L.D. - Alpha Omega (2014, Blakkwood Records)

Ego je v našem žánru důležitá věc a v tomto případě tím nemyslím člena piešťanské stáje Kontrafakt ale sílu osobnosti jako takovou. Někdo si trefnými a údernými bary zvyšuje sebevědomí na stagi, jiní naopak skrze egotripové dýchánky ventilují své nabubřelé já a ne vždy je výsledek přesvědčivý. Své o tom vědí i MAAT, kteří značnou část svých tvůrčích sil věnovali punchline tvorbě. Na poslední desce "Ze tmy" však ubrali na plynu, aby si vzápětí sypali popel na hlavu. LD v současné době přichází s EP Alpha Omega a pokud znáte jeho tvorbu v kapele MAAT i mimo ní, jistě tušíte, že konfrontaci se sebou samotným se autor nevyhnul ani zde.

Už název Alpha Omega vyjadřuje dva protipóly, se kterými se posluchač po spuštění LDho nového krátkometrážního materiálu setká. Alphou je klasický punchline přístup se vším, co k němu patří (#Normální; Hood Music; Trend), který je pro LDho typický. Omega představuje náznak polemiky a po vývojové stránce návaznost na koncept alba Ze tmy (To, co jsi chtěl; Na prach; Nenávratný), kterou ostatně sám LD ještě před vydáním svého EP avizoval. Přesto jsem spíše očekával, že se autor vydá buď podobnou cestou jako na svém starším projektu E.M.O nebo že bude recyklovat nápady, které neprošly sítem při výběru skladeb na předchozí album. Přesto ve výsledku dostává posluchač od každého kroku, ještě párkrát sáhnu ke srovnání s již zmíněným releasem "Ze tmy".
 
LD se sice možná úchýlil k nápadům, které vznikly již v rámci předchozí tvorby, po technické stránce se však nejedná o materiál, který by působil polovičatě jako třeba v případě nového EP Mike Trafika. Všechny skladby jsou dotažené do konce a odpovídají standartu, kterým se v současné době MAAT prezentují. Pestrá hudební produkce a slušná zvuková postprodukce pak přispívají ještě více k pocitu, že posluchač před sebou nemá jen zbytkový materiál ale regulerní skladby, které by obstály i mezi "plnohodnotnými deskami".
 
LD zaznamenal na albu Ze tmy asi největší pokrok, co se týče flow, kde on i jeho kolega Fosco Alma nasadili laťku velmi vysoko a tohoto postupu se drží i na novém EP. Například ve slokách skladby "Hádej, kdo jsem" by tato laťka mohla být i hrazdou, na které LD bravurně procvičuje panty. Ani zde se však autor nevyhnul místy až překombinovanému frázování (navíc opět s křiklavě patetickým důrazem na poslední slovo v některých barech), což může působit mnohdy na efekt dobře, ale často tím trpí jinak nenáročná textová složka. Naopak v singlovce "Nenávratný" je flow méně technická a přirozenější. Právě LDho přednesová exhibice je jedním z důvodů, proč si Alpha Omega poslechnout.
 
 
Textová složka totiž nepředstavuje nic, co by stálo za citování, zde ovšem záleží na vkusu osluchače, jestli to ocení. Celkové ladění a síla LDho tvorby je v energii skladeb, které svým pojetím patří hlavně do klubu. Kdo by v takovém případě stál o nějakou větší filosofii? Alpha Omega je v tomto ohledu ukázkou mnoha rozporů. V jedné skladbě se šuká jak na běžícím pásu, aby v dalším songu přišla morální kocovina, což sice koncepčně charakterizuje spojení protichůdných písmen Alfy a Omegy, problém je ale v tom, že LDho vhled sám do sebe na těchto skladbách není tak přesvědčivý jako ve skladbách, kde plive sýru na všechny strany a ve vážnějších polohách vyzní spíš povrchně. Ostatně i sám interpret tyto rozpory přiznává a vlastně se netají tím, že chce jen "žít, pít, píchat, pít Gees a mít v píči". 
 
Silnou stránkou celého projektu je produkce, na které se lvím podílem zasloužil talentovaný producent Jeso, který se již na scéně stihl zavést jako slušná záruka kvality. Fosco Alma, který až dosud zaštítil většinu projektů této dvojice, dostal volno, a tak máme možnost slyšet LDho flow v podkladech podle trochu jiného receptu. Jeso odvedl vynikající práci na skladbách "#Normální" nebo "Hood Music". Slušným podkladem ale přispěl i Ceha ve skladbě "Na prach". Na EP se také objevilo poměrně dost hostů za mikrofonem. Za zmínku stojí například Renne Dang, který jednoduchým refrénem pohřbil skladbu "Trend", naopak sloky od zavedených jezdců jako Radikal nebo sám kolega Fosco Alma nijak výrazně nepřekvapily. 
 
Alpha Omega je EP především pro posluchače, kteří při poslechu nechtějí řešit problémy třetího světa, ale očekávají příval energie nebo chtějí při poslechu "dobít baterie", na čemž má zásluhu i kvalitní produkce. LD na svém sólovém projektu příliš nerozvíjí vlastní postupy ani neusiluje o zvláštní tvůrčí invenci, drží se však toho, s čím uspěl na albu Ze tmy a finální výsledek nedělá Blackwood Records ostudu. Celkově Alpha Omega nijak výrazně nevybočuje ze záplavy lehce nadprůměrných projektů, které se v českém rapu v poslední době objevují, přesto stojí za pozornost.
 
6/10

NTK - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná