Joell Ortiz - House Slippers (2014; Penalty Entertainment)

Ten, kdo USA scénu sleduje, již pravděpodobně toto EP zaregistroval. Starý pardál Joell kariéru určitě na hřebík nevěší, právě naopak, dostal novou chuť do života. Jak to? Povedlo se mu shodit pár kilo a rozjet TV show se svou partou Slaughterhouse. A u toho všeho stihnul nahrát EP se zajímavým názvem House Slippers – domácí pantofle.

Joell měl v minulosti docela velký pech na výběr beatů a tak se jeho lyričnost a projev hodně ztrácely v nevýrázném podkladu a písničky upadaly do zapomění nebo byly lehce přehlídnuté. Po beefu s Joe Buddenem to vypadalo, že jeho kariéra je lehce v koncích a když se přidala matčina závislost na drogách, většina už začla pochybovat o jeho návratě.Avšak Joell nehodlá nic jen tak pouštět z rukou a přínáší 12 stop živé, poněkud experimentálně kompilované muziky.

Z úvodu alba skladba House Slippers rozhodně potěší, úpřímná zpověď o jeho životě v posledné době, na kterou navazuje Cold World, kde rozvíjí téma chladného světa showbiznisu, kde se ti každý snaží šlapat na krk a házet klacky pod nohy, refrén odzpíval Lee Carr, bohužel mi jeho vokály vůbec nesedí k beatu ani k Joellovému projevu a zanechává na úvod smíšené pocity. První čtvěřici doplňují Dream on, kde cením scratchovaní starých samplů a uvolněnou atmosféru a Music saved my life, ke které jsme se dočkali i vizuálu, na hostovačče B.o.B. a Mally Stakz. Joell tvrdí, že hudba je jeho nevlastným otcem a řadí třeba Stevieho Wondera mezi hudebníky, kteří jej ovlivnili.

Pomalu se překoušeme k tvrdému jádru, které je skutečně tvrdší, než zbytek alba a připomíná jeho domovinu, New York více než úvod. Syrový styl, protkaný tvrdými beaty a punchlines a dobrou technikou rapu. První Brother’s Keeper s hostovačkou Crooked I, Joe Buddena a Royce da 5’9 zní přímo schizofrenicky vzhledem na beef mezi Joem a Joellem se nelze než divit, že se označují za “strážce bratrů“ a krejou si záda. Tak se nám dostává přes 5 minut poslechu o bratrství a několik shout outů Eminemovi. V Q&A pokračuje v rozdávání verbálních úděrů a dokončuje svou výpověď o změně osobnosti díky změně životního stylu, tento beat mi sedí asi nejvíce z alba a Joell předvádí velice dobrou flow.

Album začíná opět nabírat hudebnější ráz ve skladbě Get down a trojice tracků Say Yes, Better than a Phone jsou dle mého nejpovedenější, co album nabízí. Vyrovnanost a lyrické dovednosti se snoubí s vhodně zvolenými vokály od Kaydence v tracku Better than a výborným obsahem a příběhem ve Phone.

Finální duo tvoří tracky Candy a Crack Spot, které na mě opět působí schizofrenicky, na jedné straně přeslazená Candy, kde Mally Stakz zpívá „You’re my honey bun, my suggar pot“, na druhé Crack spot, plný dealerství a zbraní, drsná téma posazená do zajímavého trapovitého beatu.

Joell se evidentně zmítá mezi dvěma světy, ulicí, zbraněmi a drogami, minulostí, kterou si prošel a svým novým, zdravějším a uvědomělejším trendem. Album jasně ukazuje, že vnitřnímu boji není ještě konec a a stejně tak jeho kariéře a opět potvrzuje, že výběr spolupráce a produkce není jeho silnou stránkou. Album je poslouchatelné lehce, nepřináší však nic převratného. Když promineme několik přešlapů, zařadil bych jej mezi lepší průměr.

6/10

Marty

Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná