Inspectah Deck – Manifesto (2010, Urban Icons Records)

Inspectah byl vždy jakousi šedou myší netopýřího spolku (to je zoologická blbost, co?), přesto jsem ho měl vždy rád. Nebyl sice nikdy tak geniální jako RZA, tajemný jako GZA, zajímavý jako Meth a nebo šílený jako ODB, přesto mi byl jeho styl sympatický. Jeho debut Uncontrolled Substance z roku 99 sice nesnesl srovnání s první várkou klasických Wu sólovek, přesto se k němu občas vrátím. Bohužel to bylo ale jeho první a poslední album, které drželo pohromadě. Od těch dob to s ním šlo podle mě jen z kopce. Problém je v tom, že Rebel INS neví, kam se zařadit. Album Manifesto jeho desorientaci jen potvrzuje. Místo toho, aby zúročil svých devatenáct let ve hře, přišel s jasně definovaným zvukem, postojem a stylem a vypálil do lidí ránu jako z kanónu, tak se spíše zmateně rozmachuje flusbrokem či prakem, co neublíží. Z jeho čtvrté desky cítím vnitřní rozpor, chaos, prostě programový binec. Deck evidentně neví, kde je jeho místo a kam se má vtnout. Když zavzpomíná na staré časy ve skladbě “9th Chamber“, kterou sám produkoval a ve kterém jde se svým agresivním rapem tvrdému beatu pěkně po krku, dalo by se říct, že se drží svého netopýřího křídla. Poté ale ihned skočí mezi novodobé pouliční básníky a jednou rapuje po boku Cormegy v “Born Survivor“, kde kytaru poladil MoSS a podruhé zase přibere v “Serious Rappin´“ Termanology a Planet Asia. To by ale nebylo ještě zlé, horší je, že si chce odskočit i na taneční parket. Skladby jako “This Is It“ a hlavně auto-tune otřesnost “The Big Game“ působí v jeho provedení strašně nevěrohodně. Je přirozený asi jako zakuklený ninja, který přijde do tanečního klubu mezi křepčící tanečníky a tím jak kolem sebe máchá svým mečem, tak sejme disko kouli. Tohle ne. Všechno není úplně špatně, většina hudebních podkladů se ale topí v průměru. Hlavně album nedrží vůbec pohromadě. Je neslané, nemastné, ani ryba, ani rak. Inspectah chtěl podle mě všechno, když chtěl uspokojit Wu fans, kluby, rádia, kritiky i baťůžkáře. Nakonec ale nebude mít vůbec nic, protože všechny brány pro něj zůstanou zavřené. Jak na velké party, tak i do podzemí. Mám takový pocit, že z takových desek jsou zmateni i ti nejvěrnější stoupenci. Ti kompletují veškerou netopýří produkci, takže to dají. Ostatní ale určitě sáhnou po povedenějších Wu počinech z poslední doby jako Wu-Massacre nebo American Poets 2099. Manifesto se prostě nepovedlo.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná