Guilty Simpson - O.J. Simpson ( 2010, Stones Throw Records)

Přestože se Guilty Simpson věnuje rapu už nějaký ten pátek a poprvé se oficiálně vynořil okolo roku 2003, pro většinu lidí začal existovat až od roku 2007. To se totiž objevil na desce Popular Demand od Black Milka, který ho pozval do tracku “Sound The Alarm“. Mám pocit, že od té doby se roztočil pomyslný kolotoč. Najednou se o něm mluvilo jako o obrovském talentu z Detroit City, který měl vydat společnou desku s J.Dillou, který považoval Simpsona za jednoho z nejlepších MC´s co znal. Debutová deska Ode To The Ghetto se stala velkou událostí a udělala z hlavního hrdiny hlavního hrdinu i celé underground scény. Před druhou deskou O.J. Simpson se už tedy vyčkávalo daleko více netrpělivě a každý se zákonitě ptal, jestli G.S. obhájí svou pozici. Upřímně řečeno, první poslech mě decentně zaskočil. Nechápu tu strategii. Jedná se o album GS, přesto v něm cítím velkou exhibici šíleného Madliba. Nepamatuju si sólovou desku, kde by hlavní aktér rapoval až ve třetí skladbě. Madlib, kromě toho, že produkuje všechno od A až po Z, přidává ještě nespočet instrumentálních interloudů, kde nechává rozehrát svoji tvůrčí mysl. Naštěstí tady nezní tak ujetě a šíleně, jak už v poslední době několikrát předvedl, bohužel to ale nahradil pro změnu tím, že některé jeho podklady zní tak nějak tuctově a obyčejně. Tedy alespoň na něj. Rozhodně zapomeň na klasiky typu Da Antidote, Champion Sound či Madvillainy. Navíc si ty jeho skladby žijou vlastním životem, ubírají místy tempo a přehled a na Guiltyho někdy neberou ani zřetel. Nevím, ale tohle album je pro mě spíš Madlib featuring Guilty Simpson, přičemž hudba je tentokrát spíše slabším článkem celého stroje. Ve finále může být úplně jedno, kdo co dělal, mě šlo jen o to, že jsem čekal narvaného Simpsona a místo toho jsem dostal průměrného Madliba. GS mě jako rappa pořád strašně baví, když se sejde ten pravý buben s jeho rétorikou jako ve skladbách “New Heights“ nebo “Coroner´s Music“, není co řešit. Opět se opakuje věc z jeho debutu, pecky jsou krátké, jen jedna jde přes 4 minuty, jinak se to točí kolem dvou maximálně tří minut. Bohužel v kombinaci se záplavou instrumentálních vsuvek trošku ztrácíte přehled a moc dobře se neorientujete. Je pravda, že oproti debutu je tu cítit silný koncept, Madlib ví jak na to a udává směr. Deska by měla oproti prvotině držet více pohromadě a působit jako silný celek, finální provedení mě ale o tom moc nepřesvědčilo. Jak už bylo řečeno, první poslech mě trochu zklamal. Je to asi způsobené tím, že jsem se na album hodně těšil a srovnával ho s Ode To The Ghetto, které mě fakt hodně sebralo. Ono to ale moc dobře nejde porovnávat, protože tohle LP je úplně někde jinde a náladou jde úplně jiným směrem. Možná potřebuje víc času na správné pochopení. Teď mu asi moc dobře nerozumím.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná