DJ Opia - Jízdní neřád (2017; X production)

Proč si lidé pořizují děti s odstupem jedenácti let? Třeba je chytla krize středního věku a oni se domnívají, že další svišť je omladí víc než vnouče. Pravotočivá zatáčka na Vídeň se vždy mohla pyšnit kvalitními DJ´s, rapovým podhoubím, ale v posledních letech také vyhaslým táborákem, u kterého už si buřta neopečete. Nuda v Brně se však rozplynula v rozbřesku nejen díky stagnujícímu Tafrobovi, ale především pak díky mladé krvi a jednomu veteránovi na beatu. A jak to pak dopadá, když sedmnáctého listopadového dne cinká na náměstí klíči od studia?

O budoucnost se moravská metropole bát rozhodně nemusí, pokud ke slovu příliš nepustí Zemana a jeho pro-východní smýšlení. Rap vane ze západu, aby kultura nezanikla stereotypem a všedností, je nutné se otáčet směrem k Praze a pak dál k velké louži a třeba i za ni. Pravdou je, že poslední tři roky to v městě označovaném jako „Šalingrad“ ožívá a do zbytku republiky jsou vysílány jasné signály, že generační přerod zde vyšel na výbornou jako v případě německé fotbalové reprezentace.

Michajlov a Maniak jsou tváře, které teprve vystrkují růžky, a přesto nám už připadá, že to jsou zkušení mazáci. Jsou tu i jiní, ale jak se v tom vyznat, když se dnes snaží dělat rap každý druhý? Pomocnou ruku přináší Dj Opia, který vykouzlil producentskou desku, která má jasné vize a koncept, a zároveň nabízí asi to nejlepší, co v současné době Brno čítá. Ano, souhlasím, že tu chybí Morelo, ale že v tracklistu nevidím MC Janka nebo Pluta, mě vrásky na čele rozhodně nepřidává.

Snejky vsadil na minci, kterou je vyobrazení jeho města. Ve finále si možná uvědomíte, že obraz Brna se podobá i vašemu městu a Stínadla jsou asi všude. Jako Mirek Dušín se budete prodírat tajemstvími lokalit, poodkrývat jejich význam, důležitost a také vám poodhalí důvod pojmenovaní. Zajímavý koncept, který vyklouzává z pout pouhého Brna a poukazuje na celoplošné hříchy aktuální doby. Opravdu je to u nás tak zkažené, nebo jsme jen navyklí chodit po ulicích, kde technické služby udržují zeleň a nezaměstnaní ráno pro město za úplatu sbírají odpadky?

Producentské dílo má výhodu pestrosti a nevýhodu toho, že se mezi kvalitu může zatoulat také smítka, která jsou postupem času přeskakována. Nedovolil bych si tvrdit, že někdo z hostů vyloženě propadl, ale přeci jen zde registruji několik průměrů. S přimhouřením okna ještě zkousnu satiru v podobě samotného Opii za mikrofonem, což ostatně kosil už s Tafrobem na „Katakombách“. Pro někoho to byla možnost se ukázat, někdo jen přidal svou účast, pravdou ale je, že jen málo kdo nabídne na producentské dílo svůj lyrický strop.

Zklamán jsem především výslednou podobou spolupráce s Apokou. Pod rouškou efektů a zkreslení je starý dobrý básník s nezaměnitelnou flow a slovní zásobou, ale výsledek na mě budí dojem zvěsti reinkarnace starých šmoulích hitů. Error má pro změnu zajímavý projev, ale mladická nevybouřenost ho stojí kreativitu. Řáhol je pak člověk, bez kterého bych se obešel asi úplně, storytelling mě příliš nechytl ani v případě El Nina.

Prapor kvality zde drží Michajlov, který již prvním singlem „Hlavní nádraží“ poukázal na fakt, proč jeho deska „Ronin“ sklidila kladné ohlasy. Na této směsce tváří se mihne celkem třikrát a zmiňovaná věc je asi nejsilnější z jeho zastoupení. Úvod a závěr obstaral Maniak, kterému nelze také nic moc vytknout, pokud si zvyknete na specificky žvýkanou flow. Když už jsme se o to otřeli, tak Brňák bude vždy znít trochu jinak, i když češtinu má ve svém slovníku. Je nutné tomu přijít na zub a nebát se lehkého přízvuku. Nezkažen změnou bydliště je naopak MC Gey, který nestřihl své nejlepší vtípky, ale i tak je jeho „Bratislavská“ humorem nasátá. Standard nabídl Tafrob, u kterého člověk neví, jestli nás ještě překvapí nebo nasere. Možné je obojí, ale tamtamy šeptají, že se máme na co těšit. V hodnocení si počkám ještě u Daniela, který vykazuje zajímavý potenciál, ale jen čas ukáže, zda se neveze jen na vlně svého kamaráda Michajlova.

Pojďme se ale mrknout na kořínek tváře, kvůli které se zde všichni ti „rapaz“ sešli. DJ Opia je v Brně velké jméno jako v Praze DJ Wich. Letitý dinosaurus, který však před dvěma lety ožil a probudil se spící drak. Tvůrčí pauza ho nabila, dodala mu síly a jistoty, což bylo poznat už na desce Tafroba nebo Michajlova. Nyní tu máme mladšího brášku, zatímco „CUTalogue“ spí pod vrstvou prachu, „Jízdní neřád se hlásí o slovo“. Rozdíl markantní a snad i také generační. První sloužilo k plnění snů, druhé pomáhá ke stmelení městského řádu a poukazuje na fakt, že je se Snejkym nutno zase počítat.

Rukopis je znát a zkušenosti také. Opia podal do obalu desku, která je vyvážená, nechybí ji tvrdost ani lehké pohlazení. Cením fakt, že konceptem vše zapadá do celku jako puzzle a oproti jiným produkčním deskám zní „Jízdní neřád“ celistvě. Do role nejslabších instrumentálních přítomných pasuju skladby „Žlutý kopec“, „Konečná“ a „Milady Horákové“. Zajímavé zjištění pro ty, co čtou i mezi řádky - Opiovi sedí tvrdé beaty, prostě nové sady, které donutí posluchače mocně kývat hlavou.

Opia v případě svého nového dlouhohrajícího díla vynaložil pořádný kus obětavosti a ukázal srdce pracanta. Je nutné ocenit jeho přístup k práci, kdy pro něj vše nekončí jen porodem několika beatů. „Jízdnímu neřádu“ skutečně ukázal cestu a vtiskl mu svůj řád. Jakoby mluvil on sám několika hlasy a různou slovní zásobou. Tenhle škopek není kalný jak Starobrno a nechytne mě pouze ráno. Pro mě je to dobrý odrazový můstek pro jeho dny nadcházející, kdy může svou značku a artikl věnovat i mimo město. Třeba tam, kde bude kvalita hodna jeho práci a on dostane sloky od tváří, které s jeho pomocí dokážou ze slova shit odmazat prvního písmene.

7/10

Rozhovor s Opiou o jeho nové desce Jízdní neřád

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná