Majk Spirit - Y White (2015;Spirit Music)

Vzpomínám si, když v roce 2011 vyšlo Spiritovo album "Nový človek". Tehdy málokdo z řad posluchačů i umělců našeho žánru ubránil tvrzení, že se Spiritem přichází nový typ "hrdiny za mikrofonem". Texty s ezoterickým základem byly ve spojení s atraktivní sebe prezentací "fešáka" Spirita něčím neskousnutelným pro ortodoxní posluchače a zároveň magnetem pro širší publikum. Se vzrůstající odezvou se pak začaly tyto pomyslné nůžky ještě více otevírat. A kdo chtěl polemizovat o skutečných uměleckých hodnotách Šajsova debutu, musel neustále řešit rozpor mezi líbivou pop artovostí a autorovým apelem na pravdu a nezkreslené hodnoty. Když ohlásil Michal Dušička své druhé album se strohým názvem "Y", netušil jsem příliš, kam tímto označením vlastně míří. Očekával jsem směsici líbivé symboliky ztělesněné "sex symbolem" Spiritem ověšeného do mouder našich předků. Povrchní myšlenka, uznávám. Ale ani samotné album "Y" mne nedokázalo z téhle morbidní myšlenky probrat. A co je ještě morbidnější, pochopit mi to pomohla až Ewa Farna.

 
Řadíte-li se mezi fanoušky Majka Spirita, recenze první části  "Y" vám jistě neunikla. Nyní se pokusím společně s jeho pokračovatelem "Y White" shrnout celkovou myšlenku sledovaného dvojalba. Ta se v zásadě příliš neliší od pojetí alba "Nový clovek". A i když vím, že úkolem hudebního magazínu je především bavit, neodpustím si pár řádků suché teorie. Zatímco termín "Nový člověk" označuje ve společenských vědách vývíjející se prototyp člověka bez ideologického či národnostního vnímání, pojmem "Generace Y", se nejčastěji označují lidé narození mezi lety 1986 - 1995 potažmo 1975 - 2000. Co přesně patří mezi vlastnosti zástupců generace Y, vám však již prozrazovat nebudu. Vraťme se raději k hudbě.
 
Zatímco na prvním albu "Y" nebylo toto tématické zasazení ještě tak zjevné, na "Y White" celé tajemství propálila Ewa Farna, jež mi svým popisným refrénem v písni "Generacya" připomněla článek, ve kterém jsem si o generaci Y četl ještě před vyslechnutím alba: „Jsem generace Y, nemusím nic a můžu všechno. A možností mám milion, tak je zkouším." Nebudu ale začínat odstavec o textech jménem známé tuzemské zpěvačky. To by byl na stránkách hiphopového magazínu docela průser. Skladbu zmiňuji zejména kvůli jejímu "pilotnímu" charakteru a také proto, že   nejlépe zastřešuje i ostatní témata, která se ke konceptu vztahují. Kult krásy kritizuje autor ve skladbě "Masky". Namísto elegických písní svojí ex, posílá Spirit pár svěžích vět své "Budúcej". Nechybí ani konfrontace s virutálním světem sociálních sítí v písni "Zamotaný". Některá témata ještě koketují s "člověčinou" jako například skladba "Spirit", v níž autor zdůrazňuje, jak je za každých okolností důležité si udržet duchapřítomnost.
 
 
Nemá smysl se opírat do rozporů, které doprovázejí Majkovu tvorbu. Jsem přesvědčen, že Spirit coby absolvent oboru Management a podnikání na City University v Bratislavě, musí vědět, jak má coby hudebník na své publikum působit. Deziluze čeká esotericky cíleného posluchače při úvaze nad jednotlivými řádky. I když jsem na popsání lyrics alba  vyplýtval již dva odstavce, není zde ani jedna citace přímo z textu.  Proč? Protože všechna ta moudra a bonmoty, kterými kolem sebe Majk se stylizací intelektuálního rebela víří, už znáte nebo jste je někde  zaslechli a dál byste je znali zcela nezávisle na tom, jestli  existoval kdy nějaký Majk Spirit a deska "Y". Můžeme to přičítat  autorovu odkazu k vědění, které přesahuje jeho samotného, v čem je pak  ale přidaná hodnota celého díla? Zůstává mi tu nezodpovězena snad nejotřepanější otázka, která může v hudebním rozhovoru zaznít - proč právě Spirit? Stačí si položit otázku, jaké úspěchy by u masového publika slavily Šajsovy texty, kdyby je světu hlásal coby anonymní umělec. Možná, kdybych byl holka, díval bych se na celou věc jinak, protože tracklist alba nemůže utajit cílení na opačné pohlaví (kamarádky, přítelkyně, budoucí přítelkyně a samozřejmě nechybí ani pozdrav mamce). Bohužel pro autora žena nejsem, za to podle  charakteristik spadám do generace Y a na albu jsem toho o sobě mnoho nenašel.
 
Uspokojivé je nové album, pokud jde o flow, jejíž technická stránka je  však tentokrát více v pozadí. Na jednu stranu je sympatické, že Mladý rebel ví, že přednes není rychlostní sport, na druhou stranu může  techničtěji zaměřeným posluchačům připadat poněkud mdlý. Například již výše zmíněná skladba "Masky" je podaná s tajemnou odměřeností, která  pěkně vystihuje autorův úmysl neodsoudit mladého člověka, pokud podléhá vlivu okolí, ale ani toto chování neschvaluje.  V písni "DobYjeme svet" je pak úvod podán v téměř osmdesátkové upovídané kadenci. Interpret celkově oproti albu "Nový človek" více zvolnil a neusiluje o větší technickou preciznost. Do jaké míry je to výhodou, si přeložte podle vlastního vkusu.
 
 
Vzhledem k tomu, že nové album vznikalo v ještě o něco  profesionálnějších podmínkách než "Nový človek", bylo zajímavé se ptát, jak bude nová deska znít. Albu "Y" Austy vytkl instrumentální nesourodost, kdy jedna položka v tracklistu brnká na citlivou notu, za ní následuje remake kolotočářských pecek z 90. let, aby se v dalším tracku mohlo zase brečet. Podobně je na tom i "Y White". Zajímavé ale je, že i přes ještě větší příklon k mainstreamu oproti debutu, se v tracklistu objeví hlavně ti, na které jsme zvyklí z tradičnějšího žánrového vraždění. Ba co ví, prakticky všichni oslovení producenti dokázali v požadavcích autora obstát. Například Emeres, jenž se v poslední době stává terčem kritiky pro ztrátu svého dřívějšího  specifického rukopisu, zazní na "Y White" zase v úplně jiných konturách, ale značně přiléhavě. Instrumentální barevnost, byť s nemalým popovým přesahem si zaslouží zmínit u skladby "Primetime". Od Wiche můžete díky jeho univerzálnosti čekat cokoli, tady došlo v pecce "Spirit" na klasický buben a vokálně-instrumentální sampl. Jinak ale počítejte hlavně se syntetickými, rytmickými beaty, které budou fungovat hlavně v klubu. Agresivnější nahrávky ve stylu "Len tak" z předchozí epizody se tentokrát nekonají.
 
Album "Y White" je v zásadě dost podobné svému černému předchůdci, přesto cítím nutnost udělit druhé epizodě ještě o stupeň menší hodnocení. Průměrná známka by totiž měla sloužit spíše jako odrazový můstek pro rozdělené publikum - buď si zamilujete tu líbivost a překousnete, že je to celé tak trochu kýč nebo ho zavrhnete jako obyčejný kalkul. Pro ostatní to bude hudebně precizní ale myšlenkově suché album, které přebíjí Majkův debut spíše kvantitou než kvalitou. Základní prvky Spiritovi tvorby prošly minimálním vývojem. Jediné, co se změnilo, je šablona. Rýmy, texty a osobnost autora zůstaly i přes skokovou pozornost masového publika o jeho osobu v posledních letech prakticky totožné. Zde je na druhou stranu fajn, že interpret nezvolil tradiční hate speech na adresu závistivců, kurviček a konformistů, což se stává v poslední době stále zákeřnější chorobou české textařiny, jež napadá zejména interprety, kteří se dočkají nárazového zájmu posluchačů. Album "Nový človek" jsem v roce 2011 vítal se stejným nadšením jako většina scény. U alba "Y" jsem v zásadě souhlasil s Austyho hodnocením. U zpožděného releasu druhé poloviny Spiritova příběhu jsem čekal nějaký zvláštní důvod. Něco, co překlopí koncept do nové překvapivé polohy. Nestalo se. Kdybych jedl tuhle kaši poprvé, pochvaloval bych si její chuť. Jedl jsem jí ale už dvakrát a i když je pořád celkem dobrá, nemám už na ní znovu co chválit. Pokud jste si ale zamilovali Spiritův debut a nevadí vám, že nové album je to samé v  černobílém, volba je jasná.
 

5/10

 
 
 
Zdroje obrázků: hiphopland.eu, freshspace.cz

NTK - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná