Khomator - Terapie (2011, Repromanifest / Street-art.eu)

Nejsem žádný odborník na kariéru Khomatora, spíš bych to definoval tak, že vím míň než víc. Přesto vedu ve své soukromé mikro databázi informace jako, že je z Havířova, že má na kontě nějakou tu desku včetně kompilace sdružující nejen české, ale i polské umělce a že už rapuje nějaký ten pátek. Čeho jsem si ale už taky stačil u něj všimnout je to, že se nikam dlouhodobě netlačí a dlouhodobě dělá svoje věci pro své lidi a hlavně sám pro sebe (podle něj není tracků tolik, protože není Delik, který jich dá 10 za měsíc). Hraje si na svém moravském písečku a je mu tam dobře. To z něj já cítím a je to potřeba zmínit i v rámci recenze. Zatímco někteří chtějí za každou cenu prorazit a tlačí na pilu, on je svůj, nenechá se rozptýlit trendy a okolím a pokračuje ve své misi. Terapie je deska vytvořená hlavně pro něj samotného, přičemž se v žádném případě nevylučuje, že může zaujmout a pobavit i ostatní. Jako pro většinu je to způsob seberealizace a osobní zpovědi, přičemž posluchač přebírá roli faráře. Rozdíl od některých jeho konkurentů je ten, že Khomator zůstává pevně nohama na zemi a je srozumitelný a krásně čitelný v rámci naší země a problémů (má třeba blíže k polské scéně než k té houstonské jako to mají třeba někteří čeští MC´s). Neříkám, že jsem upadl z jeho lyrických výpadů (třeba mi úplně nesedí refrény ve skladbách “Ony x oni“ nebo “Myslí si“, ale přesto je to příjemný poslech, co tě ničím neruší. Měl jsem trochu strach i z moravského dialektu, ale zbytečně. „Cip“, „šulin“ a že je to „fajné“ mě vůbec nevadí, naopak jsem zavzpomínal na opavské příbuzné. Za začátku jsem si zvykal na artikulaci a projev, musel jsem se při poslechu hodně soustředit, abych vše pochytal, ale v klidu, nemám s tím větší problém. Nejdřív se Khomator pomalu rozjíždí, seznamuje s projektem (“Terapie“), co má „ksicht nejen na obalu“, zdraví writery a všechny, co ví (“Pro Vás“, “Onelove“), aby potom zabrousil i do osobnějších a konkrétnějších témat jako do niterních dialogů “Malý princ“ a nefungující rodiny “Štěstí s.r.o.“. Kromě obligátních textíků jako velký frajeři, malí rappeři (“Myslí si“) nebo testosteron vs. estrogen (“Ony x Oni), jsou tu i myšlenky, že by si měl člověk zachovat pozitivní přístup k životu (“Stress free“) nebo aby se nenechal semlít okolním masokombinátem (“Tempo“) Co se týká produkce, tak měl velice šťastnou ruku při výběru producentů, kteří mu naservírovali skladby, ze kterých lezou emoce i beze slov. Maníci z Ty Nikdy Dubas a FNTM nezklamali (nechápu hlavně z boombapu “Jako Kluci“, opepřeného cuty od Wutyho a Australana), ale ani zbytek se nemusí za nic stydět. Paulie Garand, Kenny Rough, Fosco Alma, Creame, El Bajto nebo Prixx servírují klasický materiál a ať už je to pomalejší a nebo rychlejší spodek, vždycky plní svůj účel. Úplně vidím, jak ta atmosféra Khomatora nakopává a sází do ní rýmy jak mouchy na krám. Pokud bude další terapie v duchu téhle, vždycky se rád připojím. Tohle je moje první seznámení (proto je i úvodní omáčka obsáhlejší) z Khomatorem a musím říct, že příjemné.

Mikro - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná