Khomator & El Bajto - Periferi (2015; Bunker Label)

Saze na duši, saze na mysli, saze na coveru. Tedy ne doslovně, ale toho uhelného černa je tam více, než-li dosti. Proč nese nová deska Khomatora název Periferi? Po poslechu možná ani já sám nevím, ale domnívám se, že moravskoslezský kraj je periférie všeho. Blahobytu, možností a vůbec chuti zapustit kořeny. Nikdo nechce žít na okraji, proto se nelze divit, že i Khomator změnil svou haldu, přestože je patriotem každým slovem.

Úvodní odstavec možná nastínil vše, co nová studiovka obsahuje, přesto by bylo trestuhodné nerozvinout děj, který Khomator načrtl ve svém eposu. Všichni z jeho kraje, kteří celý život zůstali věrni rodné hroudě, jsou pro něj hrdinové, a ti, kteří utekli, nepovažuje za dezertéry, nýbrž vizionáře, jenž hledají lepší zítřky. Připomínat si pak fakt, že tuto část České republiky sužuje vysoká nezaměstnanost, by bylo asi klišé, kdyby tamní obyvatelé na chleba měli a nebojovali v džungli hornických věží o bytí a nebytí. Obrovské pozitivum této desky pak tkví ve výpovědní hodnotě, která člověka sváže a nepustí ho do té doby, dokud nesundá růžové brýle a nepochopí to.

Říká se, že jiný kraj má jiný mrav. Přestože Khomator mluví o problematice svého kraje, v mnoha ohledech se dá odtušit globálnější pohled, který lze pak aplikovat i ve zbytku naší rodné země. Najít na scéně tak osobní záležitost, která navíc dokáže pojmout i řadu hostů, zasluhuje obdiv a pochvalu, samozřejmě tu pak ale najdeme i kaňky, které mě ve zvukové stopě bodaly do uší. Přiznám se, že nejsem zastáncem inter, které nemají co nabídnout. V tomto případě sice lze mluvit o úvodním vtažení do celkového motivu, ale nikdo mě nedonutí ho nepřepínat vždy, když tuto desku budu chtít opětovně slyšet. Mezi skladby, které nedokázaly upoutat mou pozornost, pak řadím i „Motor“ a „Eternii“. V tomto případě bych nechtěl srážet obsah textu nebo projev, ale spíše produkce, které mému uchu nelahodily.

Khomator: Rodnou hroudu miluju, ale cítím úpadek regionu, který se projevuje v mých textech

Opačným pólem je naopak „Periferi“ s úderným beatem a nátlakem, který ti hned z kraje rozrazí hlavu a nahlodá mysl. „Kořeny“ navodí skvělou nostalgickou atmosféru a dopomohou posluchači pochopit, že Khomator je na scéně již řadu let a neovládá jen mikrofon. Nechci příliš odbíhat od tématu, ale kdo poznal jeho umění ventilované skrze zdi a barvy, musí jeho kreativnost ocenit. Když se pak vrátím k tracklistu desky, musím se přiznat, že mě odrovnala skladba „Pramen změn“ především díky účasti Yogy Spanka, jenž mě utvrdil v tom, že jeho připravované sólo album mi taktéž nesmí uniknout.

Khomator je známý tím, že rád spojí síly s hosty z Polska. Většina tuzemských konzumentů jejich šišlající jazyk neskousne, ale já jakožto pohraniční rodák mám tamní scénu velice rád a často tam unikám. I na desce Periferi jsem s tímto mezinárodním kolabem spokojen a neurazí mě ani účast Američana Lorda Lhuse. Možná bych byl lačný po delší celkové stopáži, ale není třeba tlačit na pilu, neboť tematická alba by bylo hříchem zbytečně natahovat na skřipec.

„Periferi“ je dílem, které si na nic nehraje a s lehkým přimhouřením očí neútočí ani na city posluchačů. Rozumím odkazu, který chtěl Khomator v tomto kuse zanechat a čím si od poslední desky „Terapie“ prošel a z čeho se potřeboval vypsat. „Periferi“ je dosti temnou a depresivní záležitostí, která však ukrývá naději a vizi pro generace po nás.

6,5/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná