Fashawn - The Ecology (2015; Mass Appeal Records)

Mladá krev to má dnes těžké. V moři trendů a preferencí posluchačů není vždy lehké zvolit ten správný přístup, projevit svou osobitost a zároveň zůstat relevantní i pro širší publikum. Třeba Reks, nebo Freddie Gibs, kteří bezpochyby vládnou velkým talentem, avšak pozornost masy si nedokážou přitáhnout, nebo dlouhodobě udržet. Někdo řekne, že to je underground a tak to má být, někdo řekne, že právě ten underground jím brání vyrůst. Jak to ale pak je, když se někdo po 6 letech objeví s relevantní deskou, která má zvuk a jména lákající i širší spektrum posluchačů avšak si zachovává svou podstatu a osobitou pečeť autora? Postavil Fashawn se svou Ekologií most mezi dvěma světy?

Fashawn v roce 2015 není neznámým pojmem ani začátečníkem ve svém oboru. Po úspěšné sólovce Boy meets world v roce 2009 jej XXL Magazine označil za jednoho z top 10 nových emcees. Následné album s Mursem, This generation, jej vyneslo do záře velkých reflektorů a podíval se i do Evropy. V roce 2013 jste jej mohli po Mursově boku shlédnout i na Hip Hop Kempu, kde se na závěr festivalu připojil ke Kendricku Lamarovi a předvedli společný freestyle.

To si jej již všimnul i NAS, který po založení svého labelu Mass Appeal Records neváhal ani minutu a upsal dvacetišesti letého rodáka z Kalifornie k spolupráci. V momentě, kdy v říjnu 2014 jeho druhá sólo deska byla odložena o půl roku snad nikdo nevěřil, že projekt může dostát kvalit první sólovky. Může?

Hned u první skladby se zastaví oči na názvu Guess who's back. Název totožný s klasickou hymnou od Rakima, avšak to je vše, co tyto dvě skladby mají společné. Fashawnova verze obsahuje tragicky málo energie a přeslazený refrén, který může nejednoho fanouška boombapových tónů odradit. U druhé skladby Confess však pochyby opadají. I přes klišé téma lovení ženských má skladba neuvěřitelnou energií a samplovaný raggae refrén z ní dělá výborný banger. Peklo pokračuje s kolaborujicí dvojicí Aloe Blacc a NAS-e, který podpořil svého člena neuvěřitelnou slokou. Aloe Blacc dodáva výbornou atmosféru a jeho barva hlasu je skvělou kombinací k trubkovým samplům beatu od DJ Khalila.

V rámci celého alba je možno slyšet majoritně zpívané refrény a beaty používající širokou škálu nástrojových samplů. Oba prvky navozují uvolněnou atmosféru, která se výborně snoubí s Fashawnovou nenucenou flow.  Ve skladbě To be young mu skvěle sekunduje zpěvák BJ the Chicago Kid. Opět nelze nepochválit výborně volené klávesy, které dominují celému beatu.

Otisk jižných kořenů je silně citelný napříč celým albem. Místy zvuk působí až příliš měkce, což může unavovat přiznivce tvrdších subžánrů. Textově si však na své příjdou i fajnšměkři. Jestli jsou slovní hříčky ve skladbě Letter F, nebo úpřimné zpovědi v Man of the house a Mother, kde nás nechává nahlídnout do své minulosti a především do svého vnitra, Fashawn nabízí velice solidní textovou i slovní zásobu. Zde se však jižanská měkost a zpěv lehce míjí s emocemi, které by skladby měli vyvolávat. Fashawnovo podání působí až příliš bezstarostně a uvolněně, což ubírá na věrohodnosti jeho výpovědi. Výborný banger vzniknul ve spolupráci s legendárním Busta Rhymesem, beat i sloky přímo vyzývají aby posluchač udělal, co mu radí Busta v refrénu: Turn the volume up and bang it out the trunk now! Avšak mezi pomalejšími, osobně orientovanými skladbami působí rušivě a hodila by se spíše k tématice a stylu začátku alba. Bonusová skladba FTW se bohužel absolutně míjí se žánrem zvaným hip hop. Vokodérem upravený hlas a přeslazený beat jsou jednoduše navíc a tak se potvrzuje, že pověstné číslo 13 má svůj magický účinek.

O většinu beatů se postaral Exile, nalezneme však i produkci od The Alchemist, nebo již zmiňovaného DJe Khalila. Zvukově je album na hodně vysoké úrovni, disponuje variabilitou prvků, které jsou schopny zaujmou široké posluchačské spektrum a většina experimentálních poloh Fashawnova hlasu neurazí zástance ani jednoho subžánru. Toto album staví možnost splynutí dvou zdánlivě nesloučitelných subžánrů v jeden zajímavý celek. F je rozhodně silným hráčem v poli flows a práce s melodií, avšak jeho práci pořád chybí osobitá pečeť, která by jej oddělila od zbytku jižanských emcees a jejich projektů, které nesou podobné prvky.  Kvalitně volené featuringy a NASova sloka dodávají albu specifickou atmosféru a věřím, že se nejeden posluchač ve slunném odpoledni k Fashawnově Ekologií vrátí, ikdyž status legendárního alba si bude získavat jen ztěží.

Zajímavé je zpracování obalu, kde na jedné straně jeho tvář vrůstá do panoramy rodného města Fresno a na druhé se zas ztrácí v přírodním motivu palem a ptáků. Zajímavé jsou i tagy ve spodní části, které částečně zachytávají témata, kterými se album zaobírá.

6/10

Marty - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná