Dornkappel - Introvert/Extrovert (2015;Freshmeat label)

Když se to tak vezme, jsem introvert každým coulem. V klubu mě potkáte tak jednou za dva měsíce, hudbu sjíždím téměř výhradně na sluchátkách, která neodkládám vlastně ani tam, kde bych měl fungovat trochu kolektivně. Proč začínám recenzi dvojalba "Introvert/Extrovert" slovenské bandy Dornkappel tak osobně? Protože vzhledem k množství vyzdvihnutelných atributů, které desku Dornkappel dovedly až na hranici absolutního hodnocení, tato recenze ani nemůže být objektivní. Sorry. Tuhle hudbu nemusíte milovat a přesto vám ji mohu s klidem doporučit. Dva odlišné pohledy na jeden svět na dvou CDs. Dvakrát třicet minut ve dvou odlišných světech.

 
Jako "jedinec obracející veškerý zájem na sebe samotného" jsem samozřejmě nejdříve pustil disk, který mi byl autory věnován. Od něj jsem dostal vše, co bych při sebereflexi svého chování očekával. Melancholické INtro. Úzkostné, ambientní melodie a abstraktní samply. Texty vztahující se ke stereotypu, který občas samota přináší (Automat). Rýmy polemizující o výhodách a nevýhodách individualismu pro jedince i pro společnost (Platón). Přiznání si, že upírání veškeré pozornosti na sebe samotného a sledování pouze vlastních duševních pochodů bývá zhoubné (Démoni). Ale zároveň je zde skrytá určitá vyrovnanost pramenící z ustáleného chování bez vlivu okolí (Tragika), ve které autoři hovoří o vlastním progresu.
 
Když jsem částečně spokojený vložil do přehrávače CD "Extrovert". Čekala mě malá lekce. Téměř motivační, otevřené EXtro. Hravé melodie, návykovost, melodické a barvité samply. Lyrics definující odlišný přístup k přátelům i soupeřům (Sok). Vychutnávání si společenského života (Trip). Pocta ženskému protějšku pro její povahu a ne proto, že vyhovuje naší povaze (Triumf). Příběhy pojaté nikoli subjektivně ve vztahu k jedinci, ale odosobněné ve vztahu ke společnosti (Epilog). Rap song nikoli zahleděný do vlastní tvorby ale naopak směrem ke zbytku scény (Epitaf). A nutno říct, že už dlouho jsem neslyšel v rapových punchlines tolik smyslupných argumentů. A přitom je výsledek pořád striktní!
 
 
I když mohou témata působit jako diplomová práce z oboru psychologie, jejich pojetí je účinné v tom, že je maximálně civilní. Vlastně i tady se normálně chlastá a rapuje. Endorfin, estrogen, feromon. Ale co je geniální - ze všeho cítíte ještě druhý plán. Ten marketingový plán je tu až na třetím místě. Velice rád bych zde prezentoval kvality alba nějakou trefnou citací. Háček je ovšem v tom, že pointa textů Dornkappel nečíhá hned za prvním rýmem. Často si musíte poslechnout delší úsek nebo celou sloku a výsledek má pro vnímavého posluchače ještě větší efekt. Psychologické postřehy se občas nenápadně vynoří jako průvodní definice tématu dané skladby. 
 
Trochu jsem si před poslechem říkal, zda budou autoři k oběma tipům osobností spravedliví, nebo zda budou kvality či negativa některé z nich upřednostňovat na úkor druhé. Jako reprezentant "skupiny uzavřených" mohu říct, že jsem si trochu sáhl do svědomí a na druhou stranu jsem došel k řadě věcí, které mám důvod na sobě cenit. A stejně tak jsem objevil obrovské množství lákadel, které sebou nese otevřený přístup k životu. Neuvěřitelné. Po dlouhé době mě rapová deska opravdu inspirovala k nějakému jednání směrem ven. Mimo okruh rapového zázemí. Tím nemyslím snahu vytvářet si svůj vlastní v obvyklém duchu rapových lyrics - vydobýt si někde respekt, být nejlepší, vyrábět velký rapový love nebo bejt prostě jenom floutek, co má v piči. Nepochybuji o tom, že i naopak vnímávý extrovert, který si třeba oblíbí stejnojmennou hymnu s frajerským beatem, na chvíli pro změnu propadne zádumčivé poloze disku "Introvert". Šanci, že podobně ovlivní toto album i další posluchače, zvyšuje jasně srozumitelný koncept alba. 
 
 
Zatímco na disku "Introvert" je flow značně zahořklá, zoufalá či nervózní, na druhém CD "Etrovert" autoři znčně zvolní, což je patrné například u chatařské chillovky "Trip". Bylo zajímavé sledovat, nakolik se dokáží autoři vcítit interpretačně do dvou odlišných životních filosofií. Za prvé musím zmínit obratnou, technicky orientovanou flow, která je v některých pasážích možná až příliš rychlá. V tomto případě může být problém pochytit celek na první poslech, na druhou stranu si i díky téhle frajeřině máte šanci utrhnout nějaké to sdělení jak jablko ze stromu i při třetím, pátém, desátem polechu. Záleží na vašem vkusu. Artikulační schopnosti Proroka a Mr. Mattiho stojí rozhodně za pozornost. Očekával jsem trochu větší oddělení tipů osobností při práci s hlasem, na druhou stranu stále máme před sebou desku definující dva typy životních postojů, nikoli bipolární poruchu.
 
Ke kvalitám obou nosičů přispívá hudební ladění. Produkci si mezi sebou rozebrali Grimaso, FNTM, Petijee, Joseph Rush a Jazzy. Nemalou část skladeb pak produkovali členové Prorok a RE5. Po rytmické stránce uslyšíte stále to, na co jste u moderní produkce zvyklí. Bubny ovšem disponují vlastní tváří. Nejedná se o dokola se opakující čistě trapové "kolotočářské" beaty. Sem tam navíc autoři sklouznou i k trochu většímu experimentování s rytmem. K tomu přihoďte Jazzyho klidovku "Trip" nebo majestátní samplovačku "Triumf" a máte tu opravdu pestrou paletu barev, které se skvěle vpíjí jedna do druhé.
 
 
I když se atmosféra písní u každého CD kvůli navození žádaných pocitů liší, autorům se podařilo dát dohromady osmnáct stop, které si zvukově dokonale rozumí a to i přesto, že každý disk masteroval někdo jiný. Rukopis úvodního otevřeného "Extra" a uzavřeného "Intra" je stejný, mění se jen nálada. Prorokův beat k písni "Introvert" je dokonale ponurý a samotářský. Naopak FNTMova produkce songu "Extrovert" pracuje se skotačivou melodií a pěkně podporuje celé to nic neřešící floutkovství. Zdatně mu konkuruje Grimaso, který věnoval autorům (nejen) báječně přiškrcený, orchestrální banger v pecce "Epitaf". 
 
Album "Introvert/Extrovert" jsem začal poslouchat o samotě, se sluchátky, na balkóně večer, u smotanýho splifa. Teď sedím u repráků v obýváku s přáteli a dopisuju tuhle recenzi. Jinak se toho ale zas tak moc nezměnilo. Konec konců, toho splifa tu máme taky. Čím vyšší hodnocení se chystám udělit, tím vážněji uvažuji o důvodech, proč bych neměl. Když ale zvednu geniálně zpracovaný cover alba a prohlížím si bohatě ilustrovaný doprovodný "manuál" o čtyřiceti stranách, vypadnou na z něj na zem dva stickery s logem Dornkappel a unikátní kód k vlastní digitální verzi alba "Introvert/Etrovert". Vím, že jsem v dobrých rukou. Tady se myslelo snad na všechno. A na posluchače určitě. Sice trochu nevím, zda nazvat celý produkt albem nebo dvojalbem, když každý disk má necelých třicet minut a technická flow nemusí sedět hned úplně každému. "Introvert/Extrovert" od bratislavských Dornkappel zatím považuji mezi všemi těmi očekávanými deskami, sólovkami, kompilacemi za černého koně letošního léta. Tohle není deska, na kterou coby interpret namotáte čtyři, pět videoklipů, ožerete se na křtu a pak zkusíte vydělat na tour nějaký prachy, než vás prázdná peněženka donutí nakroutit něco dalšího. Tenhle kousek se má právo ucházet o přezdívku "umělecký".
 

9/10

NTK - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná