IF - Rap (2015;Ty Nikdy)

Když tvrdili, že jejich další deska bude velká, říkal jsem si, jak to vlastně myslí. Bude to velká deska v rámci IF nebo má zlínský tvůrčí tandem Idea a DJ Fatte trendsetterské úmysly? V obou případech jsem byl tradičně skeptický, protože jsem až do vydání neměl žádný zvláštní důvod si myslet, že nové album IdeaFatte bude něčím velké. Malý Pepek mě totiž nachytal snad na všem, podle čeho jsem měl v úmyslu k novému releasu IF přistupovat. Stejně jako v případě desky "Dočasně nedostupní" byl i zde první vydaný singl (To nejsem já) o třídu horší než zbytek alba a tracklist podle skromného seznamu vesměs provařených hostů také nenasvědčoval tomu, že by měla být deska nějak revoluční nebo alespoň inovativní. Abychom si rozuměli. Revoluční nové album IF nebude. Na to je příliš málo poplatné trendům, jejichž směřování nemůže zvrátit ani celý label, natož jedna kapela.

 
 
A přece je nové album IdeaFatte VELKÉ. Nikoli rozsahem poprasku, který na scéně způsobí, ani počtem hitparád, které obsadí. "Rap" od IF je především monumentální a dobře odladěnou poctou jednomu žánru, z něhož se vlivem dalších vznikajících alternativ stal postupem času subžánr. "Rap" je temné, samplované dobrodružství s na naše poměry ojedinělým obsahem, které se drží těch nejtěžších škopků, které si kdo dovolil u nás do boom bapu zapojit. Ucelený koncept nebo nějakou větší korelaci mezi jednotlivými tématy nehledejte. Tady je středem pozornosti skutečně to, co je napsáno v podtitulu. Dlouhé přípravy, které autoři desce věnovali, nespočívaly ve sbírání co nejzajímavějších hostů ani materiálu pro dvojalbum ale v častých a dlouhých studiovými sessions, které jsou na výsledné kvalitě alba znát. Neobyčejně pečlivý mix a mastering mocně přispívá k pomyslné dělící čáře za dosavadní prací DJe Fattea. Pepkovy texty jsou (zejména po interpretační stránce) propracovanější a z desky celkově dýchá snaha udělat víc než jen další desku, se kterou se bude jezdit následující rok po česko-slovenských klubech. Veškerá motivace zde viditelně pramení hlavně ze spokojenosti obou autorů s vlastním výsledkem.
 
 
Idea zvolil pro novou desku IF opět trochu jiný styl psaní. Sólovka "Daleko blíž" z roku 2012 byla hodně osobní. Boyband byl pro změnu ztřeštěnou parafrází sebe sama. "Rap" je psán s vážněji, ale s trochou od všeho výše zmíněného. Boybandovská lyrika vykoukne maximálně v raketě "Muži v černém" s Wonderem. Stejně tak úvodní singl "To nejsem já" patří k několika málo odlehčeným záležitostem. Ideův slovní rejstřík však zůstává stejný i v ostatních tématech. Autor prochází svým bytem v nervozní hymně "50 M": "V chodbě jsem potkal stokrát sebe, svůj stín a uvědomil jsem si, že i přes to všechno jsem fakt hovno rebel". Volné pokračování pilotního singlu desky "Doma" ztvárnil Idea v písni "V cizím městě", na níž navazuje tématicky podobná skladba "Směrovací číslo". Při poslechu vás ostatně překvapí dva fláky v jedné stopě několikrát. Rodině věnuje autor temperamentní melancholii "Pod Hladinou". Nechybí samozřejmě i tradiční rapové kejvačky "Kořeny" či "Pohyby hlavou". Retrospektivní atmosféru jako ze seriálu "Bylo nás pět", kterou autoři zdařile uplatnili ve videoklipu "Díky nám", vystřihl Pepek do přiléhavého beatu rakety "Tam venku". Právě v těchto místech cítíte autenticitu, kterou pěkně ztvárnil na "Daleko blíž". 
 
Flow je po instrumentálech druhým největším překvapením na desce. Pepek sice nedisponuje řezavým basem Vinnieho Paze ani Rascovým patentem na černošský hlas, oproti volnějšímu frázování na "Galapágách" nasadil na nové desce artikulačně náročnější rýmy. Nakolik vám pak sedne občas až násilné pokládání důrazu na některé slabiky, je otázkou vašich preferencí. Je škoda, že některé slovní obraty vyzní kvůli Pepkově hlasovému fondu méně úderně, než by mohly. Flow je však pokročilejší nejen díky větším artikulačním výzvám. Například ve skladbě "Dobrou noc" pracuje autor skvěle s táhlým instrumentálem, aniž by tlačil na pilu. Zde si může posluchač všimnout i lehké inspirace ze zámoří. Úvodní sloky některých skladeb začínají menší salvou rýmů, aby posléze autor lehce zpomalil, což Idea odkoukal od Evidence z Dilated Peoples, jak prozradil na sociálních sítích. Deska je vůbec prošpikovaná mnoha postupy, které můžete znát od zahraničních oblíbenců kapely jako například Atmosphere nebo Stones Throw Records věci obecně, Idea je však uchopil bez nutnosti, aby to vyznělo co nejvíc "americky" a interpretuje tyto postupy ryze po česku.
 

"Pocházim z města, kde je všem jedno, že míříš jinam. Kde jsou všichni hladoví a nikdo nechce přidat" - Směrovací číslo

 
Když v roce 2010 vyšla "Premiéra" považoval jsem to za jeden z milníků Fatteovy producentské kariéry. Zatímco na několika předchozích projektech jsem cítil již menší vyšroubovanost stále se opakujících bicích a melodie občas zněly, jako by u nich Fatte rozmontoval spodní šuplíky, na desce "Rap" povýšil autor charakter svých beatů na mnohem živější úroveň. Tam, kde byly dosud pozůstatky dřevnatého schématismu aka Lego system, zní nyní mnohem živější rytmus, ještě bohatší aranžmá a v neposlední řadě odladěnost snad v každém tónu či bubnu, z čehož máte pocit, že konkrétně u těhle podkresů musel autor sedět opravdu dlouho. Bicí jsou těžké a basová linka zpravidla neobyčejně tlustá. Zvuk desky se svým robustním charakterem podobá například současné těžkopádné produkci kanadského producenta Marco Pola. Žádný nástroj tu není proto, aby Fatte dostál tradicím. Zde každá hajtka, kopák i jiné perkuse báječně zatékají do rytmu skladby. Nehledě na to, že například v písních "Dobrou noc" či "Díky nám" hraje pouze sampl, což je postup, k nemuž se u nás i přes jeho ukotvenost v zahraničí zatím odhodlal málokdo. Beaty nejsou o zajímavých synťácích a efektech (i když i těmi Fatte dokresluje nejednu pasáž), ale o přímo hodinářské (nebo spíše tesařské) práci s bicími, překrývajícími se smyčkami, s nimiž Fatte ukazuje, proč může být true school uměním i v roce 2015.
 
Mezi hosty vás výrazněji zatahá za uši málokdo a pro zajímavější řádky si nejčastěji zajdete k dalším tvářím Ty Nikdy. Paulie Garand stylově zamával s beatem pecky "Kořeny", Boy Wonder se (vzhledem k tématu) drží svého standartu z BoyBandu, opravdový sestřel je ale Geyův refrén do vrčivého instrumentálu v kejvačce "Pohyby hlavou". Méně mne zaujal Supův výkon v pecce "Dobrou noc", který je sice efektní poctou Alimu, ale opravdovou ráži má z celé sloky asi jen závěrečné: "Fuck it". Stejně tak Gumbgu, jehož sloku dal Pepek na desku proto, že by to nikdo nečekal, mi ve skladbě "Produkt" příliš nesednul. Jsem naopak rád, že Idea zapojil do refrénů "Pod hladinou" a "Nech nás jít" zpěváka VR/Nobody Václava Roučka, jehož debutu s NobodyListenem jsem i přes ojedinělé pojetí nedokázal přijít na chuť. Roučkovy příspěvky jsou i díky češtině a hudebním podkresům přístupnější a určitě má pro české posluchače význam tohoto interpreta sledovat. Pokud jde o zahraniční hostovačku Jehsta s Mr. Thingem ve skladbě "Doubledecker", asi málokdo čekal kolabo zrovna s britskou základnou YNR. 
 
 
Sen o tom, že IdeaFatte u nás oživí boom bap z muzea žánrů na jeden rok, kam pod záplavou všech těch crunků, trapů, trashů zapadl, se mi asi nesplní. Kdyby se mě někdo zeptal, co to je ten boom bap a chtěl by slyšet něco českého z tohoto žánru, bez váhání bych si vybral "Rap" od IF (potažmo "Premiéru" s Restem). Deska není z hlediska konceptu nebo témat nijak přelomová, nabízí však řemeslně precizních devětapadesát minut produkce ze staré školy se spoustou parádiček navrch a ryze český, srozumitelný lyrický obsah. Není to další deska na koncerty ze stáje Ty Nikdy. O tom, jak velká bude tato deska, rozhodnou posluchači. Rozhodně se ale jedná o zatím největší desku IdeaFattea a majestátní tribut žánru postaveném na praskajících temných smyčkách. 
 

8/10

NTK - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná