Fosco Alma - Foscoismus 2 (2015;Blakkwood Records)

Je zvláštní, jak česká scéna, žíjící z postupů okoukaných ze zámoří dodnes, měla v minulosti takový problém překousnout Foscovu flow. Zatímco jedni plácají člena MAAT a hlavní mozek labelu Blakkwood po zádech coby českou obdobu Marshalla Matherse, jiní plivou síru na jeho nepřirozeně kopavé frázování a celkově "eminemovskou" sebeprezentaci. Po desce "Ze tmy" z roku 2013 je na řadě sólový Fosco Alma, jenž se rozhodl, že jeho album naváže na jeho "Foscoismus" z roku 2008. A stejně tak někdejší člen Philosofic pokračuje ve vyprávění příběhu jeho samotného, což je zároveň jediným atributem, díky němuž lze označit "Foscoismus 2" za pokračování.

 
Prezentace Foscova osobního vývoje posledních let není nic, co byste neslyšeli, nečetli, neviděli už několikrát v minulosti. Fosco na nás promlouvá v úvodu nahrávky hlasem zkušenějším, než by mu posluchači vzhledem k jeho věku připisovali, přičemž si vystačí s těmi nejjednoduššími výrazy jako "Psal se rok 2008. Od tý doby se stala spousta věcí. Spousta dobrejch, ale taky spousta zlejch." Rozumim tomu perfektně, ale autenticitě tu chybí checkpoint. Konkrétní zážitky. Něco, u čeho bych si mohl udělat představu, jak tenhle kluk vlastně žije mimo stage. Ještě že úvodní prolog po chvíli sklouzne rovnou do energického beatu úvodní písně "Almagedon" a Fosco začne štěkat. Album tedy navazuje koncepčně na svého předchůdce, totéž však neplatí o obsahu. Kromě již čtvrtého pokračování pecky "Glockrap" na druhé díly jiných skladeb nedojde, a o "Foscoismu 2" tak můžeme hovořit spíše jako o volném pokračování. 
 
Témata desky čerpají z vesměs zažité palety, na kterou jsme v Česku zvyklí. Úvodní represent "Almagedon" střídá nostalgická pocta Hradci aka "Zpátky doma", egotripovka "Noční můra". Následuje newschoolová oslava mámvpičismu "Teď hned", popovka "5 minut" nebo buldozér do klubu v podobě bangeru "Klauni". A nesmí chybět ani rozlučková usmiřovačka "Fosco Alma 2.0", jejíž název důvtipně odkazuje na autorův vnitřní vývoj, směřující k většímu nadhledu. Fosco zkrátka staví na podobně konstatující vlně, ze které uvaříte bytelné album, aniž byste o sobě řekli něco konkrétnějšího. Ukazujte se to například v motivační skladbě "Zdi", jejíž refrén sice Foscovi hlasově sedl naprosto dokonale, ale věta "vzpomeň si na to, že i já musel stokrát spadnout, abych mohl stokrát vstát" tak nějak ztrácí účinek vzhledem k tomu, že vlastně nevím, jakými způsoby v minulosti Fosco padal. Maximálně vím, jak mu přitom bylo. Autor se do toho občas lehce opře: "Nikdo neví, co jsme si museli s Lucasem projít," míníc zakládání Blakkwood. Myslím, že sólovka je právě ten prostor, kde nám o tom může Fosco říct víc. Na druhou stranu jsou Foscovy texty opět přístupné a umožňují posluchačům namontovat si na autorovy texty na jejich vlastní osud. V tomhle smyslu nezklamává Fosco už od roku 2010.
 
 
Flow je asi hlavním důvodem, proč věnovat sólovce člena MAAT věnovat pozornost. Méně výrazným ale důležitým plusem je, že byť si může Fosco vykecat plíce, jeho texty jen zřídkakdy ztratí celistvost a je s podivem, že dokáže i při použití jednodušší slovní zásoby sypat sdělení, které má tvar. Pro alibistické haters tu má ale Fosco skladbu "Světlo ve tmě", jež je poklidnou poctou jeho drahé polovičce. K civilnějšímu frázování tíhne autor i ve finální skladbě "Fosco Alma 2.0". Za pozornost stojí také vývoj ve vokálních pasážích, který je od desky "Ze tmy" opravdu znatelný. Z Fosca je nyní cítit větší jistota, přičemž autor díky bohu nezapomíná na pestrost. Na prvním "Foscoismu" byla Almova flow hranatá a hlas uřvaný. Zde autor klouže ladně po taktech a střídá různé hlasové polohy. 
 
Univerzální hráč z Hradce si i v případě "Foscoimu 2" ošéfoval hudební stránku věci. Po desce "Ze tmy", která se tiše vracela k samplování a tvrdým virblům jsem očekával, že Foscovo pokračování na mě vybalí opět tvrdé beaty kolem 90 bpm s nějakou zajímavou inovací. Chyba. Blakkwood chief vsadil na pestrost, z níž zároveň plyne určitá zvuková nesoudržnost. Takže po štiplavém elektronickém selfdissu "Hej Almo" klidně nastoupí rozjuchaná elektrická kytara v "5 minutách", aby se následně rozeznělo melancholické piáno ve skladbě "Světlo ve tmě". Oproti prvnímu "Foscoismu", kde veškerá produkce oplývala stejným poznávacím znamením, stojí Alma tentokrát v rozmanitějších vodách. Minimalistická party samplovačka "Teď hned" má výborný vibe, jenž udělá punkovou hospodu i z vaší domácí párty. Beat písně "Klauni" se zastoupením scratchů rovnou bourá klub. Kdybych si měl píchnout do Foscova eminem stylu, podotkl bych, že chytlavý beat pecky "Glockrap 4" nápadně připomíná Shadyho song "Rhyme or Reason" z alba "Marshall Mathers 2". Že méně je někdy více, doložil autor, když na úplný závěr vytáhl jednoduchý 808 beat a pár samplů, na nichž postavil závěrečnou skladbu "Fosco Alma 2.0". Pokud hledáte zvuk "Foscoismu" z roku 2008, zkuste věc "Noční můra". Stará tvorba MAAT stála hlavně na samplech. S ovládnutím klaviatury a vydáním "Euroflow" tíhli kluci hodně k synťákům, aby na desce "Ze tmy" zase pošilhávali po samplech. "Foscoismus 2" se vrací ve větší míře k synťákům, ale na samply se tu stále nezapomíná.
 
 
Pamatuji si, jak členové MAAT vydávali své sólovky v roce 2008, tedy v době, kdy ještě tuzemské featuringy znamenaly mnoho. Tehdy vsadili na zkušenější hráče v oboru, Fosca nevyjímaje. V roce 2015 však scéna již podobně přístupná mladší generaci není, takže si Fosco musel vystačit s vlastním mančaftem z Blakkwood a dalšími příznivci. Na desce tedy opět nechybí Ben Cristovao, jemuž Fosco opět postavil beat, neskrývající hitparádové ambice. Jedněmi z mála interpretů, kteří si odkroutili hostovačku na obou stránkách Foscova příběhu, jsou Made a samozřejmě LD, jenž ve své sloce v "Teď hned" příjemně zvolnil a kromě toho nepoznám, jestli všudypřítomné šlapání na jazyk dokázal odbourat zvukař nebo samotný autor. Každopádně bravo. Stejně tak jsem rád za jednu z mála příležitostí, kdy nemám problém ocenit líbivý refrén v podání současné tuzemské femme fatale Sharloty. Nejvíc mě však na celém počinu překvapil Renne Dang, jehož pochcávací flow ve skladbě "Klauni" pracuje na výbornou. Ostatní výkony Schyza a Viktora Sheena jsou spíše mrzutější.
 
Foscova tvorba obecně patří k tomu nejlepšímu, co Blakkwood momentálně nabízí. Od posledního alba "Ze tmy" zlepšil zpěv, došlo mu, že nemusí ostře frázovat na každé stopě a hudebně čím dál víc směřuje k vlastnímu komponování na úkor samplování, což vnímám jako nezbytný krok i z hlediska přitahování nových fans. Na druhou stranu zde posloucháme již stopadesátou verzi boje mladého kluka o svoje místo, které navíc autor v lehce obměněných formách použil již na předchozích deskách. "Foscoismus 2" nenavazuje na svého předchůdce tak doslova, jako značí podtitul a stejně tak se Fosco stále drží dost mlhavé, nekonkrétní sebeprezentace. Avšak ojedinělá flow autora, přepečlivý přístup ke zvuku a hudební složce dělají z desky stále kvalitní počin, který stojí v našem rybníku za pozornost. Vzhledem k repetetivní lyrice si jen říkám, jestli na ní Fosco utáhne i přístí release.
 

7/10

NTK - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná