Galen - Hlavou vzhůru (2015; Galen)

Mírumilovný kolínský medicinman Galen vylézá v těchto dnech ze své ordinace, aby se pokusil vyléčit zdejší lid v Polabí a Povltaví z trendové malárie. Od roku 1993 vyvíjel svůj lék, který byl z počátku hořčí než Bromhexin a funkčnější než Gutalax. Postupem času však díky svému úsilí a personálu celé kliniky vyvinul lék, který necpe bohatým a povrchním, nýbrž chudým a přemýšlejícím, kteří jsou bohatí na duši. Má možnost deska „Hlavou vzhůru“ zanechat jasnou rýhu v historické mapě československého rapu?

Dlouhou dobu to trvalo, než překročil hranice svého pokoje, potažmo malého města, ve kterém se rozkoukával při dospívání. Někteří jsou známí po druhé skladbě, někdo až po šesté desce. Galen patří do kategorie číslo dvě, a pokud by někdo měl dostat titul „zapadlého vlastence“, byl by on tím největším adeptem. Pokud se jeho tvorba držela při zemi, není tím myšlena také jeho výška, neboť ta na české scéně drží zřejmě primát. Svůj nadhled ze shora pak může na nové desce vysvětlovat skladba „Tall show“ se zpěvačkou Flowe na refrénu.

Ne nadarmo se říká, že šedesát procent skladby je beat a třicet mix a master. To by pak práci rappera sráželo na deset procent, což ani u Galena nemůžeme s čistým svědomím přijmout. Z minulosti jsem z jeho tvorby ale upřímně odvařen nebyl, neboť jeho práce s hlasem je příbuzná uspávačům hadů, ale on vsadil na to, co funguje každému. Obklopil se bandou schopných lidí a vytáhl ze svého (ne)umu maximám, který ve finále nabízí materiál, který se strávit dá a rozhodně vás neurazí.

Kdyby šišlal, možná by mi svou prací v textu připomněl Kata, neboť verbálních přestřelek nacházejících cíl jen u představivosti je tu dosti. On to fakt Deph svým způsobem je, ale i není. Způsob podání pak dotváří jasnou tvář díla, které je určeně především staršímu publiku, neboť si nedokážu představit, jak by se náctiletí tvářili, kdyby na posledních chvíli na stage zaskočil třeba za Ektora nebo Kontrafakt. Naopak bych si jeho koncert dokázal představit u láhve vína v poklidu nějakého sklepního klubu, kde není potřeba vypotit deset litrů lihu před odposlechy.

Tím bych se vrátil k podstatě alba, které útočí především na svou melodičnost díky Jirkovi Vidasovi a chytlavých vokálních refrénů. Zvuk z Rooftopu je také příčinou, proč vše sedí tak, jak má. Pokud bych měl hodnotit skladby, svou sílů a schopnost se v jistém kruhy prosadit obsahují skladby Toxiny, Tall show nebo Ahoj kotě. Přes uši my naopak vysloveně nešly „Maličkej“ či „Rapot srdce“ (ve kterém je pár arytmií nikoliv na srdci). Ve skladbě „To Chceš“ se pak utnul i beatmaker, neboť mi jeho beat nesedí do celkového konceptu. Po desáté skladbě už má pozornost pomalu uniká i ke komárovi u lampičky a obsah skladeb nedokážu hltat plně. Proto jsem zbytek alba musel dojet dalšího dne v čerstvém stavu. Celý koncept tu je jednoduchý, neboť ho značí sloka, zpívaný refrén, sloka, refrén a nazdar. Osvědčený druh, který však nepoukazuje na autora díla, ale spíše na jeho kamarády.

Překvapení je, když na mě v jedenácté skladbě vyskočí „Intro“, což bych nečekal ani od MC Geye. Za zpestření pak považuji účast francouzského Napa. Další rapové zářezy od hostů však nečekej, neboť Galen vsází ve slokách na sebe a nechce dát prostor nikomu jinému. Oni mě však napadají opět jen Kato či MC Gey, kteří by mi do tohoto konceptu pasovali. Skladbu Inferno bych pak možná odložil někam, kde se na ni zapomene.

Za hudbu a hosty jsem schopný dát celému dílu šest bodů, možná i v recenzi mimo žánr trochu více. Pak je tu Galen, který rapuje víceméně přesně, ale občas až moc abstraktně a hlasovým rozsahem ploše. Texty mají svou úroveň a patří k tomu lepšímu, co je u nás k dostání. Nebránil bych se přečtení nějaké jeho knihy, ale v rámci hudby potřebuju desku, která mě přesvědčí prací jeho, nikoliv lidí okolo něj.  A hlavně přesvědčí i lidi, aby ji podpořili.

4/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná