DeFuckTo - Deja Vu (2010)

Poprvé jsem slyšel o kapele DeFuckTo už fakt dávno, myslím, že je to minimálně deset let. Bavil jsem se tenkrát s Blaaballem z Divokýho Západu, který mimo jiné říkal, že v Praze slyšel jakéhosi mladíka, co si říká Indy, který ho ale tenkrát na poprvé moc neoslovil, na rozdíl od zlínské party, kterou vychvaloval pro svoje inteligentní texty. Tenkrát se daly aktivní hh kapely, které za něco stály, počítat na prstech jedné ruky. DeFuckTo byli jednou z nich, jejich počáteční přínos je nezanedbatelný a svoje čestné místo v krátké české rapové historii si po právu zaslouží. DFT se ale s minulým časem a zásluhami nechtějí spokojit a naopak chtějí i po letech dokázat, že nepatří do starého železa a že mají pořád, co říct. Album nazvali Deja Vu a proč to tak udělali, vysvětlují hned v titulní skladbě. Nejde o to, že by kopírovali svoje staré věci, jde jen podle nich o to, že jejich tváře si už viděl, že jejich kvalitní texty jsi už slyšel a že staří dobří DeFuckTo se prostě vrací na místo činu. Tím svým názvem mi tak trochu přihráli jednu myšlenku, která mi proběhla makovicí hned po prvním poslechu. Taky jsem měl Deja Vu. Taky jsem měl pocit, že jsem tohle už někde slyšel. Ale ne jen u nich, bohužel. To je podle mě na téhle desce největší problém. Všichni přítomní nerapují špatně, vše je nahrané tak, jak má být, o nějakých větších technických chybách nemůže být ani řeč. Všichni rapují, co prožili, nic si nevymýšlí, na nic si nehrají, jsou upřímní a já jim to všechno věřím. Nikoho nepomlouvají, nikoho neurazí a dělají muziku z lásky k ní. Jsou starší, přidají tedy pár rad z pozice staršího bráchy a všechno je v cajku. Beat je klasický, ale přesto nezní staromódně. Samply doprovází i synťáky, staré postupy si tykají s těmi novými, mix je v pořádku a i hlava se rozhýbe. Dalo by se proto říct, že jim nemůžeš nic vytknout. Ale ono se dá. Mluví o běžných obyčejných věcech. Bohužel obyčejným a běžným způsobem. Takovým, který je zaběhlý a který jsem už předtím slyšel několikrát. Nejen u jejich starších tracků. Proto to Deja Vu. Slyšená témata, ve kterých se objevují slova, které si říkáte sami pro sebe ještě předtím, než je tady uslyšíte. Fráze či klišé, i když tisíckrát pravdivější a upřímnější, jsou pořád jen fráze a klišé. V úvodní skladbě “Deja Vu“ povídají, proč se vrací a že jejich motivace je jejich muzika, kterou dělají ze srdce. OK. “Silnější Pes“ to má v životě jednoduší aneb život je svině, který se s nikým nepárá a přežije jen ten nejsilnější. OK. Zazní „ty jsi moje jediná, ty jsi moje světlo, inspirace a múza“ v “Srdeční záležitosti“. OK. Žízeň je veliká, proto začíná kalba ve “Ve stínu pod lípou“. OK. Padne rada “Nezoufej“, život je plný nástrah, ale já budu pořád tady pro tebe. OK. Volume na plno, vyrážíme do ulic a “Jeb to káře“. OK. Kdybych to bagatelizoval a zjednodušil, tak se většinou jedná o běžné téma, tady akorát v sto devadesáté sedmé verzi. Není to tak špatná verze, je ale bohužel už stodevadesátá sedmá, to ji podkopává nohy. Můžu s klidným svědomím říct, že některé skladby mě baví, cením „mám to na háku“ atmosféru v singlu “To neřeš“, odsýpající instro v “Na vlastní kůži“ a beru třeba i smutnou “Ve tvých stopách“, kde mluví Jazzy o otci, kterého ztratil, když mu bylo jedenáct a jak s ním odešel i jeho vzor. Na druhou stranu mám obavy, že s postupem času se mi z toho všeho vybaví jen zlomek nebo nebudu přinejmenším vědět, na jaké desce jsem to už slyšel. Album Deja Vu podle mě ocení především jejich skalní, kterých není málo a kteří dostanou to, co si přesně přáli. Tradiční styl DeFuckTo. Nenásilný, nekonfliktní, upřímný, klasický. Nejsem si ale jist, jestli DFT zaujmou i nějaké nové fandy, protože to, co nyní nabízí, to už bylo a možná i v nápaditějším provedení.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná