Dutch - A Bright Cold Day (2010, Enemy Soil)

Stoupe the Enemy Of Mankind je bezesporu génius, který v sobě nezapře podivínské sklony. Klasická studiová krysa zalezlá ve své laboratoři, příliš stydlivá na to, aby se někde ukázala na veřejnosti, natož, aby o sobě někde něco řekla. Stoupa neuvidíš na koncertě, nepřečteš si s ním rozhovor (já na něj nikdy nenarazil) a jen málokdy uslyšíš od něj beat, do kterého nerapuje Vinnie Paz (tu možnost měli třeba taky Canibus, Guru, Virtuoso). Před víc jak rokem vydal svoje sólo a teď má před sebou další projekt. Ještě než spatří světlo světa jeho společná deska Vespertina, kterou nahrává s Lorrie Doriza, je tu jeho další společný potomek, tentokrát se zpěvačkou Liz Fullerton. Ta nahrávala vokály pro skladbu “Razorblade Salvation“ na desce Servants In Heaven, Kings In Hell a pro song “Death Messiah“ na desce A History Of Violence. To byl jen slaboučký předkrm či spíše ochutnávka, teď se servíruje hlavní chod. Všech dvanáct skladeb si vzal do parády dvorní producent Jedi Mind, ve svém snažení ale není sám. Scott Stallone dokonale vyrovnává poměr mezi samplem a živými nástroji, které sebou přináší. Má na starosti nejen klasické nástroje jako piano či kytaru, ale i zvonkohru, harmoniku nebo flétnu. Slyšíš Stoupovo rukopis, rozehrává svoje uhrančivé melodie, finální výsledek je ale pro něj atypický. Žádnou takovou, ani vzdáleně podobnou desku, totiž nikdy nenahrál. Tohlo LP jde za hranice hip hopu, bavme se dál raději o trip hopovém albu. Pomalé a temné tempo, asociace jasně směřují k interpretům jako Portishead nebo Tricky. Hypnotické instrumentálky, které navodí melancholickou, až depresivní náladu se vám dostanou pod oblečení jako chladný podzimní vítr. Album A Bright Cold Day opravdu zní jako soundtrack pro podzim se svými atributy jako spadané listí, smutek či chlad. Navíc skladby jako “Beyond All Walking“ taky připomínají ústřední skladby z klasických filmů o James Bondovi. Zapomeň na rap, hlavní slovo má zpěv. Ten mi připomíná trochu zpěvačku Dido, nejen pro mírnou podobnost v zabarvení hlasu, ale i pro celkový styl prezentace. Tohle nejsou žádné veselé skladby, to je úplně ta nejniternější zpověď, navození určité atmosféry. Naléhavý přednes, co probodává tvoji duši stejně, jako voodoo čaroděj probodává hadrového panáka. Místo extra příběhů, vykreslení těch nejosobnějších pocitů. Na albu se pracovalo víc jak tři roky, bylo proto dost času usměrnit svoje myšlenky a přenést je z básnického bloku na audio nahrávku. Svého času byla pro mě kapela Portishead jasnou srdcovkou, proto mám obrovské pochopení pro tenhle počin. Navíc je ještě díky geniálnímu beatmakerovi o krok blíže k striktnímu hip hopu, takže ta vzdálenost není zase až tak veliká a nemusíte se zase až tak přepínat. Zajímavost nejen pro fanoušky Jedi Mind, ale pro všechny, co se nebojí kvalitních experimentů.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná