„Fetují sami sebe, sami sobě jsou fetem“, „vaří řeč ve vlastní krvi“ a nahrávají pořád nové desky, aby si mohli občas poslechnout nějakej ten českej rap, co má koule. Makají sami, a když už spolupracují, tak převážně mezi sebou, protože kolabo s externím prostředím jim úplně nevyhovuje. To je podle mě i důvod vzniku E.P. Nadzemí, na kterém „flausí“ James Cole, La4 a Mike Trafik. Když jsou spolu pořád někde na koncertech, ve studiu a k tomu si dobře rozumí, tak proč nepřenést tu chemii na jeden nosič?

Navíc, „když už milión sedm set padesát let neslyšeli tvrdej rapovej track“, je potřeba to změnit. Nemluvit o tom, ale prostě to nasolit a ukázat směr. Hláška „Stylově školící rýmy do newskoolových postupů“ ve finále vypadá jako šílená exhibice všemožných flow a přednesů zajetá většinou do minimalistických beatů, který sice na první poslech působí strašně jednoduše a obyčejně, ale o to víc se zarývají pod kůži po několikátém poslechu. Nejsem příznivec všech syntetických inster od Trafika, tady mě ale baví skoro všechno. Jsou ideální nahrávkou před vokální smečí a dají vyniknout dvěma totálně odlišným stylům, kterými disponují oba kontroloři mikrofonů.

Pilotním singlem s kytarovým rifem oslavující soudržnost celé smečky, James a LA v klidu proplouvají, aby potom do skladeb s výrazným ústředním motivem jako “Sítě“ či “Parazit“ zasadili pořádnou ránu všem retromilcům, „hiphopisdead“ křiklounům a těm, co by je náhodou chtěli omezovat a svazovat. Symbióza mezi verbální a hudební složkou je úžasná, přičemž největší obdiv sklízí James Cole. La4 jede svůj standart nastartovaný na desce Gyzmo, ale Don Koulion surově znásilňuje každý instro a to sice buldozer stylem, že po něm na tu chudinku už nikdo nemůže jít. Flow na tisíc a jeden způsob, neuvěřitelná schopnost tvoření chytlavých refrénů, to všechno způsobuje, že netrpělivě čekáte, až zase na něj přijde řada a to i přesto, že Gyzmo neodvádí špatnou práci. Pokloň se, když přichází faraón.

Není to ale jen o štýlu a o slovech pro slova. I když James sice tvrdí: „Nechtějte po mě, abych ti to všechno vysvětlil, sám vím velký hovno, jinak bych tu neflausil/ všechno tohle jenom fotrovatý keci sou, moje myšlenky a činy sou nasáklý rybinou“, přesto se lehce otřou o nějaké téma. Zajímavě zní pecka “Platím Předem“ o tom, kdo odejde s čistým kontem a kdo po sobě zanechá dluhy a baví mě taky song “Proč je to Kak“ ve stylu jaký si to uděláš, takový to máš aneb každý je svým štěstím strůjce, přičemž první poslech ve mně náladou vyvolával vzpomínky na hymnu “Du Dolů“.

Na závěr jen doufám, že poslech E.P. (nejen sběratelské ódy “Trochu jsem si Ulít“) probudí v lidech fetišistické choutky a kolektorské manýry. Roztočí potom culík a podpoří tenhle (doufám, že ne jednorázový) projekt zakoupením originálu. Je to krátký, ale dobrý. Jednoznačně sedm. Kak.

7/10

Mikro - Bbarak