Indy - KMBL (2010, Mad Drum / EMI)

Indy je polovina druhé nejznámější české kapely a také člověk, který je na scéně už nějaký ten pátek. Ve studiu už strávil mraky hodin, odehrál mraky koncertů, viděl a slyšel mraky špatných a dobrých rapů, bez přehánění by mohl klidně dělat otce některým dvanáctiletým MCm z bandzonu. Bez nadsázky ho můžeš nazývat dědkem, nestorem či ostříleným mazákem. Tenhle úvod jsem použil záměrně, protože souvisí s mojí další myšlenkou. Jestli je něco z téhle desky patrné, tak je to, že Indy dělá rap už dlouho a že už je unaven z toho, dělat ho tak, jak ho dělá většina anebo tak, jak je zaběhlé. Nechce jen samplovat, smyčkovat nechce být „PC beatmaker“ a zároveň nechce jednotvárně rapovat se stejnou flow a intonací o tom, odkud je a proč dělá to, co dělá. Indy chce dělat rap, protože už to není jen hobby, ale obživa, ale chce ho dělat prostě jinak. To je důležité říct na začátek. KMBL album je strašně vyhraněné, fanoušci si ho nehledají, naopak ta deska si hledá je. Zatímco ortodoxní srdcaři a staří věrní I&W fanoušci brečí, lidi, co ani možná rap tolik neposlouchají a hlavně ti, co jsou otevření pro nové věci, naopak jásají. Nic mezi. KMBL může dostat na jednom serveru skoro to nejlepší hodnocení, na dalším to nejhorší. Záleží na úhlu pohledu a posluchačské obci. Kdyby chtěl Indy kalkulovat, nahraje sentimentální desku v duchu debutu I&W a všichni mu budou líbat ruce. Indy šel ale do rizika. Přibral do hry hudebníka a je úplně někdy jinde. Prohlášení typu „všechno reálný synths, MPC bicí, málo samplování, hodně hardwaru, věci, co tu ještě nikdo neudělal“, možná někoho hodně vystrašily nebo rezesmály, ale pravda je taková, že to ve finále opravdu zní jako něco, co tu nebylo. Mě osobně tenhle moderní popovej zvuk, po kterém je ale v rádiu momentálně obrovská poptávka, moc nebere, ale na druhou stranu je z toho cítit, že člověk, který to vytvořil, tomu opravdu rozumí. Jsou to drobnosti, detaily, na český rap mocný zvuk, melodie, co jsou nakažlivý jak chřipka apod. Na první poslech možná obyčejná líbivá diskotéka, na druhý jasně cílený a definovaný, v rádiu fungující hit s nadprůměrným zvukem. LP Hádej kdo… bylo pro někoho slušným hudebním skokem oproti debutu, tady čekej další jump směrem dopředu. Revoluce se koná i co se týče samotného projevu. Podle mě bylo velkou chybou zařadit “Báječný klima“ jako pilotní singl, protože tahle věc vůbec nereprezentuje tuhle desku. Hudebně ano, textově vůbec. Nudný chvástání, do toho ještě nudnější Orion, bez většího nápadu. Další singl “Budu tam“, který na mě působí jako by vyskočil z Timbalandovo Shock Value, taky není úplnou výhrou, ale už je tam alespoň náznak něčeho. Zbytek anebo většina je totiž vcelku vtipná a snaží se vybočit ze zaběhlého standartu. Míra vtipu a zábava je samozřejmě diskutabilní, ale tisíckrát lepší než špatné mudrlantství a ohrané klišé. O psycho dobrodružství v přírodě poinformují i Pio Squad (“Klobouky“), Kato Raines potvrdí, že s Volhou nepředjedeš Volvo (“Půlnoční jezdec“) a dojde i na lekce ze zoologie. Zatímco Vladimír 518 mluví o sviních (“Prase v žitě“), James Cole a LA4 zase o opicích (“Je to zlý“). Sám Indy se ponoří do mysli rozvážeče pizz a skladbu “Hicmaker“ netřeba představovat. Uvolněná atmosféra, nadsázka, ironie a k tomu všemu taky přizpůsobená intonace, kdyby jako náhodou někdo pochyboval. Takže jak jsme ve finále na tom? Cením snahu riskovat u fanoušků (rádia ale jásají), moderní kvalitní zvuk, invenci a vtip. Mínusové body naopak za singly a hudební pojetí, které mě osobně tolik neoslovuje, ale vím, že práce byla přesto profesionálně odvedená. Něco mezi šest a sedm.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná