Groopi - Rapl (2009, Rakai)

V posledních dvou letech u nás vyšly čtyři "female" desky a s ohledem k prázdné historii tedy můžeme hovořit o pomyslném roztrhnutí pytle. Kromě nejaktuálnější Lary také Kenta, jež svůj vstup na neprobádané území správně předvídala a nezištně svůj singl pojmenovala "Zlý sen", nebo ViLSY, což je více méně nafouklá a absolutně nepřesvědčivá bublina, na jejíž ruštinu v Čechách netrpělivě čekaly miliony lidí. Čtvrtou do party byla "hárající fena" Groopi, v jejímž případě si nejsem tak úplně jist, jestli se na obalu své desky "Rapl" inspirovala Nironicovým kladivem, nebo se autor "I Am Music" našel v její sekyře. Ač vím, že to nemá nic společného s nahrávkou, prvním momentem budícím zvednuté obočí byla autogramiáda; už vidím ty davy, které se perou o podpis někoho, kdo toho zatím příliš nedokázal a k dostání do obrazu se musí "googlovat její jméno". Inspirace okolím, že to dělá ten i tamtem, zavání řčením "když dva dělají totéž, není to totéž" a jak vidno na příkladu Wiche v Queensu vs. El´ Nina v Rapublicu, ne vždycky vyplatí. Za druhý moment k pozastavení považuji to, že byl před vydáním Robert Rosenberg uváděn jako hostující element. Chápu, že v tiskovce jde o mediálně poutavou tvář, ale jeden pak může čekat jeho "šestnáctku" minimálně na způsob říkanky, jakou známe z jeho vězeňského klipu "Protestsong" a ne záznam z rádia. Na třetí trapný moment kandidují hrátky s angličtinou, kterou by měl člověk v případě, že si s ní není jistý v kramflecích, nechat spát. S názvem "Fuck Is Live II" jsem se ještě nesetkal a nevyžehlí to ani dobrý a naléhavě znějící beat, za něhož budiž pochválen Haagy Omar. Při pohledu na jednotlivé položky tracklistu pochopíte, proč se rázná dáma s vlnitými vlasy a vysokými kozačkami stylizuje do neúprosného kata - názvy skladeb ("Konec hry", "Černá listina", "Obchodník se smrtí", "Agresivní fena", "Zvrácený", "Rapl" atd.) jsou totiž všechno, jen ne pozitivní. Zvolený směr beru, je však škoda, že pořád nebyla nalezena správná polohu hlasu. Místy nepřirozeně přiškrcený projev s důrazem na protahování slabik, nevím, ale to je jako z ranku táborských Rapmasters, čili návrat na základku rapu. Trochu zamrzí i neměnný projev, kdy se nasazený styl přednesu změní snad jen v "Šepotu ulic", ve které dostanete do slova a do písmene přesně to, co říká název. Do učebnic jako jeden z odstrašujících případů bych to nedal, ale je to neskutečně šedý průměr, jehož umocňuje tématický guláš, z něhož si budete po poslechu pamatovat snad jen neustále vymezování se. Stejně jako dříve u Jay Diesela byste navíc mohli vzájemně prohodit sloky jednotlivých skladeb a výsledek by byl takový, že si nevšimnete takřka žádného rozdílu. Také instrumentálně je to až na pár výjimek, k nimž můžeme zařadit i skrečované pasáže, přehlídka nevýrazných ploch - součástí rapperky by přece měl být i dobrý vkus na výběr beatů. Nijak zvlášť neutkví ani přizvaní hosté odjinud. První pološeptající osoba z Takt-X sice má silná slova, ale upřímně pochybuji, že o ní kdy více uslyšíme ve spojitosti s něčím konkurenceschopným. Obtěžuje i řev De Sadeho - když jeden ví, že je obsah jedna velká fikce a hra, tak by stál o to, aby se alespoň zapracovalo na formě...Někde na albu zazní věta "Lidi v Plzni říkaj, že si kopem hrob". Myslím, že nejen oni. Jinak je to určitě lokální a poměrně prázdná deska - celou scénu rozhodně nenakazí a pokud ano, s okamžitou platností požádám o exil na Maledivy, které se z hlediska zvyšování hladin oceánů nezdají být příliš pespektivní. Nevím, jak jsou na tom kapesní přehrávače Icematika nebo Rosenberga, ale pokud jde o mě, žádný track z CD by si asi nominaci do iPodu nevysloužil.

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná