H16 - Čísla nepustia (2008, Hip-Hop.sk / EMI)

Kdykoliv většina mladých kapel otevře pusu a svými nedůvěryhodnými moudry obaluje chatrné beaty nevalné kvality, podvědomí mě nutí vynést odpadky. Když však čtyři roky zpět spadlo z nebe EP "Jednašestka ftvojom klube", už tehdy bylo jasné, že H16 nebudou jen další čerstvá krev, která plaše pozdraví a záhy se sklopenými hlavami opustí scénu zadními dveřmi. O další dvě sezony později už o nich díky dlouhohrající premiéře nešlo hovořit jinak, nežli o zavedené skupině. No a kde jsou dnes? Úvodem bych rád vyvrátil info z tiskovky, jež avizovalo, že druhé album bude úplně o něčem jiném jako první. Úplně jiné? To snad ne. Nějakému abnormálně velkému skoku od debutu, případně hostovačky na "Hádej kdo", skutečně nepřihlížíme. Se zmíněným "Kvalitným materiálem", z něhož si dodnes rád pustím šest až sedm věcí, mají "Čísla nepustia" každopádně společnou lepší první polovinu. Nejvíce instrumentálních ploch má na svědomí Grimaso, pro něhož je to tak po nadprůměrném "Kto dá viac" další zkouška ohněm. Z osmi příspěvků od něj mi asi nejvíce utkvěla svižná a snadno zapamatovatelná "Robím čo chcem". Pokud bych měl vypíchnout nějaký výrazný moment Abeho, určitě zvednu ruku pro letní a nikam nespěchající houpavou věc "Nemaj stres", která mě svou náladou vrací do dob "Juicy", kdy Biggiemu Smallsovi šil na míru beaty Easy Mo Bee. DJ Wich poskytnul bratislavským platinovým chlapcům jeden z podkladů, který musel vytáhnout ze svého klasického šuplíku; jeho chytlavý rukopis totiž poznáte rychleji, než si v tracklistu vůbec stačíte přečíst název skladby "Oni nevedia". No a když už jsme u člověka, jemuž 518 na sólu vzkázal, že je pražskej hip hop - kdyby se psal rok 2002, určitě bych tipnul, že produkoval i melancholické "Staré časy", v nichž se musí najít snad každý z naší generace. Slzu v oku však zamačkáváme díky Oteckovi, jenž už měl dva beaty i na první desce a obzvláště mou favoritkou "Nech ti nejebe II" ukázal, že umí. Tématicky si lze všimnout jistá podobnost s KF - v motivačním tracku "Ostaň silný" poznávám "Život je boj", v "Komu mozem verit" zase "Nikomu neverím" apod. Na druhou stranu však uznávám, že žádná studna není nevyčerpatelná a každodenních námětů, které jsou pro člověka opravdu důležité, není nekonečno, takže jsem v tomto případě s to klidně přimhouřit oči. Což už se ovšem netýká schématičnosti sloka - refrén, sloka - refrén, sloka - refrén, nebo příliš předvídatelných a popisných rýmů spojených s absencí momentu překvapení, na které je expert zejména Kardinál. Možná už se opakuju, ale co bych za to dal, kdybych se to, že jsou dobří, nedozvěděl přímo od nich, ale po poslechu si to řekl sám, bez jimi omílaných polopatických nápověd. Takhle to občasně vyznívá tak, že H16 jenom mluví o tom, co skvělí rappeři rovnou dělají. Snadno identifikovatelný styl a frázování je jinak v pořádku, s nějakými nepřirozenými polohami u nich ostatně nikdy problém nebyl. To platí i pro návštěvy, které se ale vyjma Vece neúčastní nejvýraznějších skladeb. Štěstí na vážně účinný beat tak neměli klasicky čnějící mistři jízlivosti Moja Reč, ani Hugo Toxxx, jehož červnové sólo "Rok psa" snad bude oproti zdejší průměrné verzi jiná písnička. No a řekněte, nejsou věci typu "Nápoj omamný", které se zdá být neoficiálním pokračováním "Ide karta", zbytečné? Vždyť to už zaznělo stokrát a je to stejný level jako třeba "Nasávaj ten dým", v jehož souvislosti doposud nechápu, proč ho na koncertech hráli na úkor jiných. V posledních dvou měsících vyšel na Slovensku Vec a Modré hory. Oproti jejich deskám jsou "Čísla nepustia" hudebně nejpřímočařejší, leč síla slova o dost zaostává jak za funkčným veteránem, tak za Lyrikem a spol. Nejednou totiž vyjádří dvouslovný název tracku skoro stejně jako samotný tříminutový obsah. Když vás ani po dvou albech nic neuchvátí natolik, že byste to ještě pár dní poté nadšeně líčili a doporučovali všem známým, které potkáte, možná vážně nejde mluvit o nějaké nadprůměrné porci talentu. Ač ovšem neříkají nic, co by už více méně v minulosti nesdělili, jejich materiál je s ohledem na všechny hodnotící faktory vyvážený jak tým ruské sborné na nedávném Mistrovství světa v Kanadě. O své čestné místo ve hře jen tak nepřijdou.

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná