Lvcas Dope & DJ Wich - Diamant (2018; Golden Touch)

Stará škola, nová škola, drtíme mapu shora, zdola… Vzpomínáte na tyto slova z úst Indyho? Tehdy mu na skladbě „Pro naše kids“ sekundoval Idea pro desku „Hádej Kdo“. Tehdy určitě ještě netušil, že jeho týmový parťák DJ Wich o dvanáct let později skutečně sáhne po spolupráci s jinou generací. Nikoho to ale nemůže překvapit, neboť Máňa nikdy nestrkal hlavu do písku a naslouchal tomu, co právě frčí. Přestože už jeho bubny nemají na scéně takový monopol, mít možnost dát do jeho podkladu je privilegium, nahrát s ním desku pak výsadou, která se nedostává každému.

DJ Wich je čtyřicetiletý producent, který má za sebou mnohé. Nelze mu upřít zásluhy, neboť nás jeho tvorba doprovází již dvacet let a výrazně ovlivnila celý obraz české rapové hudby. Za ty roky spojil síly s každým, kdo vykazoval nějaký talent. Proč mu vyčítat to, že se vyvíjí stejně jako scéna? Neškatulkuje se nějakými zvuky a prvky, reaguje na poptávku trhu a snaží se být aktuální. Proto mu věnovala pozornost dospívající generace před dvaceti lety, a věnuje mu ji i ta dnešní. Samozřejmě to je způsobeno také faktorem, koho si zve na spolupráce. A v tomto případě zabil dvě mouchy jednou ranou, neboť si pozval mladé aktuální silné jméno, které navíc preferuje zpěv, který on sám tak miluje.

Bylo jasné, že právě zpívaný artikl vyhrál při rozhodování, zda s Lvcasem spojit síly. Něco nového, co bylo otestováno jen na pár skladbách v minulosti, ale nyní se naskytla možnost zplodit regulérní placku. První problém ale tkví v tom, že Lvcas zatím není tváří, která by dokázala sama o sobě utáhnout celou stopáž. Má za sebou několik velice silných a vrytých refrénů, je možné jej označit za českého krále refrénů roku 2018, stejně jako tento status na Slovensku náleží Matěji Strakovi, ale nemá tu sílu ještě urvat dav na dvanáct skladeb. V tomto případě hasí lehký požár na střeše plejáda hostů. Tuzemská elita, která se však objevuje všude za účelem toho, aby bylo album sledováno všemi a já se přiznám, že už jsem překrmen stále stejnými jmény v tracklistech….ono to vážně ještě někoho baví?

Tím bych asi shrnul výčet hostů. Pravdou je, že nikdo z nich rozhodně ostudu neudělal, ale jistě sami vzpomínáte na doby, kdy do vás ve školních jídelnách každý týden pumpovali kopračku nebo buchtičky se šodó. Po sté se tím člověk už přežere a nechce to. Vraťme se ale k majiteli značky Golden Touch. Opět se jedná o čistou práci plné kvalitních zvuků a postupů. Bohužel ale musím konstatovat, že se poslední roky vytrácí rukopis Wiche. Před pár lety ještě člověk s jistotou dokázal určit, kdo je autorem těch bubnů. Rozhodně mu nezazlívám, že jde s dobou a přizpůsobuje se trhu, ale jeho hudba již mnohdy rukopis ztrácí a stává se nečitelnou. Vzpomínám na Emerese, který dopadl tak, jak dopadl, když se této cesty držel.

„Diamant“ vykazuje aktuálně stabilní podklady, které mají potenciál zabodovat v rádiích. Tato deska necílí na ryze rapové posluchače, ale má šanci zabodovat i v jiných vodách. Tradiční hip-hopový konzment ji označí za pop, ale je těžké dnes definovat hranice žánru. Já bych spíše volil označení RNB s rapovými hosty. S tímto záměrem k tomu také přistupovali autoři a musím podotknout, že výsledek je vývojem a progresem dále než staré zpívané projekty tuzemských tváří jako Gipsy či Ivanhoe. Dříve bych si myslel, že deska tohoto typu vznikne u Wiche spíše ve spojení s Martinem Svátkem, ale Lvcas je z marketingového pohledu mnohem lepší štikou. Výsledek se bude prodávat, bude hrát v éterech, ale nemyslím si, že bude kladně přijat na ryze žánrových akcích a festivalech.

Lvcas Dope opět dokazuje, že mu zpěv není cizí a houpe se v něm mnohem lépe než v samotném rapu. Verbální obsah je zatím dosti plochý, ale třeba se časem jeho slovní zásoba rozroste. Jeho devizou je ale umět prodat silné, ale předvídatelné refrény. Omezený člověk by řekl, že tohle je přesně ta tupá hudba, na kterou se namotá každá ovce, já bych volil názor, že se jedná o kvalitní mainstreamovou záležitost, která využívá možností a bere si svůj díl. Výsledek je složité hodnotit, neboť vykazuje kvalitu, ale nikoliv rukopis. Deska je hodně jednolitá a velice snadno se oposlouchá. Jedná se o slušnou sezónní záležitost, ale notně dopovanou hosty. Wich si splnil dlouholeté sny a servíroval to, co bylo potřeba. Lvcas Dope mě ale zatím nepřesvědčil, že se nejedná jen o krále několika refrénů.

5/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná