DJ Fatte - Soundtrack (2013; Ty Nikdy)

Vraťme se zhruba o sto let do minulosti, kdy svět ohromil první němý film. Charlie Chaplin se v nich komicky proháněl a bavil diváky tehdejší doby. Průlomovým rokem byl rok 1927, kdy se objevil první snímek obsahující i zvuk. Od té doby je jeho nepostradatelnou součástí. A nejeden fanoušek daného filmu si s oblibou opatřuje i jeho hudební kulisy – soundtracky. Kdy se začal psát scénář autobiografického filmu o „nevlastním synovi Premiera“, ví už asi jen kronikáři, přesto jeho jméno znají v dnešní době nejspíše všichni příznivci tuzemského hiphopu. Dle nezvyklosti máme Soundtrack dříve než obrazovou podobu, scénář je už také nalinkovaný, herecký casting taktéž dotvořen. Režisér křičí ve studiu, klapka a jedém. A v případě Fattea bych se nedivil i toho filmu jako takového, neboť je to člověk bez hranic, který hranice, minimálně u nás, tvoří.

Vyplnil si další mezeru ve své diskografii v podobě své první producentské desky s hosty na mikrofonu. Vzhledem k jeho věku a tvorbě, už bylo, Davide, taky celkem na čase. Stará láska prý nerezaví jako ta jeho k hudbě, přesto cover značné náznaky rzi již má, zato ale originální. Nic náročného, nic přeplácaného, vždyť v jednoduchosti je krása. A na děkovačky přeci sere, řekne vám to osobně na koncertě, kde často bloudí mezi svými ovečkami. A přední strana obalu bez jména autora? No ještě že není i název bezejmenný.

Jak lze uceleně hodnotit film o nemálu individualit sjednocených pod jednoho rejžu? A že ten výčet herců je delší než „Pejzy pana Krejzy“, a to „Bez debat“, pokud jsi jako MC Adam Svatoš bez chrupu. V dásních zvuků zůstane jen „Kráter“ zvaný MVP, který chlípný kluci ze Sodomy „Mrdaj, dokud se hejbe“. „Miluju tuhle dobu“, fanoušci milují tuhle desku, ale „Důležitou informací“ je, že „Soundtrack“ není jen pro všechny "Socky", i když se některé momenty „Ztrácejí v překladu“. Mohl by to být „Příbeh slz“, ale taktéž by to mohla být „Čistá pohoda“. Kdo se v tom má vyznat, když interpret je básník, který často bývá nepochopen v pravém slova smyslu a pokládán následně za „Iluzionistu“.

Nelze tu nejspíše mluvit o snímku, který by konkuroval uceleností Avatarovi, přesto tu máme silné pasáže, které střídají milostné okamžiky, akční scény prošperkované hláškami našich komiků. Jaký by to byl Fatte bez členů své stáje Ty Nikdy. A možná to bude znít trochu ironicky, ale objevem roku v rámci nových jmen na scéně lze považovat Homo Teplotu s Chřestem. MC Gey nastavil laťku natolik vysoko, že by na této výšce neuspěla ani Ruska Jelena Isinbajevová na Olympijských hrách. Zdeňka Predná opět dokazuje, že společná deska s Ideou by nebyla na škodu. Řezník s Desadem zase stvořili pekelnost, která se skvěle osvědčila na letošním hh kempu. Sto jídel má sto chutí, a proto nepostrádám dojem, že si každý v menu playlistu svou několikaminutovku nalezne.

Dohráno, otočeno na zadní stranu, titulky neběží v klasickém sledu, postávají formou tracklistu a já pochopil, že Soundtrack je u konce, ale mohu ho opět otočit a začít od znova, ale o tom zase někdy příště na jiném místě za jiné konstelace zvuku. Fatte nám nabídl desku, která neurazí, mě osobně ale ani vysloveně nenadchla. Nebylo to jeho produkcí, která je velmi libozvučná, možná jen mou zaujatost dotváří někteří hosté, kteří mi zkrátka nesedli. Doma mě však učili, že se neukazuje a nejmenuje. Prý je to nezdvořilé.

7/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná