DJ Wich Nironic - Nomad 2 The Long Way Home (2011, PVP Label)

Druhé pokračování neúnavného kočovníka konečně docestovalo i k mému sluchovému aparátu a teprve teď jsem schopen se podělit o pár dojmů z poslechu. Nemůžu se každopádně vyhnout srovnání s prvním Nomádem a také s nedávnou deskou Al Capone´s Vault, kterou největší mo(ar)cipán DJ Wich spáchal s kalifornským agentem operujícím v ČR. No, na úvod musím říct, že Wich ušel za poslední čtyři roky dlouhou cestu od prvního k druhému Nomádovi. Zatímco první na mě působil víc roztříštěně a že byl postaven na několika hitech typu “Best Thing“, druhý drží pevně u sebe, má od čísla 1 až po 21 svoji specifickou atmosféru a hlavně je propracovaný do každého detailu. To mi přijde i rozdíl mezi Al Capone´s Vault (AV), kde má Rasco k dispozici buď syrové pouliční pecky a nebo když jsou to party věci, tak jsou více přímočaré. Tady snad až na věc “Living Proof“, která jako by z oka vypadla skladbě “Back where I Started“ (má snad i podobný patterny i virbl) a která jediná navazuje na AV, je zbytek trochu někde jinde a Wich jako správná hračička se mazlí s každým kouskem instra. Nironic toho výborně využívá a pracuje s energií jako zbavený. Nomad je více o emocích než o tématech. Jsou tu tvrdší a jednodušší kousky jako “So Loco“ nebo “Begin Again“, ale většina je postavená na silných emocích, které se linou z hudebních podkladů a které jasně inspirují hlavního lyrika. Jsou tu jemnější procítěné skladby, víc melodie, víc vokoderu, víc se pracuje s psychikou a náladou. Nironic na rozdíl od Rasco nemá tak zajímavé zabarvení hlasu a takové charisma, prim tady opět hraje DJ Wich, nicméně Ni se snaží držet tempo a posazuje rap do různých poloh. Na podkladě autobiografického příběhu o newyorkském rapperovi například promlouvá o tom, jak je důležité zůstat svůj a být upřímný sám k sobě (“Once Upon the Time“), jak podle něj vypadá opravdová pohodička (“Wanna Chill“) a také třeba polemizuje o tom, že asi nebude zrovna ideální partner pro vztah (“Bad in Love“). Nomad 2 je o Nironicovi a jeho cestě. Cestě do jeho niterní duše “My Hands“, cestě k vysněnému trůnu (“Begin Again“) a cestě, která je vlastně cíl. Prohraješ jen v případě, pokud to vzdáš předem. Plusovým bodem je určitě i výběr hostů- kontrolorů mikrofónu, který potěší i ty, kteří úplně neholdují anglickému jazyku a zároveň si vždy rádi poslechnou svoje oblíbené hrdiny. Šílenství má mnoho podob, v bláznivé “So Loco“ nás Ektor a LA4 seznámí s některými z nich. Vladimír 518 naopak popovídá v tracku “Closer“ o ženských, které by se rády dostaly o něco blíže k rapperovi, aby si užily taky trochu toho světla ramp a Majk Spirit nás vezme na plavbu skrz galaxie a jeho nekonečné fantazie. Rasco nemá čas na záškodníky a pochybovače, protože čas jsou peníze a ty jsou třeba, tak vlítni na parket, protože hraje “Livin Proof“ s notoricky známým samplem. Že se rap změnil a že lidi třeba nepodporují své oblíbence jako dřív ví i C.Monts, přesto jede dál a povídá o svém motoru, co ho žene dál. Nomad 2 je na rozdíl od většiny filmových pokračováních, povedeným druhým dílem, který mě osobně baví víc než jeho starší bráška. Plusové body navíc za slušný zvuk a zajímavé fotky v bookletu. Tady se nešetřilo. Pro mě lepších sedm, něco mezi 7-8.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná