El Nino - Nikdy zpět dolů (2016; Mafia Records)

El Nino nikdy nepatřil mezi nejskvělejší tuzemské veršotepce, ale jeho storytelling měl vždy sílu a váhu. Ono to bude asi místem, odkud pocházel a kde žije. Na první pohled vidíte uhlazeného veterána ozdobeného četnými tetováními, který by pod drobnohledem módní policie prošel asi s vyznamenáním. Jak ale obstojí se svou poslední deskou před porotou hodnotící jeho hudební talent?

Služebně starší konzumenti mohou pamatovat éru Disgrafix. První kroky této mikulovské formace obletěly celou republiku, ale na regulérní sólo se muselo čekat. Ach ty termíny. V tomto případě to platí dvojnásob. I samotná sólo dráha El Nina je plná slibů, které byly vyplňované singly. Klipů má na svědomí tento interpret dosti, ale fanoušky zajímají také dlouhohrající materiály, kterých je zatím poskrovnu.

Technická stránka rapu byla vždy faktorem, který kritici jeho tvorby mohli tasit bez újmy a čistého svědomí. Pravdou je, že El Nino nebyl nikdy skvělým odborníkem na slabikování a jeho jihomoravský akcent je také znát i v projevu, který mnohdy lamentuje s arytmickými prohřešky, ale je nutné podotknout, že vše dohání snahou a pracovitostí. Posun je v případě nové desky „Nikdy zpět dolů“ znát, přestože bych pár míst, která mě tahala za uši, našel. Nejsme ale roboti, proto je možné každému interpretovi sem tam něco odpustit. Nesmí toho být ale moc.

Proč jsme vlastně v roce 2016 neslyšeli příliš o jeho nové desce a o něm samotném? První velká ryba stáje Mafia Records je nyní ve stínu díky kolegovi Marpovi, kterému se zřejmě vedení labelu věnuje s větším zaujetím. Koncerty ale El Nino stále jede, klipy vydává, jen s tím promem je to horší. Za ty roky si ale vypěstoval posluchačskou základnu, která o něm ví. Nové posluchače ale zřejmě neosloví. Vysvětlil bych to tím „čecháctvím“ a problémem skousávat něco nového. El Nino nemá hlad jako Smack a nedere se všude jako hlouček anarchistů. Hrdý otec už má odslouženo a v hlavě si urovnal, že není nutné lámat davy.

Při poslechu nové desky musíte ocenit pestrost produkcí a témat, které nám El Nino nabízí. Hudební podklady jsou na velmi dobré úrovni a dokážou konkurovat západním deskám. Ono je to způsobeno tím, že samotný autor hodně inklinuje k evropskému stylu, což je poznat téměř v každé skladbě. Tím se ale vracím k uzavřenému tuzemskému rybníku, protože to, co od nás na západ funguje, je u nás neuznáno a opovrhuje se tím. Třeba do pár lety i kolem prahy budou posluchači prahnout po autotune a beaty, které nejsou řezané podle pravítka.

Musím opět ocenit tu poutavost vyprávění, kterou autor disponuje. Pokud svou myšlenku vloží do tvrdého podkladu, nabídne zajímavý materiál. Mám ale problém s jeho party skladbami nebo soft baladami s ženami na refrénech. V tomto případě často vidím lehký kalkul v podání a celkovém zpracování, což kazí finální dojem. Tím však nemám na mysli skladbu „Pravdivý příběh“, která je sice napsaná s jiným očekáváním, ale podaná je trefně a efektivně.

El Nino nabídl publiku desku, na kterou se čekalo možná déle, než je zdrávo. V rozhovoru nám ale prozradil, že další na sebe nenechá tak dlouho čekat. „Nikdy zpět dolů“ nabízí vcelku očekávané dílo, které konzumenty neurazí, ani neoslní. Na chuť mu nepřijdete hned, o to více některé skladby fungují s odstupem času. Celkový dojem kazí celková nevyváženost a koncept, který tu není. Některé skladby bych nechal zastrčené ve složce v počítači a nepřidával do finálního tracklistu. Každé ucho ale vnímá jinak, proto třeba jinému může lahodit.

5,5/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná