Ludacris – Battle Of The Sexes (2010, Disturbing Tha Peace/Island Def Jam)

Je vidět, že Ludacris je nejen jeden z nejlepších MC´s historie, co se týká flow, ale taky chytrý člověk, který se nechá poradit a dokáže naslouchat. Vždycky platil za velkého hitmakera, který byl schopný nahodit na své sólo dvě tři neuvěřitelné mordy, ale zbytek za moc nestál. Poučil se ale z vlastních chyb, což dokázal už na předešlém albu Theater Of Mind a na Battle Of The Sexes v tom díky bohu pokračuje. Snaží se album promakat jako celek a ne jen jako kolekci jednotlivých singlů. Tím, že dává deskám pevný a zajímavý koncept, tak se uchází o přízeň nejen fanouškům, ale i odborné kritice, která jeho předešlé desky nebrala moc vážně. Battle Of The Sexes byla původně naplánovaná jako společná deska Ludacrise a Shawnny. Luda měl soupeřit za mužskou část a Shawnna zase měla hájit ženskou populaci a lidé měli slyšet jejich konfrontaci na dané téma. Chytré. To se ale psal rok 2008 a od té doby se toho dost změnilo. Shawnna sbalila u DTP kufry, z projektu odstoupila a rázem je z toho sedmá studiová a čistě sólová deska, kde ženy zastupují jen jednotlivé rapperky (Nicki Minaj, Lil´Kim, Trina, Eve, Shawnna, Monica) pouze ale formou hostovačky a to ještě jen ve slabé polovině skladeb. To je škoda. Takhle se to všechno smrsklo jen do čistě mužského pohledu, což je bohužel jen jednostranné. Luda tady působí jako nadržený puberťák, kterému testosteron prýští ušima. Tohle je čistě soft porno album, přičemž není skladba, kdyby se na téma sex nezabrousilo. Kdo ví, jestli ho k tomu nakopla Oprah Winfrey ve své talkshow či sbor sofistikovaných feministek, každopádně tohle je album s hvězdičkou. Battle Of The Sexes je jako dlouhohrající pokračování jeho velkého sex hitu “What´s Your Fantasy“ a chvílemi to vypadá jako deníček Tigera Woodse. Žádné velké extra prasárny, nicméně na pilu se tlačí. Tím, že tu tentokrát nenajdeš ani žádnou premiérovku a nebo song s universálnějším zvukem, Battle Of The Sexes zní jako soundrack pro všechny jižanské strip kluby, kde se vrní ty nejtlustší zadky. Luda dělá čest dirty south, čistě patriotsky vede celou desku v tomhle stylu a nikdo nemůže ani na chvilku zapochybovat odkud Luda pochází. Battle Of The Sexes najede tradičně mocně a ve velkém stylu, jak je ostatně pro něj typické. Než se stačíš vzpamatovat, vysype na tebe sérku hitů jako “How Low“, “My Chick Bad“ a “Everybody Drunk“. Nic komplikovaného, jen fungující jižanské párty hity, kde se buď chlastá a píchá, případně se na to dělají narážky. Tradičně mě nebaví takové ty jemnější polohy, R&B fláky pro ty, kteří mají rádi večeři při svíčkách a ne v poutech svázaný lanem. To jsou pro mě momenty, které trošku brzdí desku. Když ale po ploužáku najede energická nakládačka jako “I Know You Got A Man“ s Flo Rida na micu, postaví vás to zase na nohy, jako by z beden vycházela Viagra. To je pro mě asi ten největší flák celé desky. Battle Of The Sexes bude podle mne oblíbenou deskou všech záletníků nestydů, Ludových fanoušků a celkově příznivců dirty south. Škoda, že ten svůj nápad se soubojem pohlaví nedotáhnul do konce. Kdyby nahradil Shawnnu a ukázal by svět nejen z perspektivy nadřazené rasy (dámské hostovačky nestačí), bylo by to ještě daleko zajímavější a promakanější. Theater Of The Mind Luda nepřekonal, ale i tady jsem nakonec spokojen.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná