Marpo - Dead Man Walking (2018; Ultrapop)

V našich končinách, konkrétně řečeno v samotném srdci Evropy, platí pravidlo: Co Čech, to muzikant. Žijeme v zemi, kde je více rapperů než fanoušků, a každý je opojen slávou, přestože hraje v klubech jen pro kamarády. Kdy nastane ten zlom, kdy se z jednoho fanouška rázem stane tisíc hlav, v dobrém případě, o pár let později rovnou třeba i deset a více tisíc? Je to například příběh Marpa, který několikrát padl na hubu, prošel si týdny úspěchů i zklamání, ale dnes se může honosit dobrými čísly i fanouškovskou základnou. Dovolím si pak i zalichocení, že se jedná o jednoho z nejvíce cílevědomých lidí v lokální hře.

Když se podíváš do minulosti, můžeš registrovat jeho cestu, která je trnitá, ale jasně daná. I přes lehký útlum, který byl pak kompenzován po vydání „R!otu“, se dá říct, že se Ota vždy snažil posunout laťku výš a nebýt jako ostatní. Můžeš to zahlédnout už na „Původu umění“, přestože v té době s ním ještě mlátila puberta a bezhlavě mlátil kolem sebe. Když mu české hudební prostředí nevonělo, obklopil se přáteli za velkou louží, koketoval s tím jižanským zvukem na dalších deskách a neustále vybočoval z davu. Pomohlo tomu poté možná i bubnování v Chinaskách, kde si opět rozšířil obzory. Pokud bys pak nahlížel na jeho nové album striktně rapovýma očima, hodnocení by bylo asi nízké, ale tak jako hudba musí mít i recenzent jistý žánrový přesah.

Po prvním přehrání tomu možná na chuť nepřijdeš. Budeš si opakovat, zda se nejedná o výstřel bokem, který dopadne třeba jako „Orfeus“ Jamese Cola. Ano, poukázali jsme na extrém, ale v tom je ta krása přirovnání. Než se začneme přít, zkus mi sám definovat, co je dnes rap. Staří budou poukazovat na kořeny a na novou generaci ukazovat s varovným prstem, opačný pól se bude vysmívat dinosaurům a s pokrčenými lokty skákat v legínách. I tak to však není jasné a zřetelné. Zkus definovat rozsah žánru, který dokáže po verbální stránce nejrychleji reagovat na jakékoliv téma a vytvořit symbiózu s drtivou většinou ostatních žánrů. Ztrácíš se v tom? Já se ti nedivím. Ono to sledovat od levé strany do té pravé dá fakt fušku.

Na co poukazuju? Zkus přistoupit k desce „Dead Man Walking“ s nadhledem, že bylo vytvořeno dílo, které symbolizuje kytarovou zemi. Marpo i díky hudebním kořenům ví, jak rock chutná, struny mu nevadí stejně jako paličky. Zároveň jak chceš rozšířit působnost na trhu, když za hranicemi díky českému textu díru do světa neuděláš a Češi se i po dvaceti letech bojí rapu? Dej tomu šťávu rocku, country. Na to prostě domácí publikum slyší. Ale nehledej v tom zapřísáhlej kalkul. Marpo se potřeboval posunout a dalším stupínkem ve vývoji byla živá kapela, zvuk, o kterém tu mnozí jen sní. Opět sólo, opět ale tvořené týmovým duchem, což tomu dodává poctivý výsledek práce.

V tracklistu nalezneš pestrost, která tě potěší. Konec deskám, které zní od intra po outro stejně. Nevím, jestli se najde početná enkláva, které bude šmakovat celé menu, ale pozitivní je, že si v tom každý najde své. Staré fanoušky potěší Marpo striktnějšími věcmi typu „Conor Mc Gregor“ či „Podle sebe“, nové fanoušky si může získat přesahem „Kruh“ nebo „Řeka“. Druhá zmíněná skladba se podle mého názoru zapíše mezi nejsilnější skladby tuzemské rapové historie. Na druhou stranu tu máme věc „17“, která se mi pod kůží vryla s vypěstovanou averzí, nebo „Motel 6“, který mě příliš neoslnil refrénem.

Tématicky se Marpo drží započaté cesty, poukazuje na všechna úskalí, která ho doprovázela k cestě vzhůru. Zároveň sám sebe v několika větách přesvědčí o tom, že nyní už nemá potřebu si vůči scéně něco dokazovat. Čeká ho další meta v podobě O2 Arény, na což tu nikdo zatím neměl koule. Jeho fanoušci na koncerty pochodují jak vojáci a nechávají se tetovat. Kdo se tímto může v malé zemi ve středu Evropy pochlubit? V rapu asi jen pár skalních ostatních kapel, ale Marpo má v tomto pohledu primát.

Po rapové stránce nemám co vytýkat. Marpo po letech ve hře umí rapovat dobře, jeho technika může být pro některé vzorem. Díky zkušenostem se naučil napsat silné věci, jenž umí i prodat. Výsledkem je album, které dokáže bourat hranice „rapu“ a rozšířit svou působnost na trhu. V případě hostů se také nejednalo o krok zpět. Máme tu parťáky z labelu, Kaliho, se kterým si na stopách rozuměl již v minulostí, půvabná Lenny nebo Rytmus v bonusové věci. Celku dává mnohé především živá hudba, která díky své pestrosti a šití na míru postrádá status smyčkovaného hip-hopu, který zní čtyři minuty mimo refrény monotónně. A je tu také zajímavě zpracovaný booklet, který mě baví svým příběhem, i když musím poprudit, že svou šíří se mi disk nevejde do stojanu. Ber to ale s humorem.

Album „Dead Man Walking“ splnilo mé očekávání, přestože jsem mu musel dát prostor, abych mu přišel na chuť. Neměj uši v prdeli a dej mu čas. Neškatulkuj, nevyhraňuj se k levé či pravé větvi našeho žánru, protože Marpo udělal krok vpřed a výsledkem je album, které zaujme i mimo žánrové publikum nejen na letních festivalech. Dovolím si tvrdit, že Marpo díky své cílevědomosti nalezl sílu nehrát si jen na vyhrazeném prostoru. Kdo to předtím dokázal s více jak jednou či dvěma skladbami? Myslím, že jen Prago Union. Možná, že Ota o některé fanoušky díky nové desce přijde, ale to je vývoj. Další čekají za dveřmi a naslouchají.

Marpo: Wanastowi Vjecy by mě za bicí asi znovu dostali. Nebránil bych se turné o pár koncertech

8/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná