Group Home - G.U.R.U. (Gifted Unlimited Rhymes Universal) (2010, Babygrande Records)

U většiny kapel to chodí tak, že s každou novou deskou, se kvalita a úroveň zvyšuje. To samé platí i pro následnou pozici na trhu. Klasická vzestupná tendence. U brooklynských Group Home je tomu ale přesně naopak. Jejich debut Livin´Proof je po právu považován za nesmrtelnou klasiku a také je vyšvihnul do středu zájmu. Bohužel ale už s druhou deskou A Tear For The Ghetto z 99 padají hned o několik schodů dolů a poslední deskou G.U.R.U. jdou ještě níže. Bohužel. V roce 2010 a po třetí desce jsou v podstatě zase na začátku. Největší problém u téhle kapely se jmenuje produkce. Livin´Proof je klasika především díky Premierovi, který byl ve vrcholné formě. Na dvojce byl jen jednou a hned už nikoho nezajímali. Na posledním albu udělali něco, co bych opravdu nečekal ani v tom nejhorším snu. Zařadili sem 11 let starou hymnu “The Legacy“, která byla na jejich druhé desce právě tou jedinou peckou „produced by DJ Primo“. Navíc sem strčili i další babičku “Be Like That“, která taky ofiko už jednou vyšla. Zbláznili se? To nemají nic lepšího? B je správně. Je to tak, Lil´Dap a Melachi The Nutcracker, bývalí členové The Gangstarr Foundation, nemají po téměř dvaceti letech, co jsou ve hře, nikoho známého a schopného, kdo by jim produkoval jejich novou věc. Tím, že zakomponovali “The Legacy“ si ale jenom podřízli pod sebou větev. I když tahle pecka nepatří mezi nejpovedenější Primovo kousky, na G.U.R.U. působí jako tygr ussurijský mezi zakrslými domácími kočkami. Tyhle „Míny“ mají na starosti jen málokomu říkající jména jako Swiss Boy, E Water, DJ Lord Ron, DJ Rad, Cash Flow či DJ Idem. Něco, si vzali do parády dokonce i sami GH, ale třeba bicí v tracku “Bright Lights“ jsou fakt žalostný. Má vůbec cenu poslouchat tohle album, které je věnované zemřelému kamarádovi, který se tu také objeví hned ve třech peckách (dvě ale znáš)? Asi má, ale těch důvodů moc není. Albu se nedá vytknout jeho špinavá atmosféra ulice, Group Home jsou stále odborníci na brooklynské ghetto, ke kterému se na desce nejčastěji uchylují. Kouzlo je snad jen v té špíně. Instra jsou ponurá, ospalé BPM, buben se neustále loudá, většinou samply piánka, bohužel moc originálních nápadů tu ale nenajdeš. Co se týká rapu, tak to táhne Lil´Dap v podstatě sám, protože ví, že Melachi, který je považován za nejhoršího rappera, který kdy rapoval do Primo beatů, byl slabej už v dobách Livin´ Proof. Proto využil jeho jméno jen k reunionu a spíše ho uklidil jen do pár tracků, kde jede svoji old school štěkanou flow plnou jednoduchých hesel. Sranda je poslouchat tu snahu, jak se to snaží alespoň decentně přizpůsobit dnešku. Paradoxně jsem nejvděčnější za hosty na mikrofonu, kteří to zachraňují. Smiley Da Ghetto Child, Lord Jamar, Guru, Jeru The Damaja nebo Brainsick Mob. G.U.R.U. je snad jen otázkou nostalgie a opravdu těch nejvěrnějších fanoušků. Člověku se až nechce věřit, že Livin´Proof a G.U.R.U. jsou desky od jedné a té samé kapely. Bohužel jsou od sebe vzdálené na světelné roky. Nejen časem, ale i kvalitou.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná