujal i samotný cover a booklet, přestože se přiznám, že nedokážu zdůvodnit proč. Asi je to tím, že skvěle reflektuje samotný obsah a svou jednoduchostí a netradičností mi nabídl něco, co jsem u nás ještě v rukou nedržel. Album „Lone Survivor“ pak rozhodně není suché jako všudypřítomná poušť a utvrzuje mě v tom, že Marpo jako samostatný článek funguje skvěle ve studiové verzi. Na stagi je to peklo, když je obklopen zbytkem svého teamu, ale jejich společná placka mě prostě nechytla. Sólo zářez je však zcela jiné gusto a já dostal svým způsobem to, co jsem chtěl. Pravý opak týmové tonáže, to jest osobitou zpověď člověka, který to má v hlavě srovnané. Florida již nějaký ten pátek není místem, kde to vzniká a Marpo díky "Lone Survivor" vydal nosič, který myšlenkově nehledá azyl a uznání za velkou louží.

7,5/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná