Godfather Don - Donnie Brasco (2010, Hydra Records)

Godfather Don je jeden z těch rapperů/producentů, kteří toho mají na svědomí docela dost, respektují je kolegové z branže, ale přesto zaslouženou a pořádnou slávu nikdy neokusili. V případě newyorkského obojživelníka (MC/beatmaker) se dá mluvit dokonce o tom, že je mistrem v unikání před hledáčkem širšího podvědomí a v poslední době i horkým adeptem na vítěze o zlatou jehlu. Kam se totiž tenhle člověk, který s Kool Keithem kdysi tvořil projekt The Cenobites a který vždycky byl důležitou postavou pro label Hydra Entertainment, zašil, to ví jen on sám a jeho matka. Každopádně teď je zpátky a díkybohu vyprazdňuje šuplíky, kde sulcoval svůj materiál po celá dlouhá léta. Debut Hazardous vydal v roce 91, klasiku Diabolique o sedm let později a třetí LP Donnie Brasco mělo ukončit celou trilogii. Mělo, ale bohužel skončilo u ledu. Až po deseti letech vyplouvá na povrch. Materiál byl nahráván v rozmezí let 99-2000, tak nečekej úplný pravěk, zlatou éru, spíš si připomeň desky Y2K a hlavně Loyalty od kapely Screwball, pro které Don produkoval. Každopádně Dona přirovnám zase jen k Donovi, protože jestli je pro Godfather Dona něco typické, tak to, že zní úplně jinak než zbytek scény. Tohle dílo je navíc jen jeho dítkem, od začátku do konce, každý beat, každá sloka, jedenáct skladeb, absolutně žádný host. Jak už napovídá samotný název, Godfather byl ovlivněn klasickým bijákem s Al Pacinem v hlavní roli. Tohle album vypráví svůj pouliční příběh podobný tomu mafiánskému, kde se popisovalo, jak to chodí uvnitř nelítostné komunity. Brasco je alter ego Dona, který nepřebírá mafiánské praktiky, jen si bere tu pouliční syrovost, typickou mluvu a určité rituály, které potom míchá se svojí lyrikou, která je plná slangu a slovních hříček. Jeho životní pouť a to včetně té spletité cesty byznysem, nejlépe popisuje v závěrečném tracku “Child In The City“, který dokonale reflektuje jeho nekonečný boj s ulicí. Problém je trochu v tom, že album nehraje po technické stránce tak, jak má a ztrácí tím na síle. Na albu také mimo jiné zazní, že „už se nemůžu dočkat, až bude album po masteringu“. To se bohužel nestalo ani po těch dlouhých letech a ven se dostala jakási syrovější neohoblovaná verze. To je rozhodně škoda, protože zlověstné skladby typu “Win“, “Give Me Mine“ nebo “Hard Holding My Spot“ by makaly s lepším zvukem o poznání lépe. Oba díly battle skladby “Raw“, které jdou konkurenčním MCm tvrdě po krku, jsou oproti kolegům z desky nahrané hlasitěji a znějí jako by byly z jiného světa. Zvuk každopádně ubírá na finálním požitku. Pro dnešní generaci tohle album nebude určitě žádnou převratností, je to spíše malá reminiscence a připomenutí jednoho talentu, který nás zásobuje kvalitou už skoro dvacet let. Pro srdcaře. Dalším ztracenou deskou je kolekce starých hitů nazvaná Properties Of Steel. Já se těším.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná