Majself & Grizzly - Eden (2015; Neni problem)

V dnešní době každý někam spěchá. Je jedno, jestli se jedná o vydávání desek v co nejrychlejším sledu nebo sprinterskou flow ve skladbách. Doba je uspěchaná na každém rohu a kdo neběží, tomu ujíždí vlak. Bohužel se dá také často říct, že práce kvapná, málo platná, ale najdou se i výjimky potvrzující toto pravidlo. Před pár lety jsem laboroval s myšlenkou, proč to ze sebe Majself tak na sílu chrlí, ale časem jsem si na jeho specifický projev zvykl a dnes mohu prohlásit, že nedoceněný si konečně svůj díl z koláče ukrojil. Přestože v jeho stopách běhá jako Bolt po oválu a materiály nás zásobuje celkem pravidelně, nejedná se o žádný rychlokvašný produkt.

Ani si neumíte představit ty bouřkové mraky, když jsem se před časem v rozhovoru snažil Majselfovi vsugerovat myšlenku trapového hávu, kterým je "Eden" zahalen. Samozřejmě, že jeho argumenty, kterými mi tento fakt vyvracel, byly minimálně na zvážení a nahlédnutí na jeho úhel pohledu, přesto i když album výpovědní hodnotu má a nejedná se o ryze zaškatulkovatelný produkt, jisté prvky trapu obsahuje. Je to ale dosti diskutabilní a sporné díky jeho flow, která k tomu předurčuje. Pokud třeba "Magnet" toto pravidlo vyvrací, tak společné kolabo s Restem v jeho provedení ho zase otvírá. Já jen mohu doufat, že společná deska členů stáje Ty Nikdy a Není Problém se neponese v duchu skladby "Playback", neboť ji hodnotím jako lehký přešlap, který ukázal slabiny v možnosti přizpůsobit se módním trendům.

Majself již na desce "Parfém" naznačil, co by mělo být jeho silnou stránkou a snaží se své stinné stránky potlačovat svými přednostmi. Rychlá a úderná flow, která je přesto zabalena v lehkém šeptajícím hávu, myšlenka, která nepodrývá atmosféru vcítění a hromada sdělení netočící se v bludném kruhu. Součástí jsou také silné produkce, které v tomto případě nemá na svědomí Mugis, ale pro nás vcelku nová tvář Grizzly. Nutno podotknout, že tento mladý student má nakročeno dobře k tomu stát se velmi známou tváří, neboť metronom mu v hlavě nechybí a čuch na hity frká rychlosti rýmy. Za zmínění stojí především podklady pro skladby "Nevinná" nebo "Eden". Horší chvilku si vybral zřejmě naopak ve skladbě "Kruh", která by však nemusela znít špatně v provedení s živým bubeníkem.

Majself netlačí na pilu, přestože místy sklouzává k monotónnímu frázování, což je způsobeno jednolitostí projevu. Nelze mu křivdit, že nestřídá rychlou polohu s volnou a pohupuje se na bicí lince s lehkostí pírka, ale při poslechu celé desky se tento projev mnohdy opakuje a je jasné, že by zajel stejně i při změně intrumentů. Připomíná to místy nadrcenou básničku před celou třídou prvňáků, zároveň to ale poukazuje na odhodlanost autora něco se svým talentem dělat. Posun oproti předešlé desky je neoddiskutovatelný. Jak by sám autor řekl, má svou "hyper flow", která při hlubším poslechu neurazí, přestože nějaké „ale“ by mohl konzument nadnést. Já stále razím tvrzení, že Majself má obrovský potenciál, který zatím ještě nenaplnil a jistý vývoj ho ještě čeká. Již dnes však lze škrtnout nálepku nedoceněný MC ve hře, neboť si své místečko již tvrdě vyřval.

V čem je největší síla "Edenu" a Majselfa jako takového? Zcela jistě soudnost a otevřenost novému. Grizzly nabídl nové zvuky mísené se zaběhlostí, které zaujmou mladé posluchačstvo a zkusí mu nastínit, že moderní rap se dá dělat i s výpovědní hodnotou. Právě ta je největší silou autora textů, neboť si na nic nehraje, nesnaží se velebit své jméno (kromě skladby playback) a poukazuje na běžnou problematiku a svůj vývoj. Samozřejmě že je v odkazu i několikrát skryta vášeň k filmovému plátnu, což je možné poznat nejen v beatech a textech, ale například i v tracklistu. Přednost před snímky má však zcela jistě rodina, která pro něj znamená maximum, což je i v "Edenu" naprosto znát. Pokud bych měl vyzdvihnout atmosféru, zcela jistě mě překvapila skladba "Nevinná", která nabízí skvělé sloučení s beatem a procítěním myšlenky vepsané v tomto případě nejen na papír.

Jak jsem již zastínil, trochu mě zklamala účast Resta, přestože se nejedná o špatný pokus, tento háv mu příliš nesedí a poněkud lacinější rýmy degradují jeho jinak skvělou formu. Kali dostal stejně jako v případě "Parfému" opět prostor, ale stále se nemohu zbavit dojmu, že je i tady tak nějak navíc. Příjemně mě překvapil naopak Danosť, od kterého bych se rád v brzké době dočkal konečně dalšího sólového alba. Plexo potvrdil svou kvalitu a jsem velmi zvědavý na jeho album s Mugisem, na kterém se údajně v současné době pracuje. Příjemným překvapením je pak Elpe, který mi po dlouhé době na jeho sloce nevadil. Jednoduchá schránka, která celou desku ukrývá, nabízí abstraktní podobiznu Majselfa, kterou obklopuje monotónní tma.

Eden je bezesporu zatím nejlepší deskou roku 2015, která spatřila na Slovensku světlo. I ona má své mouchy, což jsem se snažil nastínit v předešlých odstavcích, ale je jasné, že na všech faktorech se dá zapracovat a příště stvořit ještě o chlup lepší dílo. Věřím, že některé skladby mají odkaz dlouhodobého rázu a nejedná se jen o sezónní záležitosti. Eden je vhodně vhozenou rukavicí do slovenského rapového rybníka, a zároveň dokazuje, že lze i v roce 2015 skloubit melodii s hlasem a myšlenkou. Nemusí pršet, stačí když kape a dva mozky v jeden splynou.

7/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná