INSPECTAH DECK - The Resident Patient (2006, Urban Icon Records)

Letos už se sice pár neworských mistrů ceremonie se střídavými úspěchy pokusilo "bring the East back", leč v rámci rčení "klasického rapu z východního pobřeží není nikdy dost" se na dotyčný seznam, který se ještě v následujících měsících rozroste i o několik dalších těžkých vah scény, milerád přiřazuje i šestatřicetiletý staten islandský velvyslanec Rebel INS. Autor polojasného až oblačného debutu "Uncontrolled Substance" z roku ´99 a spíše zataženého pokračování "The Movement" tímto krokem jenom potvrzuje renesanci osmihlavého clanu, z něhož už se v poslední době vydali okusit sólový chlebíček Ghostface Killah, Masta Killa a Method Man, s tím, že na cestě by měl být už snad i milion a jedenkrát odložený Raekwon. "The Resident Patient" bohužel i do třetice více méně podtrhuje starou známou pravdu, že 5th Brother měl - narozdíl od slok v nesmrtelných hymnách clanu typu "Protect Ya Neck", "C.R.E.A.M.", "Bring Da Ruckus", "Da Mystery Of Chessboxin", či "Triumph", účasti na přelomových deskách "Tical", "Only Built 4 Cuban Linx", "Ironman" a "Liquid Swords", nebo dílčích příspěvcích u interpretů jako Gangstarr, 7l & Esoteric, případně Pete Rock - vždy problémy přijít se zcela konkurenceschopným sólo albem, jímž by vystoupil ze stínu své početné rodiny, o které se svého času nehovořilo jinak než v superlativech. Přítomná lyrika, přednes a v neposlední řadě i nasazení se totiž nepohybuje v mezích, jaké byste za normálních okolností od Decka čekaly a díky mnohdy monotónním jednoduchým schématům jdoucím ruku v ruce s občasnou nezáživností nejde o nic víc, nežli o průměr, v souvislosti s jehož zmíněním nastává otázka, zdali spíše než zářný příklad této charakteristiky, po jejímž nezapamatovatelném albu za pár měsíců neštěkně ani pes, není lepší být směšný rádoby rapper, o jehož tvorbě se alespoň vedou debaty. Abych ovšem Rollie Fingersovi, jenž jak na produkci (Mondee, Marksmen, Live Son), tak i na mikrofonu (Housegang, Sugabang, Carlton Fisk, Hug Hef, Chico Debango) povětšinou vložil důvěru do rukou neznámých tváří, nad nimiž drží dohled prověřená pětice Masta Kila, U-God, RZA, Cilvaringz a Psycho Les, přiliš nekřivdil, náznaků originálních point a vyostřených metafor se přeci jenom v několika případech příznivci dočkají. Třeba hned úvodní a lehce děsivá "Sound of The Slums" zní, jako by ji bývalý writer Deck našel na dně svého zaprášeného šuplíku, do něhož si za účelem uzrání odložil v roce ´95 pár přebývajících pokladů. Ani neopakovatelnou pouliční atmosféru vyvolávající "C.R.E.E.P.S." (Crime Regulators Eating Everybody..Puling Stings) bych se vzhledem k temnosti a podmanivému zvuku nebál zařadit na čelo šlapajícího peletonu absolutně nehledícího na letopočet s nálepkou ´06. To samé v modro bílém by se dalo říci i o pozitivnější a z mocné melodie těžící "All I Want Is Mine", či "A Lil´ Story", za jejímž znamenitým a nebývale špinavým "spodkem" stojí - na zlaté kung-fu časy se rovzpomenuvší - hitový workoholik RZA The Abott, jehož vyleštěné alter-ego Bobby Digital tentokráte muselo zůstat od studia vzdáleno nejméně milion světelných let. Na jednu stranu je sympatické, že až na výjimky Inspector Flow příliš neexperimentuje se současným a mnohdy levnějším zvukem, jenž mu není vlastní a sází na osvědčenou cestu, po níž umí chodit, leč i přesto přese všechno jeho vlastními silami připravené album s pořadovým číslem 3 ve finále potvrzuje, že je spíše než sólistou týmovým hráčem.

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná