IF - Stop Play (2016; Ty Nikdy)

Loňské album Rap, které vydala dlouho fungující dvojice IF, bylo velké tak, jak Pepek s Fattem slibovali. Minimálně v jejich diskografii bylo největším a řemeslně nejlépe zvládnutým kouskem, jenž měl ambice ještě více rozčeřit již tak rozbouřené hladiny tuzemské tvorby, jíž v posledních letech ovládly hustle-klubové řádky a zvuk. Následovalo malé intermezzo v podobě EP Rep na začátku letošního roku, přičemž krátce na to oznámil tandem Idea + Fatte další album Stop Play.

 
Po poslechu desky musel Pepek strpět moje otázky, které se celkem přízemně týkaly spíš kvantit než kvalit nového díla. Proč je Stop play ve srovnání s rapem kratší? Proč je na ní málo hostů? Ještě špinavější zvuk a témata ale při delším poslechu naznačovaly, že o čísla ani jeden z autorů nehraje. I když je Pepkova flow stále více komiksová, texty se týkají podstatně dospělejších otázek a i jeho náhled v nich by mohl posluchače zrající v pubertálním opojení spíš otrávit. Vždyť sledování oblíbeného interpreta skrz kameru iPhonu 6 je dnes pomalu běžnější, než si prostě stoupnout a užít si koncert. Idea vás přesto v písni Selfie tyč vyzývá - zkuste to. Jen vlastní oči a uši poskytují real zážitek.
 

Poslouchal jsem diktát, že jsem buran a dítě, a že Praha není moje. Že nejsem vítěz. Že naše shows jsou pohřeb. A nejsem týpek, co může držet majk, aniž by byl zvíře. Že nemůžu nikdy vidět světlo, když jsem v díře. A nikdy tohle a nikdy tamto. Nikdy mi neříkej "Nikdy", do piče - Stop play

Autenticita je ostatně to, čím Pepkova textařina vládne nejlépe. Vždycky se mi líbilo, jak si Pepek uměl píchnout do vlastní neznalosti rapových reálií v mládí. Na nic si nehraje a klidně v  chillovce Po nás přijdeme my propálí svou někdejší naivitu: „Chodil jsem vybírat schránku. Zjišťoval jsem, jestli nepřijde mi dopis z Universalu se smlouvou. Potom jsem se probral ze snu, pochcal desku, spláchnul hajzl a šel koupit, co mi přikázala máti." S tím se pojí poslední věta z oné skladby: „Čím víc real shit, tak tím víc oddaluješ hit", jež by mohla platit pro celou desku. IF jdou proti současnému klubovému proudu ve většině ohledů, ať jde o témata, jejich pojetí nebo Fatteovy bubny. Proto si můžete být jistí, že Stop play nebude znít v rádiích, ale jen v úzkém kruhu vyznavačů autentické textařiny. Žádné kokainové sny, žádná reklama na luxus. Jen život. 
 
 
S tím se pojí i další témata skladeb jako Dej mi víc, kde se Pepek zabývá současným stavem české společnosti. Po vítězství jisté neonacistické kapely v jisté hudební soutěži už sice není úvodní hláška, přejatá ze staršího songu dvojice: „Ve státě, kde vládne Kabát," zrovna aktuální, Idea si však z čecháčství nedělá legraci, ani ho prvoplánově neodsuzuje, jako PSH ve skladbě Fuck-Off, ale spíš štiplavě glosuje celkový obraz: „O víkendech máme nos dolu a za pár minut nosy nahoru a chováme se jako idioti," nebo „Takže šňupeš zahraniční shit a připadáš si světovej a vlastně sloužíš bohu jako ministranti. A potom stavíš hranice a najednou se, kurva, modlíš k fízlům, aby zachránili i tu tvojí máti." Současný vztah autora k tuzemskému rapovému podhoubí se ozývá ve skladbách Nůž na krku či energickém bangeru Samá voda. Zajímavý je také text písně Maria, kde Pepek pracuje se jmény MCs všeho druhu, byť je trochu škoda, že je spíš tahá jen tak z klobouku, než aby je využil nějak důvtipněji.
 

Viděl jsem gangstera brečet, fízla klečet, holky platit v kleče, zlo vypouštět ven z klece. Pohyby v sedě. Pohledy chladnější než leden. Hoří nám budoucnost, tak jdeme to uhasit. Potom se utopit a vyplavat jak pravda a zařvat: "Tady jsem" - Leden

Vývoj zaznamenala i Pepkova flow, jež se vyznačuje od Rapu ještě výraznějším frázováním a rozmanitější prací s hlasem. Zatímco na Rapu byl v tomto ohledu o něco civilnější, na Stop play vysloveně experimentuje, což má občas za následek podání, které zní dost na sílu. Příkladem může být předehra k druhému refrénu skladby Selfie tyč. Podobně na mě působí konec Pepkovy sloky v bombě Homeyboy a několik málo dalších fragmentů. Naopak ve skladbách jako Po nás přijdeme my, Dej mi pokoj nebo Ruce vzhůru zní autor uvolněně, aniž by tápal v přednesové lince. To vše slil autor do několika skvělých kompromisů, jako je flow v písních Samá voda, Nůž na krku či Leden. Jinými slovy - flow místy skřípe, ale dohromady nabízí nejednotvárný zážitek a je dobře, že Pepek stále hledá kreativní způsoby frázování.
 
 
DJ Fatte, jenž zažil na desce Rap svoji nejvýraznější tvůrčí renesanci, šel tentokrát přesně opačnou cestou. Základ tvoří i tentokrát hlavně sampl, těžkopádné bicí a silná basa. Oproti předchozímu albu ale nevyužívá tolik různé neokoukané postupy (sampl bez bicích aka Díky nám nebo perkuse bez bicích aka Tam venku) a spíš se drží receptů, na něž jsme zvyklí. O to zajímavější je citlivý výběr špinavých a atmosferických samplů jako ve skladbách Dej mi víc, Ruce vzhůru nebo titulní Stop play. Špičkující, hitový potenciál tyto beaty nemají, o to víc ale dotvářejí atmosféru tématům, o nichž Pepek hovoří. Opravdu energický potenciál hymny má snad jen úvodní Rok a půl a závěrečná věc Samá voda. Zbytek funguje hlavně jako fešná kulisa Ideova přednesu. Výjimku tvoří beat skladby Maria, jenž je energický, přímočarý, rychlý a disponuje chytlavě nasamplovaným vokálem.
 

Cesta kolem světa nás vrátila zpět do klubů, kde Boyband třikrát za noc řval refrén Madam Pompadur. Přišli lidi přes třicet. Byla to to bomba. Cool. Pocit, že aniž by řvali, tak jsi viděl, že tam jsou. - Rok a půl

IF jsou si vědomi, že podobná tvorba jim vavříny v podobě masové pozornosti nepřinese, přesto si album Stop play zaslouží být podobně jako album Rap i letos ve všech top ten. Paradoxně kvůli svému autentickému náhledu bez primitivních technik, jak zaujmout, jelikož zájem o podobnou tvorbu se stává stále větší raritou. Zevlárna skončila. Všichni už nějakou dobu dřepí v klubech. A desky jako Stop play tu spolehlivě zůstávají pro ty, kteří se rozhodli zůstat venku. Díky dospělosti, k níž nakonec doroste každý z nás, se zároveň nedá říct, že by byly desky jako Stop play za zenitem. Jelikož iPhone bude pořád jen chytrý telefon, ale ty z toho natáčení koncertů na telefon pravděpodobně jednou vyrosteš. Co tím chci říct? Že popularita trendy tvorby poroste i bez tebe, zatímco tady se hovoří o otázkách, u kterých ti bude jednou styl nebo trend k ničemu. Vlastně možná zjistíš, že tě celou dobu obelhával.
 

8/10

NTK - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Kryštof
  • Kryštof
  • 15.06 dne 19.12.2016

Byl jsem na křtu alba. A celý to co se ve Forbiden Spotu odehrálo bylo přesně takový jaký jsem si tajně přál, už dlouho. Syrový, hutný, atmosférický, čistý (pokud budeš chtít přijímat). Co dělá pro mě Pepu skvělým je jeho schopnost Live netratit naléhavost, kterou na albu skládá s pečlivostí jeho vlastní. Dík!

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná