Kali a Peter Pann - N!kto (2015; Kali Records)

V barevném světě se člověk často až udivuje, jak moc je vše kolem něj mnohdy interpretováno jen černobíle. Někteří interpreti se zjeví zčista jasna a cesta jakoby jim byla na oko vydlážděna zlatem a úspěchem, druzí si ho musí tvrdě vybojovat a neustále je jejich tvorba spojována s odříkáním a náročnou výpovědí, kdy okolí vyvrací, že on vlastně není ten špatný, jak lidsky, tak hudebně. Krásným příkladem je i Kali, který celou svou tvorbu o sobě mluví jako o mučedníkovi slovenské hudební scény, vedle kterého by se na stagi pod Tatrami možná chvílemi styděl i samotný Ježíš Kristus.

Není se čemu divit, že Kali ve své tvorbě mluví o tvrdých ranách osudu, které však měly mnohdy základ v lidech kolem něho. On sám byl již několikrát ve středu mlýnského kola a v nemocnici skončil nejen od knockoutů nácků, nýbrž si na něm smlsla i antifa. Jenže Petržalka vždy plodila silné jedince, kteří se v asfaltové džungli nerozbrečeli bez pomocné ruky. Nejznámější slovenský pracovník automyček si prošel velmi trnitým vývojem, jeho tvrdá fyzická schránka však ukrývá duševní jemnost, která se stala osudovou nejednomu zástupci něžného ženského pohlaví. Upřímně se přiznám, že jsem měl lehce problém jeho novou desku N!kto uceleně nastudovat, neboť je zřejmé, že s mužským přirozením jsem asi nebyl ten element, ke kterému byl tento marketingový tah směřován.

Nelze se však domnívat, že by Kali byl přítelem jen srdceryvných hitů, které útočí na ampulky inzulínu, předpokladem je však úderný producent s tvrdostí v bicí lince. Produkci Petera Panna jsem bohužel nikdy na chuť nepřišel, což dokládal i odpor k desce Moma „Stratená rovnováha“ nebo dvojí dlouhostopá spolupráce s Miky Morou. Kdyby se mě, upřímně, některý slovenský rapper zeptal, koho má oslovit, aby mu vyrobil měkký beat, který vystoupá do rádiové frekvence a nenechá ženy klidnými, odkázal bych ho právě za ním. Možná je to zaujatostí a větší inklinaci k údernější lince, ale tohle prostě nemohu přejít ani v případě nové desky. Peter Pann patří do rádií a klubů, ale ne mezi hip-hopové produkční velikány. Potom je otázkou, zda se Kali veze jen na této vlně, nebo je on ten dirigent, který tvrdí, jaké noty jsou z orchestru plozeny. Titulní skladba pojmenovaná stejně jako celá dlouhohrajka je živým důkazem, proč jejich tvorbu často přehlížím.

O to více jsem pak na pochybách, když třeba hned další track „Ubehlo to rýchlo“ nabízí zajímavou smyčku ve sloce. Ono je třeba nehanit jen všechny produkce v tracklistu, ale hlavní, čeho jsem si u poslechu všiml, je fakt, že sloky jsou přijatelné, ale zajímavý potenciál většinou zadupe refrén, který se snaží být maximálně líbivým. Tohle je podle mě hlavní kámen úrazu, na jehož základě trpí i jejich poslední deska. Je možné, že tento posudek poputuje autorům jedním uchem dovnitř a druhým ven, což dokazuje skladba „ Kludne mozes“. Mým záměrem ale není je nasrat, nýbrž poukázat na kvalitu či nekvalitu okem hip-hopového média. V dnešní době se však tento žánr smísil s těmi ostatními a někdy je skutečně obtížné definovat, co ještě rap je a co ne.

N!kto není však jen o těchto dvou jménech, nýbrž i o řadě hostů, které si pozvali. Mezi dobrou volbu patří především Slipo, který již v minulosti dokázal, že si spolu na mikrofonu dobře rozumí. Baví mě i Miky Mora, který výjimečně nedrtí F1 rychlost a myšlenku neztrácí v drmolivém přednesu. Zbytek jmen je zaměřen především na vokálové refrény, ke kterým Kali dosti často inklinuje. Nemohu říct, že se to všechno dobře neposlouchá a že Kali nepatří k velkým talentům slovenské scény, ale často slyším kalkul líbivosti, což dokládá i skladba „Vac to nejde“, kde sám přiznává, že pro přízeň publika udělal snad už vše, co bylo jen v jeho silách. Potom mě však ale bije do očí zmiňovaná titulní skladba, kde naopak mluví o faktu, že to dělá po svém a nebude se podle nikoho řídit.

Album disponuje tučným coverem, ale poněkud nevýživným obsahem, který tradičního rapového konzumenta nenadchne. Černobílý pohled na svět je někdy lehce v rozporu s obsahem, ale nakonec musím s čistým svědomím konstatovat, že způsob, jakým se Kali prezentuje, je v rámci rozsahu kvalitní. Tímto materiálem se však musí smířit s tím, že i nadále bude hráčem ve středu mlýnského kola, kterému budou všechny tábory vytýkat masařky o velikosti mušek. Kali se však výzev nebojí a s vlajkou svého panství vyráží opět do boje, což dokládá zadní strana coveru. On je přeci již dospělým a může mluvit o životních zkušenostech a hořkosti, se kterou se musel na výbornou vyrovnat.

5/10 

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná