DJ Fatte - Fatte No More (2012. Ty NIkdy)

Na první pohled vypadá jako klasický padouch z bondovky. Sedící ve svém černém křesle, hladí svou kočku a kuje pikle. Když se ale podíváš pozorně, tak zjistíš, že to, co drží v ruce není Bacardi, ale sklenice piva umaštěná od uheráku a ten čtvernohý přítel je přece Micka. DJ Fatte sice stejně jako bondovský neřád kuje pikle, nerealizuje je ale potom prostřednictvím svých hranatých zaměstnanců, nýbrž boucháním do tlačítek a kroucením čudlíků. Zed.

Super agilní producent, který produkuje snad i ve spánku, se vrací po roce od svého debutu s novou instrumentální deskou. Musím říct, že něco se od posledně vůbec nezměnilo, něco  se změnilo jen trochu a něco se změnilo vcelku výrazně.

Plusové body jdou opět za obal, který stejně jako minule je klasická skládačka, co jednou rozložíte a už ji nedáte dohromady do původního stavu. Ale i blbě složená a ohnutá je požitkem pro oko, o originalitě jsem mluvil už minule. Co zůstalo je taky přítomnost skladeb, co procvičí obratle C1-C7. Hymna “Cluck!“ mě mučila během letních festivalů, kdy ji Fatte odpaloval na velkých bednách. Třaskavina. Další striktností je “Get Real“, kde Fatte skrečuje jako o život, zatímco jeho Micka mu běhá po klavíru. Slušná kejvačka je i “Kung-Fu(nk)“, protože Fatte je držitelem černého pásku (je špinavej od sazí) a i ďábelská jízda “Devil´s Party“ je rozjuchaná a věřím, že při poslechu to s čerty šije.

Musím říct, že Smack se fakt vypracoval, líbí se mi jeho rap, přiznal Dj Fatte

Zbytek je ale o poznání pomalejší, klidnější, zadumanější, ne tak prosvětlený jako skladby na jeho prvotině. Jako by nás už ten černo šedivý booklet s černým provázkem upozorňoval, že tentokrát půjde spíš o ponuřejší atmosféru. Ne všechno je ale tmavší, třeba “Summer With Jazz“ je příjemná pohodička, kde se jamuje o sto šest a Radimo tentokrát jen nesekunduje, ale je Fattovi rovnocenným parťákem. Tohle mám rád, vidím to normálně živě, jak se ty černošský děti v Harlemu ochlazují u hydrantu, zatímco jejich tátové prodávají opodál drogy nebo jejich mámy.

Co se od posledně ale výrazně změnilo je to, že jde Fatte za hranice své rodné hroudy. Nebo alespoň se o to pokusil. To je myslím pro Fattéze typické, jeho instra mají koule, vždycky ti něco dají, umí vykreslit náladu, ale většinou to vždycky zní ve finále tak nějak česky, nemá to úplně ten světový nádech (viz zmiňovaná “Get Real“). To samozřejmě není slabina, Fatte je přece český beatmaker, který dělá pro české MC´s, ale sám asi cítí, že by chtěl jít i někam dál. Prvním jasným a logickým  krokem je oproštění od názvů typu “Daňja“ či “Fifňárko“, které mě jen utvrzovaly v mé teorii. Dalším krokem jsou cesty, které pro něj nejsou až tak typické a u kterých není cítit jeho rukopis. Baví mě věci jako “Memoirs Of Geysha“ nebo “Edison´s Odyssey“, které se sice na první poslech vůbec netváří jako hit, ale přesto v sobě něco ukrývají, co tě nutí to lépe poznávat.

Fatte No More je někde jinde než Což takhle Dát si Tesař a je to někde, kde ho vidím rád, proto dnes sáhnu pro sedmičku. Hranice se mu v některých případech podařilo zdolat a já říkám Fatte one more time.

7/10

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná