LA4 & DJ Wich - Panorama (2014; Golden Touch Records)

Společnou desku dvou členů někdejšího pražskýho vypálenýho štýla vyhlíželi čeští posluchači léta. Spojení LA4 a Wiche bylo očekáváno ještě déle než kolabo šéfů dvou nejzásadnějších pražských labelů Vladimira 518 s Toxxxem, na kterém oba aktéři zatím pracují. Za tu dobu jsme si slibovali od společné prvotiny LA4 a nejznámějšího českého DJe leccos, vždy s ohledem na aktuální kondici obou interpretů. Nyní stojíme tedy konečně stojíme před otázkou, čí otisk je na výsledku znatelnější? Jestli Gyzmova tlapa nebo Wichův Golden Touch.

Obrazné pojetí, kdo bude mít na první společné desce navrch, jsem nepoužil náhodou. Kdo celý vývoj kolabo projektu "Panorama" sledoval, ví, že nahrávku zamýšlel LA4 původně jako své třetí sólové album, z níž se celý nápad později tak nějak vyvinul. A protože se Gyzmův vkus, co se týče beats se od současných postupů, které aplikuje DJ Wich, značně liší, zajímalo mě,  čí osobnost se výrazněji podepíše na tváři alba a jestli z toho nakonec nebude ani ryba ani kak. V tomto ohledu je zvuk alba plný kontrastů - dočkáme se typických "gyzmovin" aka skladby jako "Neskonale mužný", "Zlato v bahně" nebo "Volnej spád", ze kterých je patrná návaznost na LA4ho poslední sólovku "Gyzmo". Zbytek desky již reprezentuje spíše wichovskou atmosféru, která je nejvíc znát v peckách jako "Můj čas" nebo "Tam, kam patřim". Spíše než ucelený koncept, postavený na syntéze přístupů obou tvůrců, tedy představuje album "Panorama" fragmenty postupů obou autorů, kde v jednu chvíli dominuje Gyzmo a v jiné třeba Wich. Dojde však i na wichoviny v živějším a uvěřitelnějším podání jako třeba v atmosferické piánovce "Šťastnou cestu".



Pro část posluchačů byly v prvních singlech nepřekonatelnou překážkou LA4va na první poslech neurčitá lyrika a half time flow. Pokud jde o texty, nic se nemění ani na samotné desce s výjimkou několika momentů. Palčivé jsou okamžiky, kdy Gyzmova slovní zásoba působí trochu neohrabaně a místy se nelze zbavit dojmu, že autor chtěl říct něco důležitějšího, než dokázal ztvárnit v textu. Asi nejvýraznější výjimkou je v tomto směru song "Tam, kam patřim", kde pojímá LA4 téma naprosto civilně, bez větší obraznosti a s jeho myšlenkovými pochody nebude mít posluchač větší problém se ztotožnit. Na jednu stranu je sympatické, že LA4 nesází na prvoplánový důvtip ani nucený smysl pro humor, což podotkl autor už v minulosti, když na Enemyho producentském albu řekl: "Texty jsou interní, nemyslim komorní". A s tímto prvkem může mít řada posluchačů problém - Lavorova lyrika je stejně specifická jako jeho vizuální tvorba a nenajde si k ní cestu každý. Pokud jde o flow, táhnoucí se frázování je pro Gyzma typické již několik let a kdo se přes něj dosud nepřenesl, najde na albu "Panorama" jen málo spásných momentů. Nutno zdůraznit, že pomalá dikce je v mnohém náročnější než rychlá a pro mnoho MCs opravdovou výzvou, na Gyzmově podání však postrádám trochu větší motivaci. Na rychlejší podání samozřejmě také dojde, ale nikdo nemůže chtít, aby Gyzmo vylézal z Panoptika Na světlo denní. Celkově je přednes o něco lepší než u projektu "Nadzemí", kde Lávovu flow co do údernosti a zajímavosti na hlavu porážel James Cole.

Jak jsem psal výše, album je po zvukové stránce plné zajímavých kontrastů, všechny skladby však spojuje použití moderních bicích a perkusí. Fandové "My3" a "Na světlo denní" se ale nemusí bát - Wich sice poprvé servíruje ve větším množství čistě hranné instrumentály, ale dojde i na parádní samplovačky jako "Poslední případ" nebo podmaz pod Lávovou slokou v songu "Krásní lidé". Doby, kdy na nás Máňa vytahoval ze šuplíků majestátní bubny jako "Starrider" nebo "Grizzly" už ale vzaly za své. V nejedné skladbě si tak Wich potyká s jeho oblíbeným trapovým rytmem, kde se neváhá vyřádit. Klasické postupy se střídají s progresivními, jen místy zní výsledek nedotaženě. Například pecka "Můj čas" má slušný základní motiv, ale chybí jí větší gradace. Přesto obstojí. O skvělý dirty bordel se v klubech jistě postará "Zlato v bahně". Když už jsem výše nakousl čistě zahrané instrumentály, tady mohou náročnější posluchači Wiche nařknout z lehkého vykrádání vlastního vkusu, ale vše zachraňuje jedna věc, díky níž i tentokrát ční instrumentální složka alba nad ostatními - mix a mastering. Už to není řemeslný zvuk alb "My 3", ani robustní sound "The Golden Touch", ale vyladěné a dobře oháknuté "Panorama". Nehledě na práci s obrovským množstvím kudrlinek, efektů a skitů protkaných závěry nejedné hymny.


Na tracklistu jsem také uvítal účast slušné řádky hostů. Ne proto, že bych se bál, že Gyzmo by sám celou stopáž neutáhl, ale prostě protože nemohou na společném materiálu téhle dvojky chybět. Překvapivě ale na mně sloky pozvaných rapperů nijak zvlášť nezapůsobily. Nepočítám účast Separa a Martina Svátka v singlu "Denně" a Supovu sloku ve "Šťastnou cestu". Stejně tak James Cole dostál pověsti Moby Dicka, který mu evidentně stále koluje ve zbytkovym množství v krvi. Jinými slovy, on ani nikdo nepodal vysloveně špatný výkon, ale když se mě zeptáte na nějakou hlášku, která se na koncertech určitě chytne, bude to zřejmě něco z vycutovaných akapel ze starších pecek v některém z refrénů. Zkrátka to není ani tak: "Hajzle, my jsme z Jihlavy," jako spíš: "Maluju barevný oblaka - maluju barevný oblaka na metro - maluju barevný oblaka na metro, byl jsem král, dneska je to retro". Znáte to. Na "Panorama" se jinak přišli podívat také Paulie Garand, Hugo Toxxx, Efko, Refew, Elpe, Mooza, Vladimir 518 nebo Martin Madej. Do tracklistu nebyla překvapivě zařazena skladba s posledním článkem vypáleného pražského štýla - Indym. Nahrávka by ale měla vyjít zvlášť jako bonus.

Album "Panorama" dohromady nepředstavuje v českém hip hopu nic zásadního. Je ale otázka, zda si od něj slibujete nastolování trendů a témat nebo prostě společnou nahrávku dvou kámošů, kteří se po mnohaleté spolupráci na půl úvazku sešli bez nějakého marketingového plánu a řekli si, že to natočí, i kdyby to měli dělat tak trochu sami pro sebe. Alespoň na to druhé bych úmysly obou autorů tipoval. Technicky a řemeslně je celá věc provedena skvěle. Zásadní je ale v roce 2014 tohle dítě zejména díky jménům svých rodičů a tvůrčímu suchu ve druhé polovině letošního roku. Jinak se jedná o důstojný výsledek, po jehož vypuštění může Gyzmo konečně s klidem odhodit svůj epesní plnovous. Během prací na "Panorama" se totiž zařekl, že se až do releasu CD neoholí.

6/10


 

NTK - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná