Kaidžas - Klokočino (2009, Forza Music)

Na úplný začátek musím předeslat, že nejsem žádný milovník slovenského rapu. Líbí se mi třeba Moja Reč pro svoji energii, KF mě baví stylem a třeba Vec nikdy nezklame nadhledem a vtipem, jinak mě ale hip hop v podání našich bratrů míjí. Na druhou stranu musím přiznat, že co se týká techniky, stylu a třeba i freestyle, tak jsou určitě jeden krok před námi. Kaidžas a jeho kariéra šla taky mimo mě. Vím, že dával krutý freestyle, že umí udělat slušnou pecku a taky vím, že měl v poslední době nějaké problémy a to nejen, co se týkalo jeho kariéry rappera, ale také v osobním životě. To je velmi důležitá informace na úvod, protože právě tyto špatné zkušenosti se podepsaly na jeho poslední desce Klokočino. Díky bohu v dobrém. Ne nadarmo se říká, že „všechno zlé je pro něco dobré“ nebo „co tě nezabije, to tě posílí“. Kdyby nebylo trablů, tak by třeba nevznikla možná nejvýraznější skladba celé desky “Reči Sa Vyprávajú, Chleba Sa Jí“, kde Kajo uvádí věci na pravou míru a ty se dozvíš, jak to vlastně všechno bylo. Co mě na tom hodně baví je to, že to nepojal jako diss track, jen přikládá svojí verzi, protože doteď se mluvilo o něm, ale bez něj. Není to vrchol kontroverze, jen vysvětlení jak to bylo s KF, kdo dal jejich desku na net a třeba přijde řeč i na to, že kamarád si nenahrává kamaráda na telefon, když není zrovna ve své kůži. Kdyby ho nepodrazil někdo, komu důvěřoval, tak by nevznikla působivá zpověď “Stráž Si To“, která pojednává o zradě a o tom, že je lepší nepřítel, než přítel, který má dvě tváře. Kdyby si nešáhnul až na úplné dno, tak by nikdy nenapsal osobní a důvěrnou “Cez hromy A Blesky“, kde povídá o tom, že nikdo neví jaké to je nespat několik dní, mluvit z cesty a mít takový amok, že po něm ani nevíš, co se vůbec stalo. Tohle by nikdy nevzniklo, kdyby si neprošel tím, čím si musel projít. Album Klokočino není rozhodně v ničem revoluční. Nepřináší žádné nové postupy, co se týká obsahu nebo formy. Přesto je jedinečné a vynikající. Jestli je z něho něco opravdu cítit, tak je to, z jakou lehkostí nyní autor tvoří. Ano jsou tu klasická a tisíckrát slyšená témata jako hadi v trávě “Raz-Dva“, patriotismus “Nitra“, národní hrdost “Som Slovák“ nebo život mezi paneláky “Krůžim Ulicou“, kde hostuje Svetový Hlas, který je jakousi slovenskou verzí zapomenutého Ja Rule. I když jsou to všechno slova, která byla už několikrát vyřčena, stejně je beru, protože z toho cítím upřímnost, autenticitu a spontánnost. Vyčítat mu to, že není dostatečně originální je nefér, protože on rapuje jen to, co doopravdy žije. Tohle je jeho realita. A on ji jenom rapuje. A že se opakuje, za to on nemůže, je jí jen pohlcený. Takhle on přemýšlí o zadních vrátkách “Šetko Alebo Ništ“ anebo takhle se setkává s nenávistí “Neprajnící“. To je prostě Kaidžas a jeho život. Pro někoho může být možná jednotvárný, on ale nemá možnost rapovat něco jiného, pokud si chce zachovat důvěryhodnost a čistý štít. Nutno podotknout, že Kajo měl šťastnou ruku i při výběru beatů. Emeres obstaral hned pět kousků a musím říct, že pro mě osobně patří mezi nejtalentovanější producenty nastupující generace. Ale ani ostatní producenti jako Abe, Buro, Billy Hollywood nebo Grimaso nezklamali a vytvořili celou paletu zvuků, kde si přijdou na své všichni, počínaje těmi, kteří mají radši klasické postupy až po ty, co milují současné syntetické peklo. Zatímco se většina rapperů na obalu své desky mračí anebo při nejmenším tváří strašně důležitě, Kajo se atypicky směje. Nejspíš se směje na důkaz toho, že je šťastný, spokojený a že si už vše vyřešil. Možná je ale vysmátej z úplně jiného důvodu. Možná už v době, kdy se fotil, tak věděl, že odvedl ve studiu dobrou práci, že budou jeho fanoušci nad míru spokojeni a že má na svědomí jednu z nejlepších československých desek minulého roku. Tak to je.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná